Vozvraščenije
Návrat
The Return
The Return
The Return
Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHudba:
Andrej DergačevHrají:
Ivan Dobronravov, Vladimir Garin, Konstantin Lavroněnko, Natalija Vdovina, Peter Rappenglück, Juan Palomino, Jelizaveta Alexandrova, Galina Popova (více)Obsahy(1)
Komorní příběh o shledání dvou chlapců se ztraceným otcem. Andrej (14) a Ivan (12) žijí jen s matkou a babičkou. Jednoho dne se doma objeví otec – kluci si na něj ani nevzpomínají, znají ho jen z fotografií. Okamžitě se však projeví jako silná autorita, což každý z bratrů snáší jinak. Otec vezme chlapce na výlet – na ryby. Cesta je zároveň ohledáváním terénu vzájemných vztahů, citů, hranic otcových výchovných metod i dětského vzdoru. Přestože spolu stráví jen pár dní, oba chlapce otcův návrat silně ovlivní.
Debut režiséra Andreje Zvjaginceva (1964) se po právu setkal s velkým ohlasem a uznáním na řadě festivalů. Neokázale natočený snímek vychází z výborně napsaného scénáře, který z krátkých epizod, nenápadných situací a drobných postřehů skládá mozaiku charakterů a vztahů, přičemž po celý film udržuje neklid a dějové napětí díky tajemnu nedopovězeného. Adekvátní je pak i realizace, vracející se k jednoduchosti a čistotě filmařského řemesla: kamera, střih, zvuk ani hudba nečarují, o to působivěji však diváka zasáhnou. A samozřejmě stejnou zásluhu na vyznění snímku jako profesionálové za kamerou mají i vynikající, bezprostřední a současně ukáznění představitelé obou obtížných chlapeckých rolí.
(Film měl nicméně tragickou dohru – představitel staršího z bratrů, Vladimir Garin, se krátce po dokončení utopil v témže jezeře, u kterého se natáčelo.)
(Česká televize)
Recenze (263)
Krásný film se skvělými hereckými výkony. Rozhodně stojí za to vidět. Ale… vadí mi jistá prvoplánovitost příběhu a tím pádem i chování postav (přestože na první pohled vše působí docela opravdově). Na druhou stranu nebýt jí, nevynikne tolik ono hlubší poselství. ()
Dokaz toho, ako mozno jednoduchym, ale ludskym pribehom, s minimom hercov a trochou nezodpovedanych otazok v rukach nadaneho rezisera, kameramana a scenaristu vytvorit jedinecny a silny film. Klobuk dole. Ta atmosfera dycha este i par hodin po filme. Odporucam. ()
mno zde je to hodne nadhodnocene..zajimave nacrtnuty snimek..zejmena prostredni pasaz me udrzela v pozornosti zda se z toho vyklube neco vic..bohuzel ne..jen ke konci artova nuda:( ()
Film jenž svou sevřeností a zacílením na lyrický detail připomíná starou čínskou báseň. Příběh dvou chlapců a jejich údajného otce, který se po dvanácti letech odkudsi vrací, aby s oběma hochy vykonal cestu k vzájemnému porozumění. Průzračný a jednoduchý děj podává režisér vskutku minimalistickou formou, kde detail a imprese tvoří emotivní a nejednoznačný celek. Jako otisky Platonských ideí na plátně mysli defilují tři ústřední postavy prostorem času symbolicky uzavřeném v kadlubu týdne. Je to onen týden, který předcházel Kristovu ukřižování? Nevíme. Nikdo nám nic nevysvětluje. Vůbec nic. Kdo je onen muž? Odkud přichází? Jaké tajemství v sobě ukrývá? Kam směřuje jejich cesta? Co se skrývá na onom opuštěném ostrově? Vnímáme jen strach z výšky dosahující až kamsi k nebi (symbol věže na začátku a majáku na konci filmu) i z hlubin v našem vlastním nitru (moře a voda - odvěký obraz nevědomí). Příběh není ukotven v minulosti ani uzavřen v tenatách konce. Je naopak otevřen našemu vlastnímu uchopení. Je to příběh odhaleného okamžiku, je to příběh o cestě k hranicím lidského nitra. Ale ani přes svou zdánlivou formální a obsahovou jednoduchost se nejedná o snadno pochopitelný film. On si totiž více než co jiného uzurpuje divákovu představivost, divákovo vcítění a především jeho ochotu nalézti rysy jednotlivých figur sama v sobě. A také ochotu o filmu přemýšlet, nechávat jej doznít, rezonovat, narážet o hráze vědomí, jako narážely vlny o bahnité břehy v jeho samotném konci. Je dobře, že stále vznikají takovéto filmy. Filmy jejichž kořeny pijí vláhu z pramenů ruské umělecké tradice. Je to ten nejlepší způsob, jak ukázat mladému publiku, že existuje i jiná nežli angloamerická kinematografie, že i na východ od našich hranic vznikají (a potažmo i dříve v minulosti vznikaly) filmy, na něž bychom neměli v záplavě hollywoodské produkce zapomenout. ()
May to ohodnotila aj za mna.. ()
Pod slovem DRAMA si představím právě Návrat. ()
K vyšší palbě hvězdiček bych potřeboval osvětu v podobě vysvětlení co byl otec zač. Takhle netuším jeho historii, nechápu, proč se v určitých situacích choval ke klukům tak tvrdě a mohu se jen domnívat. Ano, rozumím tomu, že spoustě divákům to nevadí, ona tajemnost je opravdu báječně zahalená, ale já se přes výše uvedené nemohu s klidným svědomím přenést. Vyzdvihnu hlavně mladšího z bratrů, klobouk dolů - ty emoce, naprosto čisté věrohodné a hlavně pochopitelné chování a nedůvěra k novému člověku, který se do jejich života právě připletl. ()
Příběh o hledání zpáteční cesty, smutné, kruté, ale nádherné. To není film .. je to sled obrázků ze země, kterou roky nikdo nespatřil, je to silný déšť, hukot vln, ta nejopustěnější ruská pláž, nejtajemnější ostrov, studené otevřené moře, bílý písek, dechberoucí příroda, je to nádherné ticho, klid, šumíci tráva, je to pohled do dvou mladých, nic netušících duší, ..je to Temné, šedé, chladné, nevyzpytatelné .. je to něco co ani nedokážu pořádně popsat. Scénář je tichý, je jen jakousi kulisou pro kameru, která se Vám toho snaží tolik říct.. Smekám před hereckým výkonem dvou bratrů, obzvláště toho nejmladšího. Vždycky si představuji, jak se takovým místem procházím a říkám si, jaké to asi je, jen tam tak sám v dešti stát .. v severních evropských zemích vznikají ty nejzajímavější filmy hlavně díky svému prostředí, které dokáže působit tak tajemně, opuštěně .. a já se vůbec nebojím říct, že právě 'Návrat' je jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl. Hledal jsem ho roky a jsem rád, že našel. V hlavě mi utkvěl každý okamžik, každý detail, každá reakce, průběh i nešťastný konec a obzvlášť se mi líbil nápad s fotografiemi na konci. "Tichá voda břehy mele." Nevyzpytatelné, ale velkolepé. 120 % ()
Jak by se toto dalo charakterizovat a myšlenkově skrytě chápat? Dvě ženský, matka a babička vychovávají dva kluky. Pak se objeví jejich otec, který je dosud pro kluky neznámá a nová osoba a má tendenci svým klukům dát to, co ve výchově dvěma ženami postrádají. Naučit je chlapské disciplíně a chování. Jeho náhlá přísnost a snaha o zasvěcení kluků do chlapského respektu a disciplinované otcovské autority je pro zvlášť jednoho z kluků citově náročnější a to může, i nemusí mít pozitivní vyústění. ()
Žiadna dynamika akcie iba pomalé plynulé putovanie otca a synov nielen na ostrov, ale zároveň putovanie k nájdeniu cesty k sebe. Presvedčivé herecké výkony a závan tajomstva okolo osoby otca ako aj zmyslu cesty sú hlavnými zložkami filmu, prečo aj napriek absencií výraznejších dramatických a prekvapivých zlomov, tak neuveriteľne podmanivý a nedovolí divákovi ani na okamih stratiť záujem o vývoj situácie v ďalšom priebehu. Film prináša pohľad aj do ruských pomerov a tak môžeme vidieť aj dosť benevolentný prístup k alkoholu či skromné životné podmienky. Otec, o ktorého osude mnoho netušíme ( iba, že sa prejedol rýb), sa snaží výchovne pôsobiť na svojich synov z nášho pohľadu veľmi drsným spôsobom, ale hlavným cieľom jeho konania je snaha vykresať s chlapcov tvrdých ruských junákov, ktorý sa nezľaknú ničoho a poradia si v každej situácií sami bez cudzej pomoci. Svoju lásku k synom navonok nijako neprejavuje, pretože prejav citov možno chápať ako slabosť a keďže je ich biologický otec, tak z jeho pohľadu ide o samozrejmosť, že ich má rád a teda to akékoľvek prejavy navonok môže považovať aj za zbytočné. Otázka za čím a prečo otec putoval zostáva pre mnohých nezodpovedaná a zahalená tajomstvom, ale v podstate je úplne zrejmá, otec putoval za spoznaním svojich synov a cestou sa im snaží odovzdať niečo zo svojej osobnosti a svojich skúseností. ()
Návrat neznámého otce, poslušná láska Andreje a nesmiřitelný postoj Ivana tvoří hlavní dějovou linii toho příběhu. Otec, který je uvězněn a obehnán jakousi zdí minulosti, jež mu nedovoluje ukázat cokoliv jiného než krutou a chladnou tvář. Andrej, který tolik touží po otcově uznání, neohlíží se na přehlížení, neohlíží se na nic, otec se vrátil! Je zde právě teď! A zítra tu už možná nebude, ochotně přijímá a dává vše. Ivan, který se nechce a nemůže smířit s oním cizincem, nepřipouští možnost, že jeho otec není dokonalým mužem z jeho snů. Bojuje proti němu se vší urputností svých let. Je opakem svého bratra, jednáním se však přibližuje otci. Možná splynete s dějem, hrdiny, krajinou a hudbou. Možná ne. Někomu může snad vadit pomalé tempo, nevyjasněné otázky, ale já jsem nalezla dokonalost. ()
Zo scenára réžia aj s pomocou pôsobivej kamery vydolovala čo mohla. S Ruskou drámou nemám príliš veľa skúseností, ale film splnil svoju úlohu a naplnil moje očakávania. Dokonalá autentika, atmosféra a konštantnosť. Pre toto mám rád európsky film.... ()
Tenhle film jsem viděl asi kolem půl třetí na ČT 2 (kdy jindy taky dávat filmy, že?). Vzhledem k mé averzi ke všem artovým filmům stylu "Transsexuální punker a opuštěná lesbická Iráčanka hledají v poušti tkaničky od bot" jsem mu moc šancí nedával. A po pravdě řečeno, nějak zvlášť mě nezaujal, dnes už si z něho nepamatuji prakticky nic. Přesto ale musím říct, že jsem při sledování seděl u obrazovky jak přikovaný a nesundal z ní oči. Nevím čím to je, snad má ten film nějaký faktor x, snad je to nedoceněné dílo génia, nebo jsem možná už upadal do jakéhosi hypnotického polospánku, rozhodně si ho ale někdy pustím zas, abych to rozlouskl, do té doby ponechávám neutrální ***. ()
Film je po technickej stránke a taktiež z hľadiska hercov, hlavne detských predstaviteľov, zvládnutý veľmi dobre. Vytknúť sa dá malý fail s náhlym dažďom na rozhľadni kde si otec so synom vychutnávali jasný výhľad ozaj len pár sekúnd. Ruský naturel jasne citeľný v úsporných dialógoch, občas úsmevný "odfajč" hláškami, napr. z úst otca pri ukradnutej peňaženke. Film chce viac zapôsobiť spracovaním ako príbehom, taký som mal dojem po dopozeraní. Akosi však málo verím pohnútkam otca, ktorý 12 rokov nevidel synov, a rovno sa s nimi vyberie na výlet. Zvjagincev veľakrát naťahuje scény tam kde by ich iný tvorca skrátil, no fakt 12-ročného odlúčenia zoberie skratkou jedného obeda kde v pohode všetci prijmú, že je doma. Otcove motivácie brať synov na výlet a vôbec prečo to celé robí sú nevyjasnené. Synovia však naopak svoje prežívania a emócie dávajú najavo. Atmosféra nejasnosti a dumania nad príbehom sú dobre budované, no záver sklame a žiadna katarzia sa nedostaví. Som divák, ktorý má rád silné konce. Niekedy sa stáva, že silný či pamätný koniec dokáže vylepšiť celkový dojem. Koniec nie je zlý, ale neprinesie žiadne rozuzlenie, proste nič. ()
Téměř pořád jste v napětí a těšíte se, co se z této originální polízanice vyklube. Ponuře laděný snímek mě namotal hned v začátku. Líbil se mi kontrast bratrů a jak každý bral autoritu úplně jinak. Mladší vzpurně (mimořádný herecký výkon. Až se zdálo, že chlapec snad ani nehraje) a starší s radostí, že mu konečně do života vstoupila mužská postava. Hezký vývoj příběhu a zakončení. Vůbec jsem si netroufala odhadovat, jak to dopadne. Nestává se navíc často (čti vůbec), že by mi nevadily nezodpovězené otázky. Tady jich bylo mraky. Vůbec jsem s tím ale neměla problém. Překvapivě. Opravdu příjemně nepříjemný výlet. Ani jednomu z chlapců jsem jejich chování nezazlívala. Každý potřebuje v životě něco jiného a není třeba soudit. ()
Zvyagintsev říká, že je to film o nemožnosti předání zkušenosti. Po třech zhlédnutích mohu říct, ano. A taky o narušených vztazích, o přebírání role otce, o dospívání, o získávání zodpovědnosti, o souboji se samozvanou autoritou, o mnohém dalším. Nejenom úžasný film, ale i jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. A osobnost režiséra se po letošní LFŠ pro mne stala - i když uznávám, že na základě velmi povrchní zkušenosti - jednou z nejpřemýšlivějších na filmové scéně. Jenom to bude mýt s dalším filmem velmi těžké, ale jestli to vyjde, máme se skutečně na co těšit. Zatím se těším na návrat Návratu do nejbližšího kina. ()
Pôvodne som chcel dať filmu 3* pre jeho malý spád a absenciu toho, čomu hovoríme minulosť postáv (čo v konečnom dôsledku ani nemusí byť zápor). Psychologia postáv bola vystavaná len na fakte, že sa otec odrazu objavil pri deťoch, po desiatich rokoch a na samotnom správaní hrdinov. Záver filmu to však vyťahuje o jednu hviezdu nahor. Po technickej stránke nemám čo vyčítať uchvátili ma zábery a jazdy, aký kamera podnikla napríklad v absolútnom závere filmu, modrý filter bol zvolený viac ako vhodne vzhľadom na atmosféru a tému. Trochu ma štvalo správanie toho otca, ale ruku na srdce - aj taká je naša spoločnosť. Výborná filmová lahôdka pre fajnšmekrov. ()
Príjemný moderne vyzerajúci ruský film zahalený do modro-zeleného kamerového filtra. "Nehostinná chladná príroda konfrontovaná s teplými ľudskými citmi," zaperlil by možno Clint Eastwood, keby vedel po slovensky... A ja iba dodávam, že natočiť citovo-vydieračský film bez použitia eastwoodovských hollywoodskych klišé, to chce umenie. ()
Ve filmu padne minimum slov a přitom je řečeno vše. V první řadě geniální výkon dětí, něco podobnýho jsem ještě asi neviděl. Nemáte ponětí, co se děje, ale přitom je všechno naprosto uvěřitelný. ()
Krásný artový počin z nádherného prostředí odlehlé části Ruska. Kamera byla dokonalá stejně jako herecké výkony. Avšak bez Dergačovovy hudby by Návrat nebyl Návratem. ()