Svět kde se žebrá

Hlavní hrdina - Hugo Haas si poctivou žebrotou vydělal tolik, že se mohl stát majitelem činžovního domu. Teď už jen zbývá vyřešit, jak dát dohromady svou schovanku s mladým advokátem. Nakonec se přijde na to, že mladí lidé tuto pomoc ani nepotřebovali. Hugo Haas dal konverzační hře Edmonda Konráda sociálně kritický náboj ve svém ironickém duchu a pozdvihl ji tak o nějaký stupínek výše. Postavy jsou tentokrát výjimečně dobře a přesně obsazeny, pouze by snad neškodilo, kdyby se Haas ujal vedle psaní scénáře i samotné režie. V postavě žebráka-milionáře jsou plně obsaženy všechny složky Haasova herectví - vtip, ironie, sentiment a životní pravda (nebo aspoň to, co si pod ní občas představujeme). (12.01.2004)

Haas si v rolích žebráků a postaršených postav liboval. A tady se v obou polohách pořádně vyřádil. Obsahem jde o trochu kontroverzní téma, protože bagatelizuje chudobu a dá se shrnout do věty pronesené Zorkou: nejdřív mě dědeček zaklel do těch topinek a teďka, když bych mohla být šťastná, mi hází klacky pod nohy! Jenže postava despotického žebráka je mi vcelku nesympatická a místy jde znát, že je to ze strany Haase čirá exhibice. Ve svých 37 letech a na vrcholu slávy, nejspíš hledal další výzvy. Podobnou úchylkou naštěstí netrpěla  Marie Glázrová, takže se zde společně s Martou Vančurovou řadí k nejkrásnějším prodavačkám topinek v české kinematografii. Ale ani ona mě v hodnocení neobměkčí. Tato haasovina vystavená na urputném žebrákovi a jednom omylu, není tak úplně podle mého gusta. (19.06.2023)

Je pravda, že mravní filosofie divadelní hry dr. Edmonda Konráda Kde se žebrá, podle níž byl film natočen, může někomu připadat problematická. Však se proti Hugo Haasovi, který se autorsky podílel na scénáři, postavila všechna fašistická periodika. Jejich kritici Haasovi vyčítali nepochopení světa ubohých a nesmyslnou touhu vstupovat do světa bídy nesprávným způsobem jako do muzea kuriozit. Ve své zaujatosti si neuvědomovali pravé motivy tohoto příběhu, ve kterém hrála hlavní roli láska a obětavá péče o budoucnost svěřeného dítěte. Postava bohatého žebráka Haase přímo fascinovala, až absurdně rozpolcený život podivínského dobrodince nabízel další kreaci komediálních drobnokreseb i závažnějších duševních poloh, v níž měl možnost předvést své mistrovské umění proměn v jediném příběhu. Moment, kdy se z umolousaného škemrala stává pan domácí, co si potrpí na pravidelnou partii kulečníku a svěže vypadající palmu, je v rámci celého filmu jasně nejzdařilejší. Ke škodě diváků patří tento snímek v rámci početné Haasovy filmografie k těm opomíjeným a přehlíženým, ale nemělo by tomu tak být už proto, že v něm přetrvává jakási historická paralela k současnému společenskému propadu, v němž stejně jako ve třicátých letech hrají prim vysoká procenta nezaměstnanosti. (03.08.2009)

Stejné téma zvolil Hugo Hass v Americe ve filmu Jednou nohou v pekle. Film je prošpikovaný infantilními vtípky, které ovšem v podaní Hasse nepůsobí lacině, naopak fimu dodávají potřebnou lehkost a úsměvnost. Jako většina provorepublikových filmů je příběh velice jednoduchý, používají se běžná filmová klišé (chodoba, bohatství, milostný příběh ...) (15.03.2014)

Tato komedie stojí za shlédnutí díky excelentnímu výkonu Hugo Haase, představiteli hlavní role žebráka Josefa Dostála. Je to soucit vzbuzující žebrák i majitel činžáku a akcií, chlap s dobrým srdcem, ale také morous s despotickým sklonem. Život glosuje s nezaměnitelnou směsicí prostoty, moudrosti, ironie a cynismu, kterou trefně komentuje stav společnosti. Haas se opět proměňuje v živel, který burácí, pobíhá kolem všeho a všech, straší, běsní, rozdává, chlácholí, bublá, brebentí, vzteká se a zároveň i prožívá radost. Z dalších rolí: Dostálova dobře stavěná schovanka Zorka Náhlíková (Marie Glázrová), zkrachovalý idealistický právník Václav Neprosil (Ladislav Boháč), vášnivý pěstitel květin Alois Řeřicha (František Kreuzmann st.), osamělá vdova Slabá (Milada Smolíková) a zvědavá a poslušná domovnice (Ella Nollová). Samotná zápletka filmu není ničím zvláštní, všechno stojí na Haasovi. Na drzosti, cynické ironii, osobitých hláškách, ale třeba také hrátkách se jmény hlavních postav. On bude tak dlouho poctivej, až mu na to přijdou. Žebrat se v konzumní společnosti musí, ale poctivě, s noblesou, s dobrým úmyslem a s usilovnou zarputilostí. Nejvíce se totiž vydělává na chudácích. (10.12.2015)