Ztraceni v moři

"Beth, jestli přestaneš věřit, že se Ben vrátí, tak.." - "Vrátí ?? Že se vrátí ?? Jsou mu teprve čtyři !! Jak by se asi moh vrátit ?? Obstará si jízdní řád ??" Jako vždy nádherná a výborná Michelle Pfeiffer by si rozhodně zasloužila lepší scénář - Tak tady mě Stephen Schiff hodně zklamal !! Tak komplikované a mnohovrstevnaté téma by žádalo minimálně jiné finále.. - zvlášť, když jí tvůrci poskytují tak velkou roli.. Napadá mě třeba - Asi zbytečné.. - srovnání s Angelinou Jolie a Eastwoodovou geniální Výměnou.. Jenže tady Belgičan Ulu Grosbard přišel s velmi rozpačitým, zejména dík své nepřesvědčivosti a neschopnosti napojení se na diváka, dramatem, které ačkoliv se zvlášť pro svou délku nesmírně vleče, působí dojmem, že v něm paradoxně cosi dějově dost podstatného schází, a tak sune do popředí trochu překvapivě Treata Williamse, který si přes svoji civilnost skutečně prožívá to skutečné drama, jemuž divák ty emoce naprosto věří.. Jen si všimněte, kolik informací bez jakéhokoli přínosu či relevance pro příběh film skýtá.. Velmi zajímavý kousek, bohužel však spíš v negativním smyslu slova.. Škoda.. [ Dabing 4/10 ] Dost nepodařené. Typický Bontonfilms. (25.08.2015)

ačkoliv tento film jsem viděla už několikrát, přesto se k němu ráda vracím, příjemný děj, nebo spíše tragédie při ztrátě syna a znovu nalezení, psychologický rozbor rodiny, kdy se pomalu u této tragédie vzpamátovávají, ale nejvíc trpí nejstaršé syn, kdy cítí velkou vinu, což jsem nepochopila jeho matku, místo toho, aby mu byli oporou kašlali na něho. a zaobírali se sami sebou a jejich druhým synem, ztratil se, ale copak může někdo obvinovat druhého člověka? taková hloupost, Vždy za to může jen jeden člověk, ale nikdo více. Pfeiffer byla celkem dobrá, zahrála to dobře, i když ty emoce jsem ji moc nevěřila. (27.01.2010)

Hlboký a ťaživý príbeh o strate a znovuobjavení milovaného syna.Je tu krásne vidieť to neviditeľné spojenie matky so svojím dieťaťom.V tomto aj mnoha iných prípadoch otca do tohto neťahajme.A áno z najväčšou pravdepodobnosťou by to takto mohlo vyzerať i v reálnom živote.V súvislosti s touto témou ma napadá myšlienka,že aj krutá pravda býva lepšia než neistota... (16.11.2015)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #2: Ten film jsem shlédl v letadle z Maroka, když jsem po letech znovuobjevil talent a krásu Michelle Pfeiffer, a rozhodl se, že bych mohl podniknout důslednější exkurzi po její filmografii. V marockém Netflixu to byl její jediný dostupný film, takže jsem si ho uložil do offline. Na ten film bych se zřejmě jinak nikdy nepodíval, což bych zpětně hodnotil jako chybu. Je to melodrama klasického střihu, ale někdy si musíte najít čas i na takové filmy. Nebudu nic prozrazovat o ději, protože hlavní pozitivum tohoto příběhu je jeho postupné rozkrývání (nejedná se o žádné twisty, ale prostě je ten příběh fajn a vyplatí se nevědět moc dopředu) – možná jenom řeknu, že hlavním tématem je RODINA, což je pro mě vždycky silný motiv. Některé scény jsem si tak užil možná o to silněji, protože jsem se do nich sám projektoval. Čemu chci ale věnovat speciální odstavec je výkon Michelle Pfeiffer, protože tohle bylo zřejmě její nejsilnější období, a i když scénář není z těch nejvypilovanějších, její ztvárnění role obyčejné matky je skrz naskrz autentické a pohlcující. Dokáže ve vás vyvolat emoce jak v těch nejvypjatějších momentech, tak v těch intimnějších, kdy se všechno důležité odehrává pod povrchem. Je ospravedlnitelné, když herce míjí nominace na herecké ceny jenom za to, že podávají skvělé výkony v průměrných filmech? Těžko říct. Pozor SPOILER!: Čeho je v jinak příjemně plynoucím filmu škoda, je rozhodně samotný závěr, který svou „jednoznačností“ nedává prostor pro realistické a plastičtější vyústění. Je to klasický hollywoodský konec, kdy se vyprávěnka z předměstí dobere svého vytouženého finále a všichni jsou opět šťastní. Zamrzí to o to více, když víte, že Michelle Pfeiffer jako jedna z producentek bojovala za více nejednoznačný konec, ale studio mělo prostě jiný názor. Hollywood zkrátka dokáže někdy načrtnout zajímavou skicu, ale v drtivé většině případů ji pak chce vybarvit výraznými barvami, aby nezůstalo pochyb o tom, že filmové plátno je pro pohádky, nikoliv pro opravdové příběhy. (08.12.2021)

----- "I když si myslíte, že jste hrozná matka, Kerry a Vincent jinou matku nemají." ----- Velice vypjatý - a velice otevřený příběh ... cca do poloviny stopáže - než dojde k zásadnímu zvratu. Poté jakoby se vynořil odněkud z mořských či jiných hlubin prostých denního světla, kde po celou tu dobu žil - stravován vnitřní bolestí a sebeobviňováním. Najednou všechny jeho emoce kloužou po povrchu ... tak jako kapky vody po peří vodního ptactva. Doberete se sice nějakého závěru, který celou tu komplikovanou story uzavře, ale nejsem si jistá, nakolik se s ním ztotožníte. (25.08.2015)