Pytel blech

Stejný případ jako u Stropu. Chybí mi tu klasická sžíravá satira, kterou Věra naplno zúročila v Sedmikráskách a v dalších následujících filmech. Pytel blech je zajímavý svou dokumentární autentičností, jako samostatná studie o životě holek na internátě je to však slabota. (26.01.2023)

Pytel blech - skupina rozjívených děvčat na intru. Film si Chytilová doslova vydupala (jako ostatně mnoho filmů), má spoustu zajímavých míst, tradičně dobrou Šofrovu kameru, ale ve výsledku mě oslovil méně než předchozí Strop. Oceňuji zapojení neherců, autentičnost v rámci možností, nápady. (03.04.2012)

Na osobě Věry Chytilové je pozoruhodná hlavně skutečnost, že se jako jediná žena studující v šedesátých letech na pražské FAMU dokázala prosadit i mezi formáty, jakými byli Menzel nebo Forman. Její filmy mě přesto nijak zvlášť nezaujaly, to platí i o jejím debutu. (12.05.2013)

Přiznávám, že mi to po 5 minutách tak strašně lezlo na nervy, že jsem i zvažoval, že to možná vypnu. Naštěstí to pak začalo být o něco zajímavější, skutečně to celé vypadá dokumentárně a kameru to má skvělou, jenže i tak mě Pytel blech moc neoslovil. Hlavně mám pocit, že by možná nebylo od věci něco vystříhat a nechat to třeba jen půl hodinu dlouhé. Uznávám, že co se filmařské stránky týče, je velmi povedený a vedený taky není špatně, ale prostě mě to jaksi minulo... A navíc Chytilová natočila později i mnohem zajímavější filmy. 3* (19.05.2020)

Pytel plny blech je film, v ktorom pani Chytilova krasne ukazala, ze jej styl rezie a vnimania filmu je dost svojrazny, ale mne to akj tak smakuje. Ovsem na 5 hviezd to tentokrat nebude, debuty reziserov nie su podla mna az tak silne a kvalitne. 74 % (23.09.2014)

Pytel blech, samostatný debut Věry Chytilové, je sice zajímavým vykročením novým filmovým směrem v tehdejším Československu, avšak tolik zmiňovaný pojem autenticity je více než pochybný. Inscenace se sice může pokoušet přiblížit k autenticitě výpovědi, přesto již svou podstatou je cokoli inscenovaného od toho autentického rozdílné a vzdálené. Navíc, ta vychvalovaná autenticita někdy poměrně výrazně po autentické stránce drhne a stává se strojeností. Strojenost, podobně jako jiná zmechanizování, může být sice zdrojem trapnosti, komična, smíchu, dokonce může být autentická, avšak v tomto případě je strojenosti dosaženo právě vytržením z autentičnosti a vržením do neznámého prostředí. Hodnotu má film tím, že vykládá a předkládá svět a život ženy ženou, svět a potřeby mládí prostřednictvím mládí. Je to pohled stylizovaný (což je vlastně dobře), má tedy nadhled, je to pohled rovněž emancipovaný a po životě žíznivý. (27.12.2023)

Hraný dokument o puberťačkách na intru.Ničím mě nezaujal.Jedna mluví přes druhou.. (18.09.2009)

Dívčí intr a teď babo raď, co všechno z české nové vlny je dílem Věry. Prostředí, stylizace i hudba pozdějších Lásek jedné plavovlásky i Hoří má panenko má svůj výrazný scénáristický i režijní předobraz zde a bude potřeba zatraceně zhodnotit, nakolik je umělecký tvar společným výsledkem režisérské generace nebo výsledkem osvíceného pedagogického zadání vedení katedry v 60.letech, do té doby 4*. Pozoruhodný cit Chytilové pro neobyčejně obyčejné dívčí typy. (21.03.2014)

Film jsem viděl při projekci na přijímacích zkouškách na VŠ. Takže už z principu tomu nemůžu dát méně jak tři hvězdy. :) K tomu se, ale opravdu jednalo o docela zajímavej film. Nejvíc mě asi zaujala kamera. **** (11.05.2013)

"Ty ti kecají jak náměsíčné…" Na dívčím internátním pokoji se "drbe"  o sto šest. Pro mě jako pro chlapa to bylo místy dost nudné žvatlání o ničem, ale z filmařského hlediska ten nápad dívat se na ten dívčí svět očima (doslova řečeno) jedné z nich (Helgy Čočkové), vůbec není marný. Komplet neherecké osazenstvo vytváří pocit dokonalé autenticity, a někdy tak máte skoro pocit, jako byste sledovali dokumentární film. Atmosféru přitom poměrně dobře podtrhuje i příjemná dobová hudba Jana Klusáka. V závěru dojde i na jednu "živější" scénu v podobě schůze závodního výboru, který řeší kázeňský problém jedné z tamních dívek. Líbila se mi i závěrečná scéna z taneční zábavy. Uvažoval bych i o čtyřech hvězdičkách, ale ten internátní "slepičinec", ten "pytel blech" byl někdy vážně na palici. (24.01.2023)

Chytilová začínala v tomto krátkom filme rebelovať divácky príjemným spôsobom. Kým sa jej filmové dievčatá ešte nezvlčili na Sedmikrásky, ich vystupovanie je prirodzené. Vystrájanie a blbnutie z internátu s dozvukmi na straníckej či pracovnej schôdzi predstavuje feminizmus zatiaľ v ľahšej forme. –––– Zůstavá autoritou pro děvčata i dnes, i když je to ve špatném směru. –––– To je horší než uhlídat pytel blech! (12.02.2016)

Takhle se to tenkrat tocilo, tyhle polodokumenty byly zkratka oblibene. (02.05.2023)

Samozřejmě, že kdybych tento hraný dokument hodnotil dnešními měřítky, dostal by tři hvězdy. Ale myslím, že tady je potřeba zohlednit dobu, kdy vznikl. Výborná kamera, výborná práce s (předpokládám) neherci. Jen se podívejte jak hrají puberťačky ve Vorlově Gymplu a jak hrají tady, to je obrovský rozdíl. Dále výborné užití moravského dialektu a slangu. (i dnes to působí zajímavě, člověk srovnává, které hlášky se ještě používají, co zastaralo). Chytilová jako vždy provokuje a dovoluje si mnoho ostrých komentářů: Volitelné kroužky, jež jsou vlastně povinné, nebo puberťačka drze pronášející: "Tak jak to teda je, doma mě furt ženou do kostela a tady mi zas tvrdíte, že bůh není?" To byly na rok 62 odvážné věci a není divu, že Chytilovou komunisti od začátku nesnášeli. Reakcionářský živel a ještě k tomu ženská, no děsná kombinace :-)) (25.04.2010)

Já jsem si těch čtyřicet minut doslova vynudil, nezájem, nepoutavý děj, prostě žádný segment, který by mě dokázal ukovat k obrazovce, takže slabé dvě hvězdy. - 4/10 - (27.02.2015)

Největší předností Pytlu blech je bez debat tvůrčí ambice snímat téměř vše z jednoho pohledu hrdinky „průvodkyně“ Evy. Většinu toho, co ve snímku spatříme vychází z jejího subjektivního pohledu na prostředí a je komentováno jejím vnitřním monologem. Zároveň jde však i o největší slabinu. Ač natáčeno podobným dokumentárním stylem jako Strop (i se stejným kameramanem), v momentě, kdy se toto aplikuje na pohled jedné postavy po celou stopáž snímku, přestává kamera jednoduše stíhat a způsobuje spíše zmatečnosti a zadrhávající dynamiku. Výpovědní hodnota však zůstává stále silná a možná by neškodilo pustit si Pytel blech jako prolog k Láskám jedné plavovlásky. (12.02.2021)

Já prostě rukopis Chytilové mám rád. Tohle krátký dílo předčilo moje očekávání, škoda, že už dneska takhle nikdo netočí. A ten přízvuk holek ze Zlíínska - super (24.12.2016)

Velmi úsměvná dokumentaristická sonda od V. Chytilové. Autorka nám předkládá bujarý život dívek z jednoho textilního internátu a to v podobě jako by nové soudružky Evy Gálové. Tímto netradičním pojetím, se tento film zajímavým pohledem přibližuje do blízkosti těchto mladých holek. Celou dobu jsem se docela dobře bavil a některé dialogy či spíše hlášky stojí za to. Např. když se učitel zeměpisu ptá Jany, zda sem chodí, protože sem musí, Jana poté odpovídá následovně:"Né, mě to baví, já jsem v loni byla ve Francii a letos pojedu do Břeclavi." to prostě nemá chybu. Když si připočtete moravské nářečí hlavní (neviděné) hrdinky, tak i tehdejší dobu soudruhů a soudružek, tak máte o zábavu postaráno. (30.01.2017)

Tak nedejte minimálně čtyřicítku za ta nářečí. To prostě nejde. S tím ostatním je to kapánek horší, ale pokud to mělo pomoci autenticitě, tak budiž, U mne to má za šedesát kusů. Strop jsem nesehnal, nemohu tedy srovnávat. (09.12.2017)

Český krátký příběh, který mě moc po pravdě nebavil. Dobré na filmu byla ale hudba :) (23.11.2013)

Hodnoceno z dnešního měřítka nejde o nikterak převratný počin, Autenticita holek na internátu a jejich soudružek vychovatelek je zábavná, ale po chvíli sledování banalita rozhovorů byla poměrně otravná.Na jedno shlédnutí zábavné. Scéna s podnikovou schůzí řešící rebelující děvče byla vynikající. Vůbec dospělé postavy byly vystižené daleko zábavněji, Sympatický, ale nijak převratný začátek skvělé rebelující režisérky. (18.08.2016)