Šerif za mrežami

Film, ktorý v sebe nesie nesmiernu mieru autenticity a ktorý by mal byť povinne púšťaný na všetkých základných školách. Plichta nezvyčajným spôsobom zachytil život mládencov v nápravnom stredisku so všetkými ich starosťami, nádejami, snami, drobnou rebéliou ale aj slzamy. Už veľmi dávno som mal rád kombináciu hercov a nehercov a toto je ďalší filmový skvost, ktorý mi to pekne krásne potvrdzuje. Všetko je to oveľa uveritelnejšie. Keď k tomu prirátame aj fantastickú hudbu a kameru dostaneme naozaj pozoruhodné dielko, ktoré sa zaoberá tématikou dospievania a tých nie je veľa, alebo sú neznáme. Osobne som veľmi potešený. Film ma nenudil a potvrdil mi, že 60 roky boli najprodukívnejším obdobím čo sa týka slovenského filmového priemyslu. (01.11.2009)

Socialistická balada o bonzování. 1) Pseudorealistický vzhled snímku může diváka zpočátku zmást. Nenajdeme tu dobové socialistické fráze ani uvědomělé úderníky, a to ani mezi dozorci. Musíme také vzít v úvahu, že jde o mladistvé delikventy, jejich provinění většinou spočívá v krádežích, vloupačkách či rvačkách._____ 2) Nicméně je to falešná selanka. Čestní a chápaví, i když přísní, dozorci s přehledem a s rozsáhlými znalostmi delikventských duší mají před sebou v podstatě hodné, jen trochu pomýlené chlapce, kteří se nedovedou vzepřít jedinému skutečnému gaunerovi mezi nimi._____ 3) Uhlazená vizáž snímku (jazyk, chování delikventů, ignorance dozorců) je, předpokládám, dána dobou, která by zřejmě plnou pravdu nesnesla. Co je žána, to je pána. I tak film strávil nějaký čas v trezoru._____ 4) 43letý režisér a spoluscénárista Dimitrij Plichta se problematikou mladistvých zabýval ve více svých filmech._____ 5) Zajímavé je herecké obsazení - mix herců a neherců. 20letý Otakar Prajzner (hlavní hrdina Jakub) je namluven Dušanem Skokanem, ale netuším, proč. 19letého Petra Svojtku (Jakubův kamarád Slávek) jsem ani nepoznal. Ještě se zmíním o 19letém Jiřím Ornestovi (Fred), 20letém Milanu Kňažkovi (Ivan) či Jiřím Sedlmayerovi (vůdce Viktor), jeho věk jsem nezjistil._____ 6) Filmaři využili prostor nápravněvýchovného zařízení v Libkovicích (okres Most). Mezi léty 1987 - 2002 bylo vězení i vesnice srovnány se zemí kvůli těžbě hnědého uhlí, k níž však nedošlo._____ 7) Zaujala mě bonzovací schránka na chodbě s označením: Prosby a hlášenia. (17.09.2014)

Šerif za mrežami podává moralizovaný pohled na chybující mládež. Není to ovšem důrazné karatelství, snaží se spíše o dobromyslný sled slov a pozitivní motivaci, přesto trpělivé poučování stojí pevně rozkročeno nad celým filmem a důsledně na každého dohlíží. Tónové moralizování si naštěstí nestaví nepřekonatelné překážky a nejpůsobivějším důkazem jsou jeho mezihry, které nechávají vstoupit do samotného nitra agrese a ponížení. Atmosféru nejednoduchého soužití rozpolcených mladíků podtrhuje dynamická kamera i podmanivá strohost kompozicí a slov. Hlavní postavou kritické balady je Jakub Bartoš (velmi zajímavý Otakar Prajzner s hlasem Dušana Skokana), naivně důvěřivý mladík. Věří ve společenství a jeho hierarchické uspořádání vazeb, podléhá nepsaným pravidlům a nechává se unášet bezmocí. Přesto nikdy neztratí naději a optimismus. Na opačné straně stojí Viktor (pozoruhodný Jiří Sedlmayer), neurvalá autorita výchovného ústavu. Jeho cílem je nadvláda nad každým chovancem. Neštítí se ničeho, přetvářky, intriky a násilí jsou na denním pořádku jeho vlastní vize disciplíny a poslušnosti. Postava Tadeka Šolera (zajímavý Štefan Kapičák) deklaruje poslušnost nepsanému řádu a podřízení se nevyhnutelnému utrpení ve jménu zachování vlastní cti a fyzické bezúhonnosti. Důležitou postavou je Karol (velmi zajímavý Martin Štěpánek s hlasem Jána Mistríka), Jakubův kamarád a souputník. Nezajímá ho falešné kamarádství a podřízenost nesvobody. On má být symbolem prohlédnutí a také si svojí vlastní cestou kráčí. Z dalších rolí: výraznější chovanci Slávek (Petr Svojtka), koktající Fred (velmi zajímavý Jiří Ornest), Franta Ošadlík (František Hromada), poslušný Ivan (Milan Kňažko), Mário Fiala (Pavol Mattoš) a Julek (Peter Vršanský), otcovský a trpělivý vychovatel Frajer (zajímavý Viliam Polónyi), do duše promlouvající náčelník ústavu (Zlatomír Vacek), neodbytný psycholog (zajímavý Karol Spišák), laskavý ústavní lékař (Slávo Záhradník), či vyčítavý vyšetřovatel kriminální činnosti (Vladimír Ptáček s hlasem Ela Romančíka). Sonda do společenstva převychovávaných mladíků zvýrazňuje faleš a pokrytectví samozvaných vládců. Nechtějí dát komunitě řád, jen z ní prospěchářsky těží a uspokojují své životní frustrace. Tam, kde vládne násilí, je nutné překonat nejdříve sám sebe a vlastní strach. Moralizování má vzestupnou tendenci, naštěstí autentická působivost je zachována v dostatečně uspokojivé míře. (03.10.2017)

Od Šerifa za mrežami jsem příliš nečekal. Těžko mohl překonat Bočanův vynikající Pasťák, který je tak drsný právě proto, že Bočan v dokumentu o nové vlně přiznává, že už věděli, že film po okupaci půjde do trezoru, a tak vůbec nemuseli brát ohled na diváka. Šerif pochopitelně tak drsný není, ale o happyendu nemůže být ani řeč. Jediným problémem je fakt, že bachaři a policisté tu působí jako pozitivní figury, které se snaží hochy změnit. V tom je Bočanův Pasťák lepší, tam jsou vychovatelé jen špatně placení posluhovači, kterým je osud dětí ukradený, což se zdá být reálnější. Plichta má ale ve filmu méně skutečných herců a je to znát, jde zkrátka o skvělý snímek kdy se na hodinu a půl ocitnete ve vězení a prožijete si život mladých kriminálníků snících o jiném světě, který však nikdy nepřijde... (24.02.2015)

Hlavná redakcia pre deti a mládež uvádza....niečo určené skôr jej rodičom. Šerif za mrežami je totiž vážne poňatá dráma z nápravného ústavu, v ktorom neprekvapivo panujú podmienky ako v lochu a to vrátane medziľudských vzťahov. Mladí väzni by najradšej utiekli cez Rakúsko do Ameriky, v roku 1965 prekvapí, že jej tvorcovia dávajú prednosť pred ZSSR. Je to film o cti, o relatívnosti zrady v partii ako vonku, tak za mrežami. A o rýchlom dospievaní. Realistické stvárnenie a dobré herecké výkony trochu kazí viac epizódovitosť filmu, ako pevne zovretý dej, kde by hlavnej postave o niečo išlo a nám by s ňou rýchlejšie ubiehal čas. Sú to skôr fragmenty zo života v takomto zariadení typu bitky, hádky, kamarátstva, diskusie s dozorcom a tak podobne. To by nevadilo, ak by nás na konci čakala väčšia katarzia. Ale tento pocit mám u slovenských filmoch pomerne často, totiž že akoby bolo jedno, v akom momente skončia. Na druhú stranu je tak napríklad aj Šerif za mrežami bližší životu. Za odvahu zaokrúhľujem hore. (09.09.2014)