Krvavý sport

Chápu, že pro véháeskové nostalgiky a pamětníky je tohle legenda, ale viděno střízlivě nenabízí Krvavý sport vůbec nic zajímavého (snad jen ukázku několika exotických bojových stylů). Příběh je nicotný, herecké výkony nesnesitelné (zejména Jean-Claudovy pokusy o ventilování velkých emocí povzbuzují peristaltiku střev přímo hromsky), boje tak nějak statické, nezajímavé... Nevím, Van Dammův styl mě nijak neoslovuje. Jedinou silnější emocí bylo nepříjemné svírání v oněch citlivých mužských partiích, když hlavní hvězda předváděla rozštěpy. Estetický dojem veškerý žádný. A pokud už nesměle zaškrábal na okénko, zaručeně ho sejmul syntetický soundtrack alá léta 80. Ne, tohle vážně nemusím... (11.06.2005)

Uff..bohužel i filmy stárnou a tenhle za ty dvě desítky let opravdu hodně, přišlo mi to téměř nekoukatelné. když k tomu přidám, že Van Damme nikdy nebyl můj oblíbenec, tak je mé hodnocení jasné..1* z čiré nostalgie. To se radši příště kouknu na karate či taekwondo na blížících se Olympijských hrách v Pekingu,než znovu na tento "skvost"..Někdy je opravdu lepší, zůstat jen u vzpomínek na některé filmy co jsem "hltal" v dětství, realita je pak docela tvrdá.. (02.04.2008)

Duchovný rozmer bojových umení je prežitok. Nastupujú kráľovské disciplíny ako toporná "dramatickosť", vytesaná do tvrdej gumy hereckých tvárí, komicky nadužívaný slow-motion, akčné scény užívajúce si vyšportované telá, obzvlášť prsné svalstvo, trošku špliechancov krvi a to najdôležitejšie, tóny ďalšieho nezabudnuteľného soundtracku rokov 80-tych. Bloodsport sa hádama ni nedá hodnotiť z hľadiska toho, čo sa odohráva mimo ringu (neodohráva s anič, čo by sa dalo nazvať "dianím"). Je to číra slasť nízkorozpočtového, oproti svojim postavám až k zaplakaniu neohybného kĺzania sa po maskulínnej telesnosti, idiotských výrazoch tvárí, kmitaní končatín a veľmi, veľmi prvoplánových emóciách (resp. ich neúmyselnej karikatúre). ........... Navyše Dobové Elektronické muzicírovanie drží nad väzom všetkej tej svalnatej hovädnosti nezlomnú ochrannú ruku. Pre mňa osobne zlatým klincom filmu nie je záverečný súboj, ale Van Dammova naháňačka s dvoma agentmi, ktorí majú za úlohu priviesť ho neporušeného späť do USA. Celá scéna neobsahuje ani štipku akcie, dramatickosti, svižnosti, dynamickosti.... Srdiečko. (26.03.2016)

Životopisný film to tak úplně není, zaznamenává především jednu událost ze života Franka Duxe, která je okořeněna několika rychlými retrospektivami. Dle mého soudu na životopisný film málo. Sportovní film to vlastně také není, neboť kumite, tak jak jej nám předložili tvůrci, není rozhodně nějaká sportovní událost roku, ale tvrdá eliminační gladiátorská aréna kde dva muži vejdou a jeden vyjde. Akční film to taky úplně není, protože na akční film je tam málo akce. Vlastně většinu filmu sledujeme průběhy utkání mezi dvěma zápasníky nebo zákulisí těchto utkání. A jedna honička po Hong Kongu nedělá přece akční film. Zajímavostí ovšem je, že se to odehrává ve zmíněném Hong Kongu, který tehdy ještě spadal pod Britskou nadvládu. Možná je tento film žánrem historický. Navíc důležitou složkou filmu je vztah Franka Duxe s jakousi blonckou, takže já bych to viděl spíš na žánr romantika a kvůli retrospektivám s japonským mistrem a soužití s ním i rodinný. Nakonec bych rád zmínil postavu primitiva Jacksona, bodrého a především hláškujícího Američana. Takže Krvavý sport je tedy Romantický / Historický / Rodinný / Komedie, plus ohromná příležitost pro Foresta Whitakera. (24.11.2011)

Až na těch pár směšných soubojů je to překvapivě celkem povedený film. Samozřejmě tu určitou roli též hraje nostalgie, na podobných snímcích jsem delší dobu ulítával, přesto však Krvavý sport považuji v rámci žánru za nadprůměrný. Sice již působí ošuňtělým dojmem, přesto však má čím zaujmout, minimálně výrazy Bola Yeunga stále stojí za pozornost. [TOP 19/12 48%] (14.02.2007)