Utajený

Ikona současného francouzského filmu Daniel Auteuil rozehrává společně s formálně působivým Michaelem Hanekem jímavou hru na nervy jedné středostavovské rodině. Haneke minimalistickými prvky narušuje bezpečnou ulitu na první pohled šťastného manželství, libuje si v nedořečeném a v dlouhých, frustrujících záběrech, jejichž pomalé tempo naruší šokující sebevražda. Komorní ladění snímku pak dává vyniknout hereckým výkonům, a to vedle Juliette Binoche pak zejména v případě brilantního Auteuila!! (29.01.2007)

Na základných školách, konkrétne - už do 8. ročníkov by som normálne zaviedol na občianskych náukach, povinný predmet, aby hlúpi žiaci pozerali filmy rakúskeho režiséra Michaela Hanekeho, a vtedy by zistili, ako hlboko sa zo dňa na deň, hlbšie a hlbšie prepadajú vo svojich primitívnych, materiálnych, úbohých životoch. Na príčine tomu, je bohužiaľ, viacero faktorov, ktoré len podtrhujú samotnú náladu súčasnej spoločnosti. Som si 100 % istý, že mojej požiadavke, toto jednoduché školstvo - nikdy nevyhovie, lebo snímky tohto režiséra, sú oveľa, ale oveľa ťažšie stráviteľnejšie, ako kúpená desiata v bufete s rýchlym občerstvením, a takto sú postupne riadne otupení. Som normálne nadšený, že som sa podujal na to, aby som videl všetky snímky Michaela Hanekeho, a toto je už dvanásty z trinástich, ktoré za svoj umelecký život, nakrútil. Pojednáva o rodine Laurentovcov, ktorých sleduje ANONYM, čo nakrúca ich dom, a záznamy posiela na videokazetách na ich trvalú adresu, a postupom času, to nebude iba na toto miesto. Georges i Anna, sú si jednak rovnomerní, alebo sú si kariérne vyrovnaní, obidvaja sú dosť úspešní vo svojich profesiách. Majú tiež syna Pierrota, ktorý ale nie je úplne vyrovnaný. Čím dlhšie budú chodiť domov kazety, tým viac sa bude zhmotňovať nepríjemná atmosféra, ktorá nebude brať na nikoho ohľad, a to najmä, keď sa Georges zavŕta do svojej minulosti, a niekoho tam nájde... Opäť sa pozerám na snímok, v ktorom sa odhalí práva podstata ľudskej osobnosti. Naprosto strhujúci sú dvaja renomovaní Francúzi ( Dano sa narodil v Alžíre ), ktorí taktiež čosi dokázali. Daniel aj Juliette sú strašne nepokojní, o to sú viac autentickejší, reálnejší, skutočnejší, priamejší. Inak, na Binoche sa vždy rád pozriem, kochám sa ňou kedykoľvek, keď sa dá. Rakúsky psychiater nakrútil chirurgicky presný film, ako facka na ksichte ! (29.10.2017)

Jedná se samozřejmě o metafilm. V tomto případě v nevídaně originální podobě (jako ostatně každý Hanekeho film - jsem jeho velkým a nejspíš nekritickým obdivovatelem a jsem mu za to velmi vděčný). __________Za prvé Utajený vyniká absolutní absencí narativní dramatizace, což je pro Hanekeho umělecké vyjádření typické. Narativní struktura zde není prezentována jako lineární vypointované vyprávění, nýbrž ve formě "skládačky", kde všechny díly dohromady dávají kompaktní celek, ale její poslední díl neobsahuje pointu, což je v rámci navyklého způsobu vnímání filmové řeči neobvyklé (a určité množství diváků to poněkud mate: proto některé nechápavé komentáře zde, které obviňují Hanekeho z pseudointelektuálnosti atp. - bohužel). Z toho důvodu je absence dramatizace ne jenom logická, ale vzhledem k takovému přístupu i nutná (ovšem i z hlediska narace "klasičtější" Hanekeho filmy absentují dramatizaci děje - např. nejznámější Pianistka - což diváka buď nudí nebo uvádí v šokující vytržení a mrazení v zádech). I když se v závěru filmu nic převratného nestane, význam filmu a jeho "vyvrcholení" je ukryto jaksi uvnitř. (pozn.: velmi mě pobavil jeden názor zde - nebudu jmenovat -, který podává vysvětlení, že hlavní hrdina je nejspíše schizofrenik, což ovšem v závěru filmu chybí - je nedořečené - aby byl film zajímavější a tajemnější: takové zhůvěřilosti a bezmyšlenkovité závěry plynou ze zkostnatělého přístupu k umění, když si divák myslí, že lehce přišel věci na kloub a prokouknul umělce). __________Za druhé je v Utajeném velmi zajímavá metarovina filmu: ona kazeta, která sleduje jako nějaký objektivní pozorovatel (deus ex machina) život hlavního hrdiny a dává tak divákovi na srozuměnou, že se vlastně jedná o FILM a "živí" lidé jsou pouze protagonisté představení - hry, vytvářené tvůrcem - demiurgem. Resp. film sám na sebe upozorňuje: kazeta je jeho zcizující prvek a svojí existencí proniká do života hlavního hrdiny, kterého tak přímo ovlivňuje a spouští/moderuje zápletku. Samozřejmě, že ona kazeta je jakýsi vstup, průnik řežiséra do filmu (jeho dar seslaný postavám jeho filmu) a Haneke tak předvádí loutkové divadlo - odhaluje podstatu samotného tvůrčího impulzu. Sám sebe umísťuje do děje jako aktivní prvek (filmové božstvo), ne jako pouhý "pasivní" zaznamenavatel skutečnosti, jak se o to pokoušeli neorealisté a iniciátoři manifestu Dogma 95 s cílem dosáhnout lepší věrohodnosti ve zobrazení "života" (což je jen jiná past na diváka, protože to v uměleckém díle ze své podstaty není možné). ___________Takový formální přístup, kdy "tvůrce" sám aktivně vstupuje do díla a ještě to drze přiznává, ostatně není v umění žádné nóvum, neboť stejné hrátky se čtenářem předvádí ve svých mistrovských dílech např. Vladimir Nabokov (mám na mysli zejména Pnin nebo Král, dáma, kluk) nebo u nás např. Daniela Hodrová, či ne příliš známý Jan Křesadlo a Petr Rákos (atd.). Haneke se nachází ve vskutku vybrané společnosti. (28.03.2006)

Absolútne iný triler, aké sú k vzhliadnutiu v našich kinách. Napriek tomu svojim spôsobom strhujúci a vonkoncom nenudí. Haneke sa proste s divákom ako vždy pohráva a provokuje ho, ako sa mu zachce. Otvorený a kontroverzný koniec nie je asi najväčšia výhra, záleží asi na nálade a vkuse jednotlivého diváka. Skôr by som vytkol trochu násilne implantovaný rasistický motív. Keď je niekto sviňa, prejaví sa jeho správanie na okolí bez ohladu na rasu. Xenofóbia je ale v kinematografii v móde. (07.07.2007)

Mistrovska rezijni prace Hanekeho a zaslouzena cena na festivalu v Cannes. Film nedava divakovi ani chvili vydechnout, neustale ho drzi v napeti a zvedavosti (coz je castecni i zasluha snimani kamery - delsi staticke zabery) kdo je porizovatelem nahravek, kdo je postava Madzida atd., a obsahuje scenu, kterou se zde neslusi prozrazovat, ale ktera nikomu snad nikdy nezmizi z pameti a pri niz to v sale pri projekci (DEF v Brne, 6.2.2005) zasumelo. Skoda jen, ze misty rusive pusobi herecky projev J. Binocheove, ovsem v kontextu celeho dila a jeho kvality je to zanedbatelny faktor. (07.02.2006)