Má je pomsta

Film, ktorý som videl ako posledný z "pomstitelskej" trilógie, a ktorý ma úplne dostal. PANI POMSTA trochu schladila moje očakávania, a tak možno aj preto sa mi zdal byť tento filmík minimále rovnako silný a skvelý ako OLDBOY. Je to niečo medzi citovosťou Lady Vengeace a drsnosťou Oldboya. Vo svojej priamočiarosti a brutalite je skytá jedinečná myšlienková sila... (04.12.2006)

Nejprve jsem viděl následující dva díly Parkovy volné trilogie a od úvodního snímku jsem tedy asi čekal něco jiného. Zatímco Oldboy se odehrává v drasticky rychlém tempu a ze Sympathy for lady Vengeance mi utkvěl lehce satirický, cynický, ale taky svižný rytmus, tak ze Sympathy for Mr. Vengeance si budu pamatovat pomalé jízdy kamerou a lehce rozvleklý děj. Je tu několik perfektně komponovaných scén (scéna, kdy dívka utrpením sténá a několik mladíku si to za stěnou vykládá zcela jinak je asi nejlepším příkladem). Často mi ale přišlo, že stylistická dokonalost obrazu naprosto přebíjí to, co by mělo diváka vtáhnout do příběhu. Ve srovnání s filmy třeba Tonyho Scotta však Park volí neúměrně pomalé tempo, které se pak, alespoň pro mne, stalo do jisté míry zkouškou mé hranice únavy. (23.10.2007)

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)

Zničující sled bezvýsledné krutosti a násilí, který na náladě zrovna dvakrát nepřidá. Ačkoli podobné filmy chovám celkem v oblibě, tento mě moc neoslovil. Film mi přišel ne příliš dobře natočený - nesedla mi kamera, herci ani překomplikovaný scénář, jako by všechno neslo jakýsi nevalný punc jisté amatéřiny. Za mě slabé 3 hvězdy, Park Chan-wook je podle všeho prostě magor. (30.11.2013)

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. A v tomto filmu si jednotlivé ústřední postavy užijí zoufalství z bezmocnosti do sytosti. A právě jeden zoufalý čin roztočí kolotoč násilí a pomst. Film je rovněž velmi silně kritický k poměrům v jihokorejské "demokratické" společnosti, kdy lidem z nejnižších sociálních vrstev nezbývá nic jiného než se uchýlit na cestu zločinu, protože je to jediná zbývající možnost k přežití. (18.03.2006)