Svět kde se žebrá

„Jak mně můžeš říkat maminko, na mou duši?! Di pryč, tos zbodala, ještě mně zkazíš obchod, di pryč! Bez talentu…žádnej dorost po nás nezůstane.“ Pan Dostál se věnuje žebráctví dlouho. Jenže už to není jako dřív, tedy za Rakouska-Uherska. Lidé už tolik nepřispívají, někteří kolegové jsou vysloveně neschopní a dělají mu akorát tak ostudu, to aby s tím na stará kolena snad raději sekl. Teď jen nějak investovat těžce nažebrané úspory a provdat anektovanou, topinkami provoněnou schovanku…Haas nejenže skoro nejde poznat, ale zároveň je k popukání. Ty jeho drobné, nenápadné komentáře a gesta jsou často ještě zábavnější než plnohodnotné promluvy. Sice je na vše prakticky sám, když má za jediného nahrávače palmy ničícího a peníze žádajícího doktora (toporný Boháč), ale Haas to zvládá a film táhne až k slušným 4* (a to i přes menší natahování v podobě všelijakých nedorozumění a spíš překážející romantiku). „No a nemyslíte, že advokáti jsou právě od toho, aby ten zákon obešli? Tedy, v mezích zákona, myslím.“ (22.09.2019)

Komedie splňující všechny aspekty dobré nedělní odpolední zábavy. Hugo Haas coby žebrák nažebrá těžké peníze a zakoupí dům. Na ulici potká zkrachovalého právníka, který mu po léta házel prachy do klobouku, tak se ho ze staré známosti ujme, ubytuje ho, a dá mu práci. Právník se mu ale zamiluje do dcery. Co z toho vzejde? Neprozradím, ale u těchhle filmů je to stejně vždycky předem jasné. Haasova komika zde není tak dominantní jako obvykle a jelikož na ničem jiném film nestojí, jde pouze o průměrný počin, ovšem Cikánem velmi dobře natočený. Kdyby byl Hugo zrovna ve větší formě (více nebo naopak méně našňupán), stal by se film klasikou. Takto nejspíš skončí zcela zapomenut. 70% (15.01.2012)

Je pravda, že mravní filosofie divadelní hry dr. Edmonda Konráda Kde se žebrá, podle níž byl film natočen, může někomu připadat problematická. Však se proti Hugo Haasovi, který se autorsky podílel na scénáři, postavila všechna fašistická periodika. Jejich kritici Haasovi vyčítali nepochopení světa ubohých a nesmyslnou touhu vstupovat do světa bídy nesprávným způsobem jako do muzea kuriozit. Ve své zaujatosti si neuvědomovali pravé motivy tohoto příběhu, ve kterém hrála hlavní roli láska a obětavá péče o budoucnost svěřeného dítěte. Postava bohatého žebráka Haase přímo fascinovala, až absurdně rozpolcený život podivínského dobrodince nabízel další kreaci komediálních drobnokreseb i závažnějších duševních poloh, v níž měl možnost předvést své mistrovské umění proměn v jediném příběhu. Moment, kdy se z umolousaného škemrala stává pan domácí, co si potrpí na pravidelnou partii kulečníku a svěže vypadající palmu, je v rámci celého filmu jasně nejzdařilejší. Ke škodě diváků patří tento snímek v rámci početné Haasovy filmografie k těm opomíjeným a přehlíženým, ale nemělo by tomu tak být už proto, že v něm přetrvává jakási historická paralela k současnému společenskému propadu, v němž stejně jako ve třicátých letech hrají prim vysoká procenta nezaměstnanosti. (03.08.2009)

Hlavní hrdina - Hugo Haas si poctivou žebrotou vydělal tolik, že se mohl stát majitelem činžovního domu. Teď už jen zbývá vyřešit, jak dát dohromady svou schovanku s mladým advokátem. Nakonec se přijde na to, že mladí lidé tuto pomoc ani nepotřebovali. Hugo Haas dal konverzační hře Edmonda Konráda sociálně kritický náboj ve svém ironickém duchu a pozdvihl ji tak o nějaký stupínek výše. Postavy jsou tentokrát výjimečně dobře a přesně obsazeny, pouze by snad neškodilo, kdyby se Haas ujal vedle psaní scénáře i samotné režie. V postavě žebráka-milionáře jsou plně obsaženy všechny složky Haasova herectví - vtip, ironie, sentiment a životní pravda (nebo aspoň to, co si pod ní občas představujeme). (12.01.2004)

Haas si v rolích žebráků a postaršených postav liboval. A tady se v obou polohách pořádně vyřádil. Obsahem jde o trochu kontroverzní téma, protože bagatelizuje chudobu a dá se shrnout do věty pronesené Zorkou: nejdřív mě dědeček zaklel do těch topinek a teďka, když bych mohla být šťastná, mi hází klacky pod nohy! Jenže postava despotického žebráka je mi vcelku nesympatická a místy jde znát, že je to ze strany Haase čirá exhibice. Ve svých 37 letech a na vrcholu slávy, nejspíš hledal další výzvy. Podobnou úchylkou naštěstí netrpěla  Marie Glázrová, takže se zde společně s Martou Vančurovou řadí k nejkrásnějším prodavačkám topinek v české kinematografii. Ale ani ona mě v hodnocení neobměkčí. Tato haasovina vystavená na urputném žebrákovi a jednom omylu, není tak úplně podle mého gusta. (19.06.2023)