O zlé a dobré vodě

Studiová pohádka, která si s osvědčenými stereotypy umí poradit přinejmenším osvěžujícím scénářem. Démonický Vládce zlých vod s nepřiznanými transsexuálními sklony má spadeno na princeznu, která dle šatů vypadá jako tuctovka z vesnické tancovačky, i když byste ji po ní přetáhli. Vládce pochopitelně s žádostí o ruku u ní nepochodí a královstvíčko, a s ním i celý kraj, se se zlou potáže. Zavládne v něm sucho a s ním i žízeň, protože mocný krutovládce jim vezme všechnu vodu. Může být ještě hůř? Nemůže. Máme tady totiž statečného mládence Honzíka v podání neokoukaného Jaroslava Šmída, který na vladaře vyzraje. Než se tak stane, tak se milá, jebatelná princezna Zdeňky Žádníkové-Volencové dá zlému pánovi všanc, neboť se dozví, že jeho život i moc závisí na křišťálové kapce, kterou na sobě neustále nosí v podobě náhrdelníku, a do níž je zaklet veškerý vodní živel. Záhadou jen zůstane, proč tento mimořádně vzácný klenot jeho majitel nakonec celkem neopodstatněně odhodí do fontány, ještě větší záhadou je, jak ho v ní mládenec objeví. Inu, jsme přece v pohádce a tam je možné všechno. Kostýmní výprava trochu víc žehrá na honosné dobové kostýmy, a tak princezna moc princeznu svým outfitem nepřipomíná, její pan tatíček král na tom není o nic lépe. Nebýt koruny, vypadal jako nepříliš bohatý šlechtic. Záporák Petra Štěpánka se docela vyřádil a vydařil se. Záliba v delších kadeřích byla poměrně osvěžujícím prvkem, stejně tak řada jeho replik, které jeho řádění provázely. A to nebylo všechno. Postavy putovaly z jednoho konce světa na druhý a tak princezna dorazila do jiného království, kde bylo možné spatřit prince Lukáše Vaculíka s originálním přístupem k princezně a stejně tomu bylo i naopak. Těch větších i drobnějších detailů stran postav i celého příběhu, které byly pro dobrý chod i ráz vyprávění důležité, je přítomno v dobrém poměru a nechybí tomu originalita. Herecké výkony jsou na pochvalu. Postavy jsou zahrány svěže, neotřele a žádná z nich není otravná. Zkušená Vlasta Janečková si to režijně pohlídala, a to i po řemeslné stránce. Výsledkem je nápaditá pohádka, která až na pár nelogičností a lacinější kostýmní výpravu, nabízí v rámci televizních studiových pohádek vydatnou porci pohádkovna. Mé hodnocení: 80% (05.10.2014)

Vlasta Janečková natočila za svou kariéru mnoho krásných pohádek, kterým nechybí kvalitní scénář, pěkná hudba, vtip ani romantika. Bohužel, i mistr se někdy utne a paní Janečkové to zkrátka v devadesátých letech už moc nešlo. Pohádka O dobré a zlé vodě má hodně mizerný scénář, nemastného-neslaného hrdinu (Šmíd), patetického padoucha a dost divné kulisy. Z hereckých výkonů se pak kromě těch osvědčených hvězd (Štěpánek, Kostka, Štěpnička, Holišová...) blýskla Zdeňka Žádníková-Volencová jako princezna. Ale to na víc hvězdiček prostě nestačí. (19.11.2011)

Mírně se vlekoucí pohádka s krásnou princeznou Zdeňkou Volencovou (která ale byla mnohem krásnější jako tmavovláska; např. v pohádce O pyšném panovníkovi), v níž se dozvíme nejen o tom, že dobrá voda je nad zlato a drahé kamení ale také, že je mnohdy dobré vykašlat se na prince a vzít si raději hlásného. (02.12.2013)

"Slyště,slyště. Ráno se nestalo nic!" "Chacha." "A odpoledne se také nic nestalo!" "Chacha." U mě spíš trapárna. Jako skoro každá televizní pohádka z devadesátých let a po roce 2000 jsou stejné. Ať se jedná o jakékoliv herce,známé nebo neznáme je to furt stejný. U záporných postav se chovají jako v divadelních dramatech a ti hodní jako úplní blbci. Nezasměju,ničím mě to nezaujme a to,že mám rád pohádky. (21.12.2009)

"Copak král může zhloupnout ??" Bohužel nejen král.. Když už i o zdravé mysli či alespoň soudnosti královny, i kdyby jen královny české pohádky Vlasty Janečkové, co znovu přijíždí na porouchaném stroji času, jeden musí pochybovat.. Zkušený Jílek totiž přichází s neautorsky pohodlným a snaze navzdory neinvenčním scénářem tak zoufalým, že jen žánru sype sůl do ran.. Za Petra Štěpánka v příšerné roli musí být divákovi až stydno, ovšem chameleon Petr Kostka tradičně famózní !! (26.02.2017)