Otevři oči

Hodně povedená sonda do lidské duše! Atmosféra hustá tak, že by se skrz ní neprokrájel ani Rákosníček se speciálním švýcarským nožem (za neuvěřitelně nízkou cenu samozřejmě). Místy jsem byl vyděšen, jindy zase unesen (ať už krásou Penélope Cruz či dokonalým projevem trpícího člověka), ale neustále ve mně stoupala zvědavost a touha po závěrečném "tak si pojďme konečně říct, jak to všechno vlastně bylo". A v tom je právě ten největší problém. On totiž závěr obrací všechna má předešlá slova na blábol mírně vyšinutého jedince a jde si svojí cestou a za svým vlastním cílem, kterému ale bohužel chybí pevné základy. Ty byly vybudovány pro grandiózní finále v jiném žánru, než nakonec režisér a scénaristé vybrali. Jaká škoda! Jinak totiž tenhle snímek nemá chybu. [červen 2006] (01.07.2006)

Cítim sa ako barbar, ale VANILKOVÉ NEBO ma asi dostalo viac... Amenábara považujem za fajera, ale Crowov remake mal v sebe viac údernosti a jeho "cukríkové" prevedenie lepšie korešponduje s futuristickou témou i témou povrchnosti života danej generácie. Ale ono je tieto filmy dosť ťažké porovnávať, keďže stoja hlavne na výbornom scenári, ktorý je totožný, a toto je originál... (18.09.2016)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Amenabar z meho pohledu s vyjimkou Hlasu more nenatocil spatny film a tohle je dalsi excelentni zarez, tentokrat na poli alternativni, snove haluz latky. Je to objektivne lepsi, nez velmi doslovny remake Vanilla Sky, ma to dramatictejsi hudbu (kterou delal opet primo Amenabar) a celkove je z toho citit ta nefalsovana syrovost spanelskeho originalu, ale primarni sila, ktera tkvi ve scenari na vas zautoci s maximalni razanci pouze v te verzi, kterou vidite jako prvni. Ja jsem bohuzel videl prvni americky remake, ktery byl dobry, ale tim jsem si tenhle kus predem o uroven znehodnotil. Kdo nevidel ani jednu verzi, silne doporucuji "Abre los ojos", coz by mohla byt bez znalosti Vanilla Sky i 5* zalezitost.7/10 (22.12.2010)

Už už jsem se málem nechal odradit tou nálepkou "romantický", ale zároveň mě zlákaly nálepky "mysteriózní/sci-fi/thriller", a tak jsem dal filmu šanci. A hodně dobře jsem udělal. A mám teď docela brouka v hlavě, jestli náhodou u Amenábara tak trochu neopisovali Wachowští, protože celý ten konec a pointa... je prostě takový Matrix nanečisto. Jsem nadšen a příjemně překvapen - co začalo jako tuctový a nudný romanťák, přešlo po slušné fázi dramatické do lahůdkové fáze psychedelické a já bych možná i pětil, kdybych už Amenábarovi nevypětil The Others a Agoru, které se mi přece jen líbily ještě o chloupek víc. A taky musím přiznat, že ten frajírek César mi byl fakt děsně protivnej, tihle namyšlení suverénní borci mi totiž byli vždycky děsně protivní, protože sám jsem nesmělej a děsně citlivej... :) (29.12.2016)