Otevři oči

Teda ještě že jsem se na tohle nekoukal ožralej, protože v jednu chvíli jsem se v tom ztratil i za střízliva, ono to naštěstí pak zase naběhlo, ale ač příběh byl fakt originální o tom žádná, Pen nádherná, ale zase jí tam nebylo tolik, kolik bych si přál, byla místa, kdy mě přišlo, že příběh přešlapuje na místě. Z těch hereckých výkonů v kategorie pání jsem rovněž nebyl příliš unešen. (01.02.2021)

Prvních přibližně dvacet třicet minut ještě takříkajíc „jde“. Sledujeme milostný trojúhelník s tragickými následky. Hlavní hrdina César má všechno, žije si jako ve snu, ale pak, v jediném okamžiku, o vše přijde. Snad to byl zásah vyšší moci, snad osud, že hrozivou dopravní nehodu sice přežil, avšak zaplatil za ni (vzhledem k obsahu až neslušně) lákavou tělesnou schránkou. Nyní svou odpudivou fasádou automaticky odpuzuje každou pohlednou dívku a také ta z minulosti, čarokrásná Sofie, se od něj odvrací. Jeho tvář je stejně pokřivená jako jeho charakter. Zasloužil si to? Nezasloužil si to? Proč vede dlouhé dialogy s psychiatrem? Koho zabil? Tyhle otázky jsem si kladl během prvních minut, přesvědčený, že s trochou vypětí, třeba za pomocí scénáře, najdu odpovědi. Avšak pak se cosi zvrtne, Césarova zohyzděná tvář najednou zohyzděná není. Ale jenom dočasně. Sofie se mění v jeho bývalou zhrzenou milenku, Nurii. Ale jenom občas. Přestává být jasné, co je realita, co sen, co svět, do kterého César uniká za bdělého stavu. Jasné mi to nebylo ani po odhalení nečekané pointy, vysvětlující vše příliš racionálním způsobem, aby to mohla být pravda. Celý film je buď geniálně spletitý a po několikerém zhlédnutí dávající smysl, anebo jenom přehnaně komplikovaný a poznamenaný chorou myslí Philipa K. Dicka a režisérovými vlastními sny (z obojího totiž Alejandro Amenábar při natáčení vycházel). Film se však nevyznačuje pouze obtížnou „čitelností“, která nikdy není otravná, má rovněž výtečné herecké obsazení a mnoho nádherně zrežírovaných scén. V hlavní roli Euardo Noriega. Část filmu skrytý pod maskou či (nepříliš zdařilým) make-upem. Celý film sobecký, egoistický parchant. Vaše sympatie si stejně získá a společně s nim budete toužit zjistit, kde ksakru vězí pravda. 80% Zajímavé komentáře: tron, Rex Mundi, numi (05.03.2008)

Mám docela problém, jak s tímhle filmem naložit... Z jedné strany je velmi sugestivní atmosférický, z druhé strany na sebe vrství sny a realitu takovým způsobem, že by i zfetovaný Philip K.Dick mohl tiše závidět. Možná to byl záměr, možná se v této spleti někdo i vyzná a má jasno, co je vlastně skutečnost a co sen. Já v tom bohužel pořádek nemám, takže to nechám chvíli uležet a myslím, že si někdy shlédnutí tohohle filmu zopakuji. Třeba pak budu chytřejší a všímavější a zvednu hodnocení, protože potenciál tam je, jen ho nějak nemůžu ve své hlavě přechroustat v kvalitní film. (21.06.2007)

Alejandro Amenábar potvrzuje svoje kvality. Herecké obsazení nemá chybu, možná snad kromě Najwa Nimri, která mi moc nesedla (Penélope Cruz mi to vynahradila:)). Nejvíce mě však oslovil scénář a příběh samotný. Sukničkář, který ženy jen využívá se konečně zamiluje a jeho minulost v podobě poslední zhýralé milenky mu háže klacky pod nohy. Především závěr, může být pro někoho zbytečně velké sci-fi, ale právě to dává filmu krásný nádech snové verze reality. Bohužel pro Abre los ojos, byl natočen americký remake Vanilkové nebe, který film prakticky kompletně kopíruje a jen přeobsadil postavy a přidal New York. Oba tyto filmy jsou velmi silné, ale ten, který uvidíte první na vás bude mít větší vliv a vyvolá více emocí. Velmi silný snímek, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve Španělsku natočeno. Teď už jen otevřete oči.... (31.12.2008)

Veľmi zvláštny, ale pôsobivý film, na ktorého atmosféru sa ťažko zabúda. Začína sa pomerne normálne, ale každý, kto videl americký remake s Cruiseom vie, čo príde: koláž masiek, psychiatrov, (samo)vrážd, diskoték, flashbackov, snov v realite a reality v snoch, ľudoprázdnych ulíc a labyrint hmlistých otázok a ešte hmlistejších, alebo rovno neexistujúcich odpovedí. Ale funguje to na výbornú, celé je to úžasne hypnotické a pritom úplne iné, ako keby sa s takýmto materiálom pohral halucinogénny David Lynch. Pôsobivá „unikajúca“ atmosféra, výborná réžia, slušné herecké výkony a vtieravý pocit, že na tom celom niečo je. (01.05.2007)