Má je pomsta

Spíš zpruzeně uznalé než potěšené třihvězdičky. Možná jsem na takto rozvláčný asijský thriler jen dnes neměl náladu, možná není Park můj šálek kávy (což je pravděpodobnější). Uvědomuju si, že v průměru na mě mnohem víc působí asijské romance, než asijské thrillery, což je - vzhledem k mému jinak temnému filmovému zaměření - celkem překvapující... (29.12.2011)

První snímek z Parkovy revenge-trilogie mě popravdě tolik neoslovil, jako jiné zdejší uživatele. Jen jsem hold neměl čekat další Oldboy či tématicky spřízněný, avšak dimetrálně odlišný I Saw the Devil. Tenhle film jde na to úplně jinak a připomíná spíše smutné kriminální drama. Zběsilá akce typu "zabili jste mi dceru a já vás teď všechny postřílim a rozsekám" se tu vlastně skoro nevyskytuje. Veškerá zabití zdejších postav spíše logicky vyplývají z úmrtí jiných postav, čímž se všechna ta krvavá odplata na sebe neustále vrství a vrství. Gore to nemá žádné, za to nechybí perfektní herecké výkony a snad každý divák si zde najde tu svou nezapomenutelnou scénu. (04.01.2011)

Neviděl jsem části této pomstychtivé trilogie chronologicky, nýbrž přesně naopak. Nebohá paní Pomsta mě odrovnala, Oldboy nenadchl a Pan Pomsta zklamal. Paní Pomsta byla jedna skvělá zasloužená přímočará pomsta, Oldboy bezchybně promyšlená pomsta, která mi však přišla neadekvátní k závažnosti provinění a Pan Pomsta má oboje, ale ani jedno není dotažené, místo toho nám pokládá otázku, jak moc si kdo pomstu zaslouží a jaký mu náleží trest. Kdybych předtím neviděl následující dva díly, dal bych jednoznačně za 5, jenže když se dostatečně nasytíte, ani láhůdky vám pak moc nejedou. (13.04.2008)

Park je sám o sobě zajímavá osobnost už jen podle jeho vyjádření viz biografie. On je jak semafor, kde nechává stále svítit tu varovnou, nepříjemnou, masakrální, červenou a libuje si v tom. Svým způsobem strhující a drsně naturalisticky syrový film, ale já to hned nevzdám a nechám ho na mě občas bliknout obrazně zelenou a zkusím znovu projet nějakou jeho šílenost. Parkovou motivací při filmování jsou asi i tahle slova : "Nenávist bez touhy po pomstě je jako semeno, které spadne na žulu". (27.03.2015)

Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu. (08.12.2012)