Jdi, žij a někým se staň

Krása--po dlouhé době se mne nějáký film opravdu dotkl--Toto u nás dost neznámé dílko nevidí černobíle a opravdu se snaží citlivě nahlédnout do lidské duše----pravda je to dost naivní a neuvěřitelné : Dívka čekající 10 let na chlapcovo vyznání lásky?(nevím nevím :-) ) --až zázračné Šlomovo štěstí a úspěch?(nooo dejme tomu )--ale ten konec????(takovou pohádku už jsem dloouho neviděl)--------=naivní,pohádkové ale krásné,citlivé,hledající a silné=mohu vřele doporučit (30.05.2008)

Tak na přílet etiopských židů do Izraele si ještě vzpomínám - je to děs, si člověk uvědomí ubíhající čas - a nutno konstatovat, že je to látka pro film nesmírně atraktivní. Filmy s poselstvím to mají přece jen jednodušší, hvězdička se přidává za téma. Problém vykořeněnosti, kulturní a náboženské identity, rasových předsudků, to všechno má samo o sobě velký dramatický potenciál a když se jedná o příběh podle skutečné události, platí to dvojnásob. Co asi může odpovědět devítiletý křesťanský kluk rabínovi na otázku, kdo přinesl židům jejich víru? Bohužel, Mihaileanův film všech možností zdaleka nevyužívá. Scénář je jen průměrný a po většinu času předvídatelný, včetně závěrečné scény setkání po letech. V řadě případů průhledně kalkuluje s lidskými emocemi. Není to sice špatný snímek, jen mohl být ještě lepší. Vedle scénáře mi vadila i melodramatická hudba. Režie, kamera a herecké výkony patří naopak k silným stránkám filmu. Celkový dojem 75 %. (10.08.2008)

Málokterý film je tak syrový a úžasný zároveň. Do té doby jsem o Operaci Mojžíš nic nevěděla, pak prošmejdila internet. Hudba jako oratorium tam, kde by slova nestačí. „Jdi. Žij a někým se staň. A dřív se nevracej,“ říká křesťanská matka malému synovi, když jej s židovskou matkou pošle do Svaté země vědoma si toho, že v súdánském táboře by nepřežil. V Izraeli údiv nad vším – že teče voda a je jí dost, že se nosí ponožky, používá vidlička. A kde se berou lidé v televizi, kde mají dvířka? Střet dvou kultur citlivým, ne růžovobrýlovým pohledem. Jemné sbližování Šloma s adoptivní matkou a hlavně dědečkem. Předsudky proti černochovi ve škole. Nepokoje poté, co chtějí ve škole žáky přijmout rituálem s kapkou krve: „V Etiopii nám vyčítali, že jsme Židé. Tady nám vyčítáte, že Židé nejsme.“ Při návštěvě u Zdi nářků: „Proč je tu tolik přání? To lidé nejsou v Jeruzalémě šťastní?“ Citlivé věkové skoky při Šlomově dospívání, starší představitele člověk skoro nepostřehne. Dějem se prolínají pohledy na měsíc, hovory se vzdálenou matkou a stále ta krásná hudba a ženský hlas. „Dědečku, věříš v Boha?“ „Když mne bolí nohy. Když u nás nebo jinde ve světě zuří válka. Nechovám se k němu nejlíp. Volám ho, jen když něco potřebuji. Nikdy se neptám, jak se ti vede. Jen mu lhostejně brnknu.“ Když chce kluk holku tak moc, že se dá i na studium tóry a disputace. Těch momentů je moc, nechce jíst ve škole ani doma, dojemně se zouvá a chodí bosky po zemi, skutečné trávě a hlíně. A nářek matky, když ji Šlomo, který se konečně něčím stal, najde. Neskutečný film. Utrpení, o kterém se v novinách nedočteme, ve zprávách neuvidíme. Věci, o kterých jsme neměli ani tušení.Zjevení mezi současnou plytkou komercí. Silný příběh, scény, při kterých mrazí. Film, po kterém se jen tak nedá dívat na jiný. Film, v jehož podmanivém světle ostatní blednou… (18.06.2008)

SIlný a zároveň pro mě i poučný film, o tajném stěhování Falašů (etiopských židů) ze Súdánu do Izraele jsem (zahanbeně přiznávám) nevěděla a tak si ráda nějaké ty mezery ve vzdělávání doplním skrze film. Jdi, žij a někým se staň - tahle věta odstartuje příběh devítiletého etiopského chlapce, který od této chvíle musí zapírat svůj pravý původ a předstírat, že je žid, aby se dostal do země zaslíbené. Dokud byl "Šlomo" dítětem, děj mě doslova přilepil k obrazovce, všechno je ukázáno velice auntenticky a realisticky, žádné tlačení na pilu, divák si jednoduše udělá názor sám. Není to žádný prázdný film, naopak je to velice hluboký příběh. Při scéně s odtékající vodou se snad každý musel zastydět za to, jak plácá vodou při sprchování, nebo mytí nádobí.:-) Jenomže jakmile se snímek přehoupne do druhé poloviny - tedy do jeho cesty k dospělosti, není to tak zajímavé, dokonce bych si půlku filmu dovolila nazvat překombinovanou, unáhlenou, jednoduše podivnou. Dokud se Šlomo adaptoval v novém prostředí, mělo to spád, kluka mi bylo líto. V dospělosti ho vystřídali dva nesympatičtí a nevýrazní představitelé a jednoduše mě to chvílemi dost nudilo. Navíc ten konec..to mělo být co?! .Je to opravdu škoda, protože první hodina a půl je opravdu skvostná. Achjo. (17.03.2013)

Po zhliadnutí tohto filmu som sa nadobro vzdal svojho zlozvyku, ktorým je fakt, že som si nedokázal umyť zuby bez toho, aby som mal pustenú vodu - a to s dobre silným prúdom. Nechcem tu rozdávať žiadne posolstvá a už vôbec sa neplánujem hrať na "očisťujúceho" misionára, ale fakt ma tento príbeh dostal a opäť raz donútil k zamysleniu. Veľmi smutný a nezávideniahodný osud hlavného hrdinu ma spočiatku dokonale ubíjal, no neskôr som sa aj ja vzchopil a fandil mu. 140 minút aj vďaka bezchybnej práci ľudí - od režiséra, cez hercov až po posledného člena štábu, ušlo ako voda. Pôvodné plné hodnotenie som však nakoniec stiahol, možno kvôli tak trochu urýchlenému a z časti aj "spackanému" záveru, ktorý ma uspokojil v porovnaní s predchádzajúcim dejom len na pár percent. (16.06.2008)