Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rudolf Hrušínský jako prezident Emil Hácha v dramatickém příběhu březnové noci roku 1939, která rozhodla o vzniku Protektorátu. Dramatický příběh se týká osudové noci ze 14. na 15. března roku 1939, v níž byl prezident doktor Emil Hácha přinucen, aby svým podpisem legalizoval zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Autor scénáře J. S. Kupka pojal tuto historickou událost jako lidské drama člověka, který je postaven před rozhodnutí, zda vyhovět nacistickému diktátu, nebo riskovat krveprolití. V režii Pavla Háši postavu Emila Háchy jako svou poslední roli (v roce 1993) vytvořil Rudolf Hrušínský. S hereckým mistrovstvím v ní ztvárnil rozpor mezi povinností a svědomím jako velké lidské drama... Televizní film uvádíme jako připomínku neblaze známých událostí, které uvedly naši vlast na šest let do nesvobody – vznik Protektorátu Čechy a Morava. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (107)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Pavel Háša a J. S. Kupka dali mladé České republice dvě silné inscenace o nelehkém období československých dějin. V obou také zářili Luděk Munzar a František Němec (a vlastně i všichni ostatní, kdo s nimi ať už v Noci Rozhodnutí nebo Generálu Eliášovi hráli). Jejich počin z roku 1993 je však především vedle hereckého pomníku Rudolfa Hrušínského pokusem o ospravedlnění činů doktora Emila Háchy v noci ze 14. na 15. 3. 1939. Nakolik odpovídá realitě, v podstatě nelze soudit - ostatně okolní komentáře, často se v obecné rovině odvolávající na historické prameny a profily osobností, o tom vypovídají dosti jasně. Ale historický realismus zřejmě ani nebyl cílem tvůrců - proč by jinak vytvořili sestavu Háchových "rádců" ve složení ministr zahraničí Chvalkovský (byť bez uvedení jména), osobní lékař "Čapkovského" střihu, a osobní komorník - "hlas prostého lidu"? I z interakcí všech postav je patrné, že inscenace měla nechat zaznít všechna "pro a proti" a nastavit zrcadlo i divákovi - viz moment, kdy Hácha v závěru děje přímo položí Josefu Abrhámovi otázku (zestručněně) "a co byste Vy dělal na mém místě"? Atmosféru ještě umocňuje Luděk Munzar jako Říšský ministr Meissner (dnešní terminologií ministr bez portfeje), který mrazivě osciluje od přátelských líčení mírového soužití s Němci v autonomním státu přes výňatky z Mein Kampf až po prachsprosté výhrůžky toho nejhrubšího zrna... k nimž sáhne ve chvíli, kdy i jemu samotnému začne jít "o krk", neb se osobně zodpovídá Vůdci za mezinárodněpolitické ospravedlnění anexe zbývající části Československa. Noci Rozhodnutí se jistě dá vytknout i určité narušování imerze dobovými záběry z filmových týdeníků zejména německé výroby, nebo se zbytkem zcela nesourodě koncipovanými poradami na štábu invazních vojsk. I určitá šroubovanost replik je neoddiskutovatelná. Ale pozitiva výrazně převažují. 80% ()

BASE 

všechny recenze uživatele

Myslím, že není vhodné zde psát o politice...Z mého pohledu se jedná o jednoznačně "delikátní a unikátní" snímek. Delikátní svou intimností, se kterou možná ani nebylo nutné přílišné vedení coby režiséra a unikátní v hlavní roli. Zůstává jen otázka, jestli s tím vším vnitřně souhlasil i Pan Rudolf Hrušínský...myslím, že ano ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Inscenační specialista Háša tímto zmapoval jednu z nejzásadnějších a nejhorších nocí v dějinách českého národa. Nepřekonaný mistr české, dramatické scény, kterému mohli herci doposavad jeho role jen závidět, zde k závidění přidává, a tím i vlastně podtrhuje, svou roli poslední, jež by asi nemohl ztvárnit nikdo jiný. V myšlenkách a s odkazem českých reformátorů, učitelů i státníků zde bojuje s časem. S časem, který se nedá zastavit, stejně jako zfanatizovaná, vojenská mašinerie a její vize nového řádu. Neakceptovatelné požadavky a národnostně morální souboj. Ortel nad (zatím) spokojeně spícími lidmi v podobě jednoho podpisu. Dokonalou atmosféru mi lehce narušovaly scény z podzemního vojenského štábu. Nicméně snímek naprosto bez diskuze podtrhuje vysokou kvalitu filmů a TV inscenací z první poloviny 90. let. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Se samotnou televizní hrou nemám nejmenší problém, je to silná dramatická látka s kvalitním scénářem, skvělým obsazením, výbornými hereckými výkony. Autor má pochopitelně právo na uměleckou interpretaci historických událostí, ani on, ani diváci onoho osudného března v Berlíně nebyli. Hře pochopitelně pomáhá i fakt, že pro Rudolfa Hrušínského to byla poslední role, takže jde svého druhu o pietní záležitost. Mám spíš problém s komentáři ostatních uživatelů, resp. jejich politicko-historickými závěry. Pokud byl Emil Hácha něčí obětí, pak především svých vlastních politických názorů a osobnostního profilu. Emil Hácha byl bezpochyby vzdělaný intelektuál se smyslem pro umění a literaturu, ale zároveň i konzervativně autoritářský byrokrat, který duchovně ustrnul někde v druhé polovině 19. století, konzervativní austroslavista, odpůrce liberární demokracie a demokratického liberárně-ldemokratického proudu, který v české společnosti představovali např. Masaryk, Beneš, Peroutka nebo Čapek. Byl to jednoduše stoupenec privilegovaného kastovnictví, tradičních hodnot, pořádků a státních celků. K Československé republice měl vyloženě vlažný vztah a jejího zániku vlastně ani výrazně nelitoval. Stýskalo se mu po starém dobrém Rakousku-Uhersku se silným vlivem katolické církve. Jako typický konzervativec obdivoval autority všeho druhu, takže oddaně sloužil Masarykovi i Benešovi, stejně jako oddaně sloužil nacistům a jak by oddaně sloužil komunikoliv jinému. Ještě za okupace se chodil poklonit k Masarykovu hrobu, ale nikoliv proto, že by souhlasil s jeho politickými názory nebo z protestu, ale jednoduše právě proto, že Masaryk představoval svého druhu nezpochybnitelnou autoritu. Je příznačné, že ve 30. letech udržoval Hácha velmi blízké vztahy s řadou prominentních nacistických právníků, býval mj. hostem říšského ministra W. Funka. A ani v nejmenším mu nevadilo, že tito lidé jsou oporou nacistického totalitarismu. Hácha sice nikdy nebyl fašista, ale patřil přesně k těm politickým kruhům klasické konzervativní pravice, které přivedly v Itálii i v Německu fašisty k moci. Hácha se stal prezidentem jedině díky podpoře, kterou měl v Německu, díky dominantnímu vlivu Německa v období 2. republiky to byla právě německá vláda, která fakticky o obsazení postu českého prezidenta rozhodla. Hitler dal Háchovi přednost i přes pronacisticky smýšlejícím Františkem Chvalkovským, který mimochodem byl oním ministrem zahraným Františkem Němcem v televizní hře. Hitler Háchou opovrhoval a považoval ho ze bezpáteřního úředníka, který zajistí bezproblémový chod protektorátu. A to se taky stalo. Hácha bezpochyby kolaborant byl, představoval aktivistický proněmecký živel, žil v představě, že vstřícností a loyalitou k Německu bude český národ odměněný slušným zacházením. Od roku 1942 postupně Háchu vyřazovala z politického života těžká nemoc, ale to nic nemění na jeho trapné roli v protektorátní éře. Sám se nikdy vlastně politikem necítil, byl a zůstal úředníkem, zvolení do úřadu prezidenta chápal jako úřednické vyznamenání při odchodu do výslužby. Jako právní byrokrat úzkostlivě a mechanicky dodržoval právní formy, a to i za situace, kdy se právo stálo politickým instrumentem totalitní moci... Celkový dojem z televizní hry: 80 %. () (méně) (více)

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Co říct, než že historicky je to zcela mimo a nemá to praktricky nic společného se skutečným průběhem noci ze 14. na 15.3.1939. Taktéž Háchova charakteristika příliš neodpovídá skutečné osobnosti. Ano, silné charakterní herectví Hrušínského (vůbec poslední role) i ostatních je cenné. Proto hodnotím třemi body. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (4)

  • Do Berlína provázeli prezidenta Háchu jeho dcera Milada, pracovník kanceláře prezidenta Kliment a ministr zahraničí František Chvalkovský. Hácha (Rudolf Hrušínský st.) také neutrpěl srdeční záchvat za přítomnosti šéfa Hitlerovy kanceláře Otto Meissnera (Luděk Munzar), nýbrž při rozhovoru s maršálem Hermannem Göringem. Jmenován není ministr (František Němec), podle okolností by mělo jít právě o Chvalkovského. Postavy lékaře a komorníka Kouby jsou z tohoto hlediska smyšlené. (Robbi)

Reklama

Reklama