Tokijští kmotři

Ač k té myšlence název svádí, nejedná se v Kmotrech o mafii (a když, tak okrajově), ale o trojici východních „mudrců“, přesněji tedy tokijských bezdomovců, přičemž Jezule nenajdou v chlévě, nýbrž v odpadcích. Příběh je to převelice tklivý se zapeklitou motanicí zápletky, naštěstí se ale nesnaží podojit naše slzné váčky přes míru — je totiž protkaný cynickým a neuctivým humorem. Neuctivě se tvůrci chovají i ke vzhledu svých postaviček, jež na klasicky krásném anime pozadí tvoří skoro reálné panoptikum, jež se svým vzhledem rozhodně nesnaží zavděčit. Zpočátku jsem byl mírně rozpačitý, ale to se srovnalo a ve finále jsem příběh bezdomovce, homouše, utečence a nalezence musel zařadit mezi ty skvělé. (19.09.2011)

Kon bol celkom figliar. Jeho Tokyo Godfathers to už nehrajú na poetiku ale na rozprávkovú dramédiu??? Asi. Každopádne príbeh trojice bezdomovcov v období zimných sviatkov je svižný, plný prekvapivých zvratov a neustálej reciprocity. Na to ako veľké a bezodné je Tokio uprostred zimy tú naši hrdinovia stretávajú staré známe postavičky pri každom ďalšom zakopnutí. Nepravdepodobnosť je hybnou silou celého príbehu. Rovnako aj náhoda. A naši hrdinovia sa v tom snažia korčuľovať a nájsť pritom rodičov nechceného bábätka. Vizuál a hudba sú parádne. Kon sa úplne hrá a je to z políčok cítiť. Takýto film som pekne dlho nevidel. Má to v sebe posolstvo, nejaké to haiku, humor a hlavne napätie. A sneží tam a mrzne tam a je to plné dobrých ľudí. Alebo aspoň ľudí z dobrými úmyslami, ktoré sa im nie vždy podaria. Už viem, čo budem pozerať na ďalšie zimné sviatky. (08.04.2021)

Příjemný příběh, animace Satoshi Kona je charakteristická, odlišná od klasické anime, ukazuje, že vše není krásné, že všichni nemají krásné velké oči a ženy nemusí mít pětky podprsenky:)) Podobně jako u Millenium actress, i tady jsem se skvěle pobavil i měl slzy na krajíčku. Každopádně 5* to jistí:) (12.11.2006)

Příjemná vánoční pohádka - pohádka už pro to, že prakticky vše je řízeno deus ex machinami s jakými se tu v Tokyu náhodně (a nebo "osud"?) stále dokola potkává asi deset navzájem provázaných postav... ale jsou to náhody, které nijak zvlášť nevadí. Obzvlášť když jsou tak atypickou spodinou společnosti, kolem nich se dějí samé divočiny, a morální ponaučení tu drsně naráží na špínu reality. 8/10 (17.08.2019)

Na první pohled to vypadá, že Satoshi Kon natočil další typický vánoční příběh o lidech, kteří, ač jsou bez domova, mrznou a hladoví, mají srdce stále na pravém místě. Jenže Tokijští kmotři určitě nejsou tím nevinným filmem pro celou rodinu, Satoshi Kon je jedním z těch, kteří se snaží vyvrátit nesmyslnou pověru, že animovaný film musí být určen jen těm nejmenším. Menší děti bych k obrazovce určitě nelákala. Nenajdete v něm totiž tančící zvířátka a černobílé schematické postavy. Připravte se spíše na notnou dávku hořce černého humoru, rozporuplné postavy a závažná témata dnešní společnosti. Ti, co alespoň trochu znají japonskou kinematografii (a obzvlášť anime), nebudou překvapeni, když napíšu, že i přesto je Konův snímek milým pohlazením. 4 a ½* (13.09.2006)