Jako kníže Rohan

...víte, já si teď potrpím na elegantní věci... Výborný, velká škoda, že to bylo tak levně udělaný, zvláště studiové scény. Ale zas čert ví, jak by to dopadlo s velkým rozpočtem, takhle alespoň bylo dost prostoru pro výborné herecké výkony. Podtrhuji slovo výborné. Nemluvě o různých drobných detailech přiživujících autentičnost výkonů. Asi nemá cenu o tom psát něco víc, protože kdekdo už to tu v komentářích shrnul. Oproti filmu Jak se krade milión je tohle, při absenci komediální složky, daleko mrazivější. I když hloupost většiny postav, především té Menšíkovy, je svým způsobem humorná. Doporučuji pustit si to desetkrát za sebou, než si půjdete vyřídit další půjčku nebo hypotéku na nutnej nákup nějaký neužitečný kraviny. Ty Špátovy projevy jsou dokonalý. Pět hvězdiček nedávám proto, jelikož dle mého názoru a vkusu to mělo být temnější. A také lituji, že to bylo tak prvoplánovitě (rozuměj srozumitelně) podáno. Ty dvě výtky jdou ruku v ruce, je otázka, jestli to je chyba. Každopádně i tak do plného počtu chybí pouhá špetka. (20.02.2018)

Tahle podívaná mě (ne)překvapivě hodně bavila. Překvapení se nekonalo, protože tyhle malý, krátký, hvězdně obsazený filmy jsou většinou velmi dobře koukatelný. Překvapenej jsem ale vlastně zpětně, protože příběh je v podstatě obyčejnej a žádný scenáristický galapředstavení to není. Ale co naplat – když tu fungujou herci, kterým ty postavy člověk věří, vesnický život doplní skvělá hudba a ze 76 minut vlastně může pro kdekoho plynout i nějaké ponaučení, nemůže bejt o 4 hvezdičkách pochyb. ⭐⭐⭐⭐ Charismatického Špátu v podobě Vládi Menšíka a jeho, nebojme se si to přiznat, slizkou matku v podání vynikající Lídy Roubíkové si rád pustím někdy znova. (16.01.2024)

Melodramatický barvotisk. 1) ...nadčasově natočená inscenace (Karlos80), nehorázně černobílé (D.Moore), herecké výkony, nad kterými se tají dech (Argenson), fenomenální zpracování (taky Argenson) - to jsem snad spadl z višně? 2) Polopatickému zpracování klasického až archetypálního (chtělo by se poznamenat) tématu zcela chybí nadhled. Jediný pozoruhodný (protože jediný nešablonovitý) herecký výkon odvedl 54letý Vladimír Menšík (podruh Špáta). Ostatní herci přehrávají buď, pravda, docela mile (64letá Ludmila Roubíková - matka) anebo směšně tragicky (většina ostatních). I hudba se úspěšně zapojila do snahy zprostředkovat umělecký dojem i poslednímu chovanci Jedličkova ústavu. (12.02.2014)

Československé televizní drama podle novely K. V. Raise o venkovanovi, který zdědil značný majetek a ještě rychleji o něho přišel. Antonín Špáta, pomocný nádeník v podání V. Menšíka, dostane 15 000 zlatých v podobě dědictví, velmi rychle se mu začne měnit osobnost a především myšlení, neboť se najednou cítí jako pán. Všem musí dokazovat, že se počítá do lepší společnosti a začne zcela neuváženě rozhazovat své lehce nabyté bohatství. K nákupu okázalých nemovitostí, luxusního nábytku a nepotřebných tretek ho podporuje jeho povedená, stejně neprávem zpanštělá matka L. Roubíková. Jediná manželka J. Gýrová si nepotrpí na okázalosti, nepropadne panskému pozlátku a zůstává stále skromná, což je manželovi a tchýni trnem v oku. Mají dojem, že se k jejich novému postavení nehodí, dělá jim ostudu svým obyčejným ošacením a svou pokorou a zlými slovy se ji snaží vyhnat. Je velmi zarážející, že pan Špáta mohl být natolik tupý, že neustále všem chvástavě opakoval, že má patnáct tisíc, dva domy, služebnictvo a byt vybavený jako u knížete, ačkoli každému hňupovi musí být jasné, že peníze se nedají utrácet do nekonečna. Přestože se někteří chytráci pokusili Špátova rozhazování využít pro sebe, všem soudným lidem byl hloupý zbohatlík pouze k smíchu. V druhé půli velmi působivého dramatu Z. Kubečka dochází k očekávaným tragickým důsledkům Špátova neuváženého jednání, smrt manželky mimo domov a vyhnání z jejího pohřbu, totální vyčerpání obdržené sumy a děsivé nahlédnutí do smutné reality, kde vyplavaly na povrch obrovské dluhy a exekuce na veškerý majetek. V dalších rolích můžeme sledovat chudé dělníky V. Galatíkovou, L. Peška, L. Havelkovou a V. Kotvu, jež se postarali o umírající Špátovu ženu v jejích posledních okamžicích, či vykutáleného J. Bláhu s jeho až podezřele přítulnou dcerou S. Stašovou. Závěr snímku je naprosto omračující, daleko horší než jsem předpokládal, už dlouho mě při pohledu na televizní obrazovku tak nemrazilo v zádech. Název filmu vyjadřuje přirovnání, které dočasně bohatý hlupec Špáta sám rád opakoval. Nepříliš známá inscenace s V. Menšíkem, v dramatických rolích naprosto geniálním, a neméně dobrou L. Roubíkovou u mě zanechala velmi výrazný až dech beroucí dojem, a proto je maximální hodnocení povinností. (11.09.2018)

Esence české televizní dramatické tvorby, která v sobě nese výstižnou studiovou zkratku lidských charakterů a gest, všecho nezadržitelně spěje k závěrečné katarzi, pro mě několikarozměrná ilustrace teorie prostředníků (René Girard) - lidé napodobují druhé a jejich chování (tenhle napodobující princip je příznačně obsažen už v názvu inscenace "jako kníže Rohan") , aby se tak přiblížili ideálům a hodnotám, které vyznávají a které jsou pro ně ztělesněny v určitém člověku idolu = prostředníkovi (v tomto případě "panstva")... protože však ale nikdy nemohou být dokonale druhým a tedy dokonale naplnit svou touhu, končí jejich osudy tragicky, zde tento mechanismus logicky vede k totální (sebe)destrukci hlavní postavy. (25.01.2009)