La vittima designata

Stefano se potká se zvláštním, mu podobným mužem Matteem, spřátelí se a pak mu navrhne výměnu: ty zabiješ mou ženu, která mi nedává peníze, a já tvého bratra, který mne celý život tyranizuje. Konec s bitím zvonu a střelbou je sugestivní...Ale jinak spíš odvozené motivy i realizace, snad jen herci a hudba. (24.05.2022)

Hlavní kostra příběhu vychází z Hitchcockova filmu Strangers on a Train. Stefano Argenti by se rád zbavil manželky, která je velmi bohatá, ovšem svému manželovi příliš pěnez neposkytuje. Stefano se potká se zvláštním mužem, Matteem, se kterým se spřátelí a on mu po nějaké době navrhne výměnu: já zabiji tvou ženu, ty mého bratra, který mne celý život tyranizuje… Pierre Clémenti jako Count Matteo Tiepolo je vzhledem docela extravagantní a v ulicích Benátek je to o to zajímavější. Vyzdvihnout mohu snad jen samotný konec filmu, jinak ne, že bych se přímo nudil, ale dost pomalé tempo mi v tomto případě nevyhovovalo. (17.04.2009)

Alfréd Hitchcock byl opravdu výjimečný filmař a jeho umění bylo mnohokrát napodobováno. Někdy lépe a někdy hůře. Italové, jako velcí milovníci tohoto skvělého režiséra, se o to pokušeli celkem často. Už sám velký mistr Bava "vykradl" film The Man Who Knew Too Much, když stvořil giallo žánr. Maurizio Luicidi si jako vzor svého filmu vybral thriller Strangers on a Train a já musím konstatovat, že se mu tato nová verze rozhozhodně také povedla. O příběhu se rozepisovat již nebudu, to udělali jiní, rád bych ale zmínil parádní atmosféru, která z filmu přímo sálá. Benátky, precizní hudební doprovod, 70. léta, erotično a napětí se spolu perfekně zkloubili a vytvořili parádní kokteil! A k tomu napínavý závěr, který dle mého názoru, strčil do kapsy i orignál, dělá z tohoto snámku italskou lahůdku. PS: V různých diskuzích a blogech je tento film řazen do gialla, ale opravdu jím není. (09.10.2011)

Vcelku nejapné giallo s dosť nezaujímavými postavami, v ktorom sa dá nájsť pár svetlejších momentov, ale to je tak všetko. Vykradnutý Hitchcockovov námet je jeden z tých momentov. Nuda a absencia napätia sú však v trileri alebo krimitrileri vždy nemilými 'partnermi'. A sledovať naivného hlavného hrdinu, ako sa ľahko necháva namotávať do sietí intríg buzerantsky vyzerajúceho a aj chovajúceho sa náhodného okoloidúceho, nie je nič pre mňa. Minimálne to šlo spraviť záživnejšie. Záverečná pointa je predvídateľná a lacne spracovaná. (21.02.2020)

Něco za něco, aneb vzájemná výpomoc pomůže nám oběma. Pro mne mnohem přitažlivější thriller než původní od A.H. Napínavý film o zločinu, který se poněkud vymkne, s nádhernou kamerou (procházel jsem si s ní Benátky, co vypadají jako na postarších pohlednicích, a vzpomínal) a úžasnou hudbou. Vytříbený smysl pro kompozici obrazů, skvělé interiéry (prostě Italové), citlivá práce s barvami (pastelové a impressionistické tóny, symbolika červené šály je až křičící) a nádhera starého města i okolí vily u jezera. Krásné ženy, tajemný Matteo a neklidný Stefano. Od začátku do konce jsem hltal obrazy zkázy hlavního hrdiny. Chápu, že pro někoho snad nudné, pro mne však uhrančivé až do konce... (28.08.2015)