Divotvorný hrnec

Nestárnoucí muzikál v režiséra Francise Forda Coppoly Divotvorný hrnec jsem musel shlédnout, i když zrovna mix filmu a hudby zrovna není můj šálek kávy. V paměti mi totiž uvízlo, že jsem jej jako náctiletý tak z poloviny viděl, snad to bylo někdy kolem vánoc, ale z nějakého důvodu jsem se na něj nedokoukal. Po více jak 30-ti letech jsem se rozhodl zjistit, co mi tenkrát uteklo a tak se tento muzikál rozběhl u nás doma na TV obrazovce. Úvodní minuty přinesly dlouhou cestu dvojice dcery s otcem, kteří urazili mnoho kilometrů z rodného Irska do malého jižanského městečka. Ty záběry se mi moc líbily, ale nic důležitého pro následující děj neznamenaly. Teprve když Finian McLonergan v podání skvělého tanečníka Freda Astairea a jeho dcera Sharon McLonerganm ztvárněná Petulou Clarkovou dorazili do malebného údolí vedle zmíněného městečka, začal se odvíjet v podstatě velmi jednoduchý příběh, zasazený ovšem do dokonale vyvedených kulis. Přijeli sem totiž zrovna v okamžiku, kdy město prodávalo pozemek, zabavený exekucí a který koupil Woody Mahoney alias Don Francks. Tento hudebník s kytarou se do údolí vrátil poté, co si vydělal peníze na nákup pozemku, ale protože mu chyběly peníze na poplatky a poplatky z poplatků a úroků, část financí mu věnoval Finian výměnou za příslib, že se v údolíčku mohou s dcerou usadit. Netrvalo dlouho a Sharon se do Woodyho zamilovala, jenže jejich lásku komplikovalo hned několik věcí. Především to byl velký skřítek Og, kterému Finian ukradl hrnce plný zlata, který údajně každý irský zelenáč vlastní. To byl důvod odjezdu dvojice do USA, ale skřet si to nenechal líbit a odjel s nimi, takže se brzy začal svého jmění dožadovat. Finian však hrnec zakopal na svém pozemku do země a neměl v úmyslu jej vrátit. Jenže jednoho dne, Sharon bezděčně vyslovila nad hrncem přání, aniž by tušila, že se jí ihned splní. Zlého senátora, rasistu a chamtivce proměnila z bělocha na černocha a ten v panice sám před sebou utekl někam do lesa. Představitelé města a státu pak Sharon obvinili z čarodějnictví a místo svatby ji tak mělo čekat upálení. Finian se rozhodl vyhledat pomoc Oga, ale byla otázka, zda ten mu pomůže Sharon zachránit, i když se do ní původně zamiloval. Později si totiž našel jinou lásku v podobě němé dívky Susan a ta shodou okolností našla zakopaný hrnec, kterému zbývaly ještě dvě přání, které mohl splnit, než se stane obyčejným doplňkem americké kuchyně. Musel jsem tak vydržet až do konce 141 minutového muzikálu, abych se dozvěděl, jak to dopadlo. Přiznám se, že písničky byly i na mne hodně staré a ty jsem si pouštěl zrychleně. A některé scény s písněmi a tancem trvaly docela hodně minut a daly tak ve filmu naposledy vyniknout Fredovi Astairovy, který pak už pouze hrál. Moc se mi nelíbila jeho útlá postava, což však asi bylo kvůli tančení nutné a také to, že postavy Sharon a Woodyho ztvárnili již starší herci. Líbily se mi však kulisy pohádkového údolí s domečky obyvatel na jihu USA, kde v té době ještě hodně bujel rasismus, na který snímek hodně upozorňoval. Zajímavé byly také pohledy pod sukně tanečnic, zejména němé dívky Susan a také několik záběrů kamery, která byla hodně v pohybu. Projevilo se to třeba při příjezdu Woodyho z města do údolí, kdy přijel krásným parním vlakem. Pobavilo mne několik vtipných hlášek, třeba když senátor řekl, že přistěhovalci jej začal štvát hned poté, co se sám přistěhoval. Dále si myslím, že by Divotvorný hrnec neprošel dnešní cenzurou, protože Woody měl v úmyslu pěstovat tabák obohacený mátou a na tom vydělat velké peníze. Zkrátka mentolové cigarety v 21. století už nemají na filmovém plátně co dělat, ale co se dá dělat. Pro mne bylo těžké vybrat pro tento muzikál správné hodnocení, protože je zrovna nemusím, navíc je to film z roku 1968 a písničky už fakt byl pro mne hodně staré. Navíc ten jednoduchý děj vycházející z původní divadelní hry také nepřidal muzikálu na úrovni. Pozitivní bylo určitě taneční umění Freda a kouzelné prostředí. Suma sumárum, Divotvorný hrnec si u mne vytančil tři divotvorné hvězdy ***. (08.01.2019) (méně) (více)