poster

Noc rozhodnutí (TV film)

  • anglický

    The Night of the Decision

    (festivalový název)

Drama / Historický

Česko, 1993, 69 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Karlas
    ****

    Politicky i společensky sebevražedná mise Emila Háchy v před protektorátním období je v dějinách lemována potupou a popliváním této osobní oběti. Inscenace je pohledem z druhé strany, na který jsme nebyli desítky let zvyklí. Hvězdné obsazení je prostě dokonalé a silná role Rudolfa Hrušínského je jeho labutí písní v této historické reflexi.(11.5.2014)

  • monolog
    *****

    Doktor Emil Hácha jako hlavní hrdina televizní inscenace? Navíc velmi zdařilé televizní inscenace a ještě k tomu jako kladná postava? Ještě o několik let dřív by to bylo nemožné, ale demokracie a svoboda přináší přeci jen jisté výhody, oproti totalitě. Tento jistě revoluční pohled na protektorátního prezidenta, mnoho desetiletí označovaného jako kolaboranta a zrádce lidu a své země. Pravda však nemusí být jenom černobílá, obyvkle je někde mezi miliony odstíny šedivé. Emil Hácha byl v prvé řadě nemocný a starý člověk postavený před velmi náročné rozhodnutí, jež nemá v našich moderních dějinách obdoby. Nechci nikomu vyvracet jeho názor na Háchovo zrádcovství, to mi nepřísluší. Jen bych chtěl, aby se každý člověk o něm zamyslel. Měl vůbec na vybranou? Co mohl dělat proti tehdy všemocnému silnému Německu? Navíc sám jediný, když v Mnichovu rozhodli čtyři o pátém v jeho neprospěch a bez jeho participace? Jak bychom se rozhodli my? Bojovat a poslat většinu bojeschopných mužů na smrt, sledovat, jak při kobercových náletech by umíraly stovky civilistů, hořely nedocenitelné národní památky jako ve Vídni? Bojovná nálada tehdy věru byla, ale Hitler měl navrch po všech stránkách (technika, lidé, fanatismus). A co je nejdůležitější, za ním stály veškeré světové mocnosti. Kdyby Hácha nepodepsal, pravděpodobně by tu dnes České ani Slovenské republiky nebylo (Slováci prominou, ale jako Čech dávám svou zemi na první místo), protože bychom byli za iniciátora války bráni my. Ne Hitler a Mussolini. Pouze my, přestože naše vláda dělala všechno možné i nemožné, aby k tomu nedošlo. Veškeré "nekřesťanské" požadavky z nacistické strany na odstoupení částí republiky s později i méně jak 50% německých menšin byly splněny, přesto Němci zabrali ještě mnohem víc než jim bylo smlouvou povoleno, k nim se na jižním Slovensku připojili Maďaři a na severní Moravě Poláci. A to podotýkám, že veškeré technické i jiné vybavení, všechny vojenské objekty, nemovitosti atd musely zůstat, kde byly. Kdokoliv by byl zničil nebo přenesl například sklad munice, byl by přinejmenším zavřen do vězení. A o to tu jde. Naše země už ani neměla prostředky na pořádné vedení války (od Mnichova). Hácha byl již tehdy unavený muž, ale snažil se pomoci svému národu tak, jak dovedl. I své prezidentování protektorátu v prvních letech bral velmi vážně, snažil se zlepšit podmínky Čechů, snižovat sankce nácků, pomáhat nám kde to jen šlo, jenže pak přišlo trpké probuzení. Protektorátní prezident totiž nebyl nic. Pouze říšský protektor (např Neurath, Heydrich atd. později nahrazen ministrem pro Č. a Mor. K.H. Frankem) měl veškerou státní moc. Například byl způsobilý svým dekretem zastavit nebo vydat jakýkoliv zákon, když bylo nebezpečí z prodlevy. Ale o té prodlevě si rozhodoval sám. Roku 1943 Hácha odstoupil kvůli zdraví, o dva roky později byl zatčen. Po několika měsících zemřel ve vězení. Ale vraťme se ještě k předválečným událostem. Kdo byl větší zrádce, Beneš, jenž emigroval do ciziny, nebo Hácha, který tu zůstal a společně s republikou prožíval dobré i zlé? Vím, Beneš odjel proto, aby mohl být nastolen nový směr politiky (tedy moci se s říší dohodnout, protože Beneš byl příliš proti) a také vést zahraniční odboj, ale i tak. Hácha byl dle mého názoru jenom figurka, postava, již dějiny rozemlely a zničily její čest a veskrze dobré úmysly a činy. A o tomto je i tato inscenace podpořená skvělým Rudolfem Hrušínským, který v té době sám neměl daleko ke smrti a též byl nemocný a unavený, i když se měl zajisté z čeho radovat. Dožil se svobody, měl milující rodinu z níž nikdo se nestal budižkničemem, byl slavný a obdivovaný.(24.2.2006)

  • dr.fish
    *****

    Háchovo postavení se často srovnává s Benešovým, ale Hácha v ruce nedržel vůbec žádné trumfy. Němci chtěli jen jeho podpis , aby okupace byla právně krytá. Nikdo válku nechtěl, nikdo by se nás stejně nezastal. Bojovat se nedalo, nebylo se jak a čím bránit. Po Mnichově bylo už vše ztraceno. Ovšem to neubírá na lidském rozměru dramatu, rozhodnutí člověka dobrovolně vydat svůj národ do rukou katanů. Hácha, který se na žádost Beneše obětoval do funkce prezidenta doufal, že ho tato volba nikdy nepotká. Nezůstal ušetřen ani té volby, ani poválečného nařčení z kolaborantství. Naštěstí už ho nestihli lynčovat jako Svitáka na dlažbě pražských ulic. 90%(21.7.2012)

  • triatlet
    ****

    Televizní inscenace zachycující tragický den v českých dějinách – 15. březen 1939. Prezident Emil Hácha, „starý pán“ charakterizován výstižně, téměř encyklopedicky nejen ze strany ostatních postav, které připomínají, že se spolupodílel na překladu humoristického románu Jerome Klapky Jerome „Tři muži ve člunu", že mu v roce 1938 zemřela manželka, ale i prostřednictvím postavy samotného Háchy: „Proč mě vytáhli z mé knihovny na Hrad?“. Jako právník Hácha řeší otázku odpovědnosti, práva, chce, aby “byl už zítřek“, ovšem druhý den říká, že by byl raději “kdyby dnešek vůbec nenastal“. Scénárista J.S. Kupka začlenil i dobové nacistické propagandistické snímky. Výborný Rudolf Hrušinský. Použili-li tvůrci přímé citace, mohli alespoň v titulcích upozornit na konkrétní osoby. Háchu v Berlíně doprovázel ministr zahraničí František Chvalkovský (F. Němec - zde jen jako ministr). Vhodně využité dobové rekvizity - noviny s titulkem o vzniku slovenského samostatného štátu.(15.3.2009)

  • sportovec
    *****

    Tragédie výrazné osobnosti veřejného života posledních let monarchie i První republiky, vynikajícího právníka, zodpovědného občana, muže, který více než s rdousící nepřízní doby bojoval s Alzheimrem. Zhruba tak lze popsat postavu blízkého spolupracovníka obou československých prezidentů meziválečné éry v jedné z nejtěžších chvil jeho života (nemohl tušit, že ho čeká ještě větší smršť obou heydrichiád, jež zničí jeho dobré jméno). Háchova tragédie ani v nejobtížnějších okamžicích života prezidenta někdejšího Nejvyššího správního soudu z líhně zemského českého výboru před r. 1918 nebyla kolaborací. V mezích svých stále se tenčících sil tento muž bojoval podle svého nejlepšího svědomí s okupanty, které nepozval, a mocí, kterou nenáviděl. (Srovnejme jeho chování s počínáním stalinistického Gottwaldova vedení KSČ v padesátých letech; ze skutečných odbojářů včetně Edvarda Beneše nikdy nikdo tohoto tragického muže z kolaborace neobviňoval). Rudolf Hrušínský, sám slábnoucí a z našeho světa odcházející, ve svém hereckém a vůbec uměleckém epilogu předvedl jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Zmínku pro své nadprůměrné výkony zaslouží i František Němec (ministr Chvalkovský) a Josef Abrhám (Háchův osobní důvěrník, snad nejblíže tomuto vymezení stojí dr. Havelka, pracovník prezidentské kanceláře). Bohužel nepřekvapí, že toto vynikající dílo, jehož hodnota není pouze umělecká, ale stejně zásadně i dokumentární - obstojí i v tomto ohledu - dodnes není na DVD nosičích, kam už dávno patřilo. Je to nevídané sebezašlapání po vlastní kvalitě. Není ani první a určitě ani poslední. I taková je naše doba.(2.1.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace