Iluze - film o vlaku

Literární kritik jako tvůrce dějin a ničitel :) A padni komu padni - ať jsou to homosexuálové, jeptišky, pobaltští uprchlíci nebo válečný veterán...Švédská černobílá a zručně natočená záležitost, pro niž je označení komedie/thriller zcela na místě...Spousta přesahů a narážek na jiné filmové klasiky...Na seveřany kopa legrace... (15.01.2010)

V černobílé tmě uhánějící berlínský expres ukrývá nevšední skupinku cestujících, jedoucích vstříc novým, poválečným začátkům, ale i temnému příslibu zločinu... ne vše ale klapne tak, jak má, snad jen mimo plán smolařského literárního kritika a spisovatele, který odjíždí do Evropy změnit dějiny. Že změna nebude tou nejšťastnější, je zřejmé už z úvodu, ve kterém označí "Pippi Dlouhou punčochu" za propadák. Své šlechetné záměry se pokusí plnit ještě před odpískáním bizarní jízdy plné odkazů i groteskních situací, přičemž není nouze o napětí a rozbor charakterů (muž, který chápe své okolí jako osobní urážku - tomu říkám persona:-)) ani konečné překvapení. Bavila jsem se - královsky. (20.06.2013)

Zvláštní film, u něhož bych se mohl (nebýt mého pronikavého intelektu) po celou dobu okázale nudit, takhle jsem se ale docela dobře bavil. Pravda, naprostého homofoba by snímek zřejmě úplně nepotěšil, já jsem ale zjistil, že to se mnou není až tak vážné, a bohatě mi stačilo to, že v roce 1945 necestoval ve vlaku ze Stockholmu do Berlína žádný černoch nebo Arab. Zklamala mě ale úroveň použitého humoru, která se chvílemi nedostávala přes mnou tolerovanou nejnižší laťku. Je to škoda, protože v jiných momentech tvůrci ukázali, že by na to měli. (20.10.2021)

Po pravdě bych očekával mnohem více. Film, kde se potkají ve vlaku nejpodivuhodnější individua, jako manžel, co chce zabít vlastní ženu, milenka, dva homosexuálové, věčný smolař, nešikovný dobrotinec, podezřívavý průvodčí, atd., tak bych čekal mnohem vtipnější podívanou, víc rozehrané scény. Když už zavřu do vlaku takovou skupinu lidí, tak musím scénář vyšperkovat, nepsat tolik klišé situace, které byly k vidění už tisíckrát předtím. (11.08.2008)

Fascinující skládanka motivů a vlivů, které prostor vlaku proměňují v alegorický a konotacemi nabitý prostor – od černo-bílé osudovosti filmu noir, přes klasickou "whodunit" detektivku až po existenciální grotesknost Trierovy Europy. Dalle skvěle žongluje náladami, poťouchlými filozofickými dialogy, v nichž se to blýská jiskřením mezi zdáním a skutečností, mezi religiozitou a zištností; přeskakuje ke groteskním prvkům, kamera hravými změnami perspektivy navozuje zcela protichůdné pocity a Iluze se stávají vzrušující a filmovým jazykem napěchovanou podívanou o směšně-tragické lidské existenci v iluzích a deziluzích. Bohužel, pára časem dochází, okouká se "hitchcockovština", "lynchovština" i "severština" a tenhle vlak dojede do Berlína na samoúčelný volnoběh stále prvoplánovějších vtipů. Jeho skutečná sžíravost se kamsi vytratí (částečně ji naleptají hnusné CGI exteriéry) a zbyde "jen" svérázná černohumorná komedie, jejíž tvůrce chtěl ukázat možná až příliš štědrý rozmach. (09.02.2011)