Otevři oči

Komplikovaný film, na který si v podstatě nejsem schopen vytvořit názor. Při jeho sledování jsem měl pocit, že se ten film bortí a rozpadá. Z počátku to vypadalo na silný příběh o hledání čehosi jako osobní identity a nového smyslu života po osudové autohavárii. Jak však film postupně plynul dál, jeho dramatická struktura se hroutila do chaotického prolínání flashbacků, snů a reality, ve které čert aby se vyznal. Svou nelineární narativní strukturou a sci-fi nádechem mi to připomnělo třeba snímky "Věčný svit neposkvrněné mysli" nebo "Truman Show", oba mě ale oslovily víc. Emoce tam ale byly a především každý záběr na Penélope Cruz mě uzemnil její temperamentní krásou. Hlavně kvůli ní tak hodnotím tento film relativně vysoko, ale ke druhému zhlédnutí nebo delší úvaze nad tím, o čem ten film vlastně je, chuť nenacházím. (25.09.2011)

Nemôžem povedať, že som fanúšikom mysterióznych orgií, aké pripravil Amenábar. Ale na druhej strane som si so záujmom pozrel dve hodiny skrývačiek, mystifikácií, falošných stôp a celého ďalšieho arzenálu, s ktorým pracoval. A aj keď som zďaleka nerozumel všetkému a ani sa to nepokúšam nejakým spôsobom interpretovať, pôvodné hodnotenie ponechávam. Nakoniec je to myslím jediné hodnotenie, ktoré odo mňa majú jeho filmy, ktoré som videl. Vyjadruje, že mu celkom nerozumiem, ale som presvedčený, že on áno. (09.12.2020)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Výborné. Po skvělé Diplomové práci mi Alejandro Amenábar opět dokázal, že točí skvělé filmy. Na svou délku mě tenhle snímek vůbec nenudil a byl jsem párkrát až unešen pěkným dějem. Těžko vymezit žánr, kam by se dalo Otevři oči zařadit. Má prakticky od všeho něco. Herecké výkony jsou velmi dobré a finále bylo strhující. Alejandro si tím u mne hodně šplhl a doufám, že jeho další filmy u mne sklidí podobný úspěch. (18.10.2011)

Původní a formálně méně atraktivní verze Vanilla Sky, která je na první dobrou méně popově mainstreamová a přitažlivá, ale sugestivní a originální je velmi. Důkaz, že Španělé se nemají filmařsky za co stydět. Oproti americkému remaku je zde mnohonásobně menší rozpočet, absentuje hlavní mužská herecká hvězda a i tak je to obstojně zvládnuté řemeslo plné osobitých momentů a mindfuck scén. Být to ještě temnější, psychologicky silnější a s větším tahem na branku, hodnotil bych stejně pozitivně jako Vanilla Sky, kde jsem se spíše než v originalitě příběhu nechal unést New Yorskou scénografií ruku v ruce s celkově vyladěnou formální složkou. (14.06.2023)