Noc rozhodnutí

Co říct, než že historicky je to zcela mimo a nemá to praktricky nic společného se skutečným průběhem noci ze 14. na 15.3.1939. Taktéž Háchova charakteristika příliš neodpovídá skutečné osobnosti. Ano, silné charakterní herectví Hrušínského (vůbec poslední role) i ostatních je cenné. Proto hodnotím třemi body. (22.07.2014)

Pavel Háša a J. S. Kupka dali mladé České republice dvě silné inscenace o nelehkém období československých dějin. V obou také zářili Luděk Munzar a František Němec (a vlastně i všichni ostatní, kdo s nimi ať už v Noci Rozhodnutí nebo Generálu Eliášovi hráli). Jejich počin z roku 1993 je však především vedle hereckého pomníku Rudolfa Hrušínského pokusem o ospravedlnění činů doktora Emila Háchy v noci ze 14. na 15. 3. 1939. Nakolik odpovídá realitě, v podstatě nelze soudit - ostatně okolní komentáře, často se v obecné rovině odvolávající na historické prameny a profily osobností, o tom vypovídají dosti jasně. Ale historický realismus zřejmě ani nebyl cílem tvůrců - proč by jinak vytvořili sestavu Háchových "rádců" ve složení ministr zahraničí Chvalkovský (byť bez uvedení jména), osobní lékař "Čapkovského" střihu, a osobní komorník - "hlas prostého lidu"? I z interakcí všech postav je patrné, že inscenace měla nechat zaznít všechna "pro a proti" a nastavit zrcadlo i divákovi - viz moment, kdy Hácha v závěru děje přímo položí Josefu Abrhámovi otázku (zestručněně) "a co byste Vy dělal na mém místě"? Atmosféru ještě umocňuje Luděk Munzar jako Říšský ministr Meissner (dnešní terminologií ministr bez portfeje), který mrazivě osciluje od přátelských líčení mírového soužití s Němci v autonomním státu přes výňatky z Mein Kampf až po prachsprosté výhrůžky toho nejhrubšího zrna... k nimž sáhne ve chvíli, kdy i jemu samotnému začne jít "o krk", neb se osobně zodpovídá Vůdci za mezinárodněpolitické ospravedlnění anexe zbývající části Československa. Noci Rozhodnutí se jistě dá vytknout i určité narušování imerze dobovými záběry z filmových týdeníků zejména německé výroby, nebo se zbytkem zcela nesourodě koncipovanými poradami na štábu invazních vojsk. I určitá šroubovanost replik je neoddiskutovatelná. Ale pozitiva výrazně převažují. 80% (24.03.2019)

Neviem posúdiť súlad filmu so skutočnosťou, nežil som vtedy ani nemám dosť naštudované. No aj ako tv inscenácia s dokumentárnymi vložkami bol film dosť nezáživný, a zvlášť pri takomto hereckom obsadení. Scenárista tu neodviedol dobrú prácu a vysoké hodnotenie filmu na čsfd pripisujem iba ako vzdanie holdu poslednej roli herckého velikána. (15.03.2020)

Háchovo postavení se často srovnává s Benešovým, ale Hácha v ruce nedržel vůbec žádné trumfy. Němci chtěli jen jeho podpis , aby okupace byla právně krytá. Nikdo válku nechtěl, nikdo by se nás stejně nezastal. Bojovat se nedalo, nebylo se jak a čím bránit. Po Mnichově bylo už vše ztraceno. Ovšem to neubírá na lidském rozměru dramatu, rozhodnutí člověka dobrovolně vydat svůj národ do rukou katanů. Hácha, který se na žádost Beneše obětoval do funkce prezidenta doufal, že ho tato volba nikdy nepotká. Nezůstal ušetřen ani té volby, ani poválečného nařčení z kolaborantství. Naštěstí už ho nestihli lynčovat jako Svitáka na dlažbě pražských ulic. 90% (21.07.2012)

Myslím, že není vhodné zde psát o politice...Z mého pohledu se jedná o jednoznačně "delikátní a unikátní" snímek. Delikátní svou intimností, se kterou možná ani nebylo nutné přílišné vedení coby režiséra a unikátní v hlavní roli. Zůstává jen otázka, jestli s tím vším vnitřně souhlasil i Pan Rudolf Hrušínský...myslím, že ano (13.09.2009)