Mimi o sumaseba
Whisper of the Heart
Režie:
Jošifumi KondóScénář:
Hajao MijazakiHudba:
Júdži NomiHrají:
Jóko Honna, Takaši Tačibana, Širó Kišibe, Naohisa Inoue, Šigeru Muroi, Issei Takahaši, Keidžu Kobajaši, Tošio SuzukiObsahy(2)
Velké objevy, nedozírná krása a těžké výzvy čekají nejen ve fantazijních dobrodružstvích, ale i ve světě kolem nás. Čtrnáctiletá dívka Šizuku má sice zrovna napilno ve škole, protože výsledky závěrečných zkoušek už budou zohledňovány při přijímačkách na střední, ale nikterak nepolevuje ve svém hlavním koníčku, čtení. Jelikož její táta pracuje v knihovně, má navíc o pravidelný přísun čtiva postaráno. Poslední dobou si začala všímat, že na výpůjčních lístcích v knihách, které ji zajímají, se opakuje jméno Seidži Amasawa. Šizučina záliba ve čtení se také promítá do toho, že kamarádkám z hudebního kroužku překládá texty zahraničních písniček – zrovna pracuje na překladu slavné Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera v podání Olivie Newton-John. Jednoho dne na cestě do knihovny Šizuku potká podivného kocoura a když se za ním vydá spletitými uličkami, objeví malý zapadlý antikvariát, který se pro ni stane místem okouzlení i inspirace a velké lásky.
Japonský animovaný film Šepot srdce vznikl v produkci uznávaného studia Ghibli podle komiksové předlohy od Aoi Hiiragi. Projekt inicioval ústřední tvůrce studia, nejvlivnějšího žijící animátor na světě Hajao Mijazaki, který napsal scénář a nakreslil storyboardy. Původní komiks decentně pozměnil a pro dobu, kdy po krachu ekonomiky japonská mládež propadala bezcílnosti, vytvořil nadčasové vyprávění, které je oslavou řemeslníků, tvůrčího zápalu i tvrdé práce, kterou si každý talent žádá. Režie se tentokrát chopil Jošifumi Kondó. Tento zasloužilý animátor a Mijazakiho dlouholetý spolupracovník měl být prvním z nástupců, kteří následně převezmou tvůrčí otěže ve studiu Ghibli po stárnoucích mistrech Mijazakim a druhém spoluzakladateli Isau Takahatovi. Kvůli Kondóově předčasnému úmrtí nakonec zůstal Šepot srdce jeho jediným režijním počinem, které ale značí ohromný talent a osobitý styl. Vizuální podoba fantaskního světa vyprávění, které Šizuku ve filmu píše, byla inspirována obrazy japonského surrealisticko-impresionistického malíře Naohisy Inoueho.
Šepot srdce se svého času stal velkým diváckým hitem a navázal na tradici, započatou roku 1989 Doručovací službou čarodějky Kiki, že snímky studia Ghibli se v Japonsku stávaly nejnavštěvovanějším filmy příslušného roku. O sedm let později studio Ghibli uvedlo film Království koček, kde se zdejší kocour Baron stává jednou z hlavních postav. (Česká televize)
(více)Recenze (118)
Snímek lze vlastně popsat přesně těmi slovy, kterými se dědeček Niši vyjádřil k Šizučinu příběhu: "Moc hezké, děkuju." a "Je to neuhlazené, přímočaré, nedotažené." To první by patřilo bezpochyby animaci, která sice v porovnání s mladšími kousky plyne nepatrně kousavěji, ne zcela plynule, ale je to opět moc hezká podívaná. Druhý popis pak patří samotnému ději, kde se občas vynořují dějové linky, které jsou nedotažené (viz. Juko a Sugimura). Zároveň se sice tvůrci snaží vystihnout tvrdou práci Šizuki, ale ubíjí tím vše ostatní kolem, takže má divák šanci vidět pravidelně se opakující místa, pohyby, postavy, čímž se celý děj stává méně poutavým. I náhlé, skoro by se dalo říct na nic nenavazující příběhové vložky o kočičí sošce Baronovi, působí jako nutně, násilím zapasované. A závěr sám se pak ubírá k nepřekvapivému konci, který byl vytvořen jakoby moc narychlo, neohrabaně, nepromyšleně a ve výsledku dost divně. Zkrátka, není to nic moc .. samozřejmě krom animace. ()
Krásná pohádka se super verzí Country road. To jak se spolu Šizuku a Seiji seznámili bylo cute. Ani jsem nevěděl že byl Baron před Královstvím koček tady. Jen mi tu asi chybělo více fantasy prvků, ale to je spíše moje preference, jinak v pohodě anime. ()
Krásne dielo plné citov, vášne a silného kreatívneho náboja. Energia, ktorá vychádza z každej scény by mohla napájať elektrárne. Kto chce motiváciu na zdolanie životného sna tomu stačí pootvoriť dvere tomuto čarovnému skvostu a nechať sa unášať na vlnách inšpirácie. Dej sa na rozdiel od iných anime štúdia Ghibli drží v realite až na pár momentov, ktoré zabrdnú do fantázie hlavnej postavy Shizuku Tsukishimi. V zobrazení reality mohli byť aj trochu odvážnejší, ale to by už asi nesadlo do filozofie tohto štúdia. Ich anime je vždy nevinné a plné čistých citov bez hocakých dvojzmyslov. Pod nesmiernu kvalitu sa podpísal aj mág anime Miyazaki Hayao ako vedoucí výroby. ()
Začiatok je trošku nudný, dosť zdĺhavý, ale od polovice sa celý príbeh zaujímavo rozvinie. Vytvoril vo mne akúsi tvorivú atmosféru, musím ísť robiť niečo kreatívne. ()
tenhle kouzelný snímek umí pohladit duši..a víte proč...ten obyčejný děj,který hodně diváků odsoudí,si totiž zažil každý sám v dospívání a to je na tom to nejhezčí..absolutně přirozené,jako by to nebylo vymyšlené...krásné a ještě jednou krásné.. ()
První láska a rozhodování se, co v životě dál, se samozřejmě týká většiny z nás a tak nějak to patří k životu. Jsou to zvláštní časy hormonální disbalance. Nicméně příběh je celkem ohraný a banální, ale nemám k němu výhrad. Trochu mě překvapil příběh s kočkou Hubertem. Zdál se mi, že tam násilně nastrčený, nechal bych jej jen na představivosti diváka, nebo jej vystřihl úplně. Výborná scéna jamování muzikantů i přezpívaná country píseň. Animace očekávaná, příjemně detailní, pěkné pohledy na město (kéž bych se na takové klidné předměstí někdy podíval). ()
Milý film, který táhne příjemná feel-good atmosféra dospívání, a klasicky překrásná animace. Bohužel příběh je dost tuctový a ty skoro dvě hodiny, které to má si úplně nedokáže obhájit. Taky mě trochu zklamalo, že je to spíš slice of life, než že by to byla klasická ghibli fantazijní pohádka, i kvůli tomu to řadím spíš k těm slabším filmům z tvorby tohoto studia. Ale na zlepšení nálady a příjemný film, s jehož postavami se (nejen) dětští diváci dokáží ztotožnit to v klidu stačí. ()
Tohle není animák pro mě, ale vysloveně pro ženské. Nuda k uzoufání, jenom samé city, emoce a vztahy. ()
Mimi je famózne čarovným dielom. Je jemným filmom, ktorý musíte potichu vnímať. Musíte nechať vnímať srdce a možno spomínať alebo snívať. Nie je to žiadna akcia ani úžasný fantastický svet ako napr. v Ceste do fantázie. Celé prostredie v ktorom sa film odohráva je skutočné, vytvorené podľa skutočných lokalít a do najmenšieho detailu prepracované. Animácii snáď môžeme zazlievať len archaickejšiu kresbu postáv, ale toto sa v 1995 roku inak spraviť nedalo. ()
Jak je u studia Ghibli zvykem, vše je skvěle odpozorováno a přirozené, takže záměrná civilnost je velmi přirozená a milá. Prostý a o to věrohodnější popis, jak se poprvé hledá místo v životě. ()
Nic jsem neočekával a byl jsem velice mile překvapen. Tohle je jedno z nejlepších anime, jaké jsem kdy viděl. Takové nádherné pohlazení po duši bez "spiritistického tajtrlíkování s démony, draky, šamany a kouzelnými zbraněmi". Rovněž typické zprofanované anime mládí hlavních hrdinů je zde na místě a je patřičné. Tenhle nádherný příběh je svěže přirozený a úžasně uvěřitelný. ()
Jeden z nekrásnějších animovaných příběhů odehrávající se (překvapivě) v našem světě.Přesto fantazie je zde dost, stejně jako síla svobody,sebe nalezení a rodící se lásky... ()
Poprvé mě film příliš nezaujal (po Myiazakiho filmech mi to přišlo jako slabý odvar), ale překvapivě dlouho ve mně zůstala jakási milá vzpomínka, pocit. Takže když jsem viděla film o pár let později, propojila se zvláštní nostalgie s novým úhlem pohledu, zapadlo pár koleček, vlastní životní vzpomínky a najednou mírnost vyprávění, obyčejnost příběhu, lidskost a takové to malé hrdinství, které je v každém z nás, získali na síle. A vzhledem k tomu, že se jedná o jediný Kondóův film před jeho smrtí, tak i v tom vnímám jakousi romanticky laděnou ryzost, která mě nutí dát výjimečně o hvězdičku více, než by film zasloužil bez všech těch okolností... ()
Další japonský animák, který mne nadchl. Tak propracovaný scénář a zároveň grafika, to nemá obdoby nikde na světě. Film je zcela nadnárodní, problémy dospívajících s rodiči a životem vůbec jsou vykresleny sice v japonských reáliích, ale jsou totožné s těmi, co známe z euroamerického civilizačního okruhu. Jenže tato naše kinematografie je už neumí tak pěkně podat a tak se zaměřuje na nějaké anomální situace (agresivita, rasismus, zdravotní problémy, ...) , kde se snadněji napíše nějaká zajímavá zápletka. Když v Evropě vznikne film o dospívání, tak je to buď drama, bláznivá komedie nebo nuda. V Americe ještě k tomu dpláží přidat výchovné momenty, ale tak prvoplánové, že Evropan na to nemůže vůbec koukat. A Japonci udělají silný příběh bez dramat, vylíčí psychologii postav pomocí několika scén a přitom neupadnou do dojáku, a že je v příběhu vlastně návod, jak se s pubertou mohou vypořádat mladí, ale i jejich rodiče, je tak nenápadné, že vám to dojde až druhý den. Vedlejší dějové linky nerozptylují, ale potěší - kocour byl přímo kouzelný. ()
Olivie Newton John pro mě není spojena s Pomádou, ale s tímto... Velmi infantilní, ale svým způsobem půvabné a smutné zároveň. První lásky v hektickém světě, za východu slunce a hudby Johna Denvera. Jak to viděli mistři z Ghibli v 90. letech. Těžko to popsat. ()
Pan Mijazaki a kolektiv mile překvapují i filmem bez magie a japonské mytologie. Na svou délku velmi schůdně koukatelný film s několika mimořádně silnými okamžiky. ()
Príjemná zamilovaná romantika. ()