Tea with Mussolini
Čaj s Mussolinim
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Cher, Judi Dench, Joan Plowright, Maggie Smith, Lily Tomlin, Massimo Ghini, Chris Larkin, Paolo Seganti, David Agranov, Roberto Farnesi, Michael Williams (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hold velkodušnosti a odvaze britských dam, které svůj odpolední čaj pijí přesně ve čtyři bez ohledu na válku a diktátory... Florencie, léto 1935. Malý Luca, nemanželský syn švadleny a lehkomyslného obchodníka, se po smrti matky nemá kam vrtnout. Před sirotčincem jej zachrání až místní spolek britských dam z lepší společnosti, kterým místní za zády přezdívají Škorpiónky. Luca v nich získá přísné, i když místy trochu potřeštěné dobré víly, které jej naučí nejen citátům ze Shakespeara a společenskému chování, ale vnuknou mu též lásku k italské kultuře, kterou jeho rodné město překypuje. Renesanční sochy, obrazy a architektura ve spojení s důstojností a starosvětskou naivitou starých dam vytvářejí idylický svět, který ovšem záhy přerve druhá světová válka. I ta je však pro Škorpiónky příležitostí ukázat své britské kvality: nezdolnost, nebojácnost a nesmírnou oddanost kráse města, které si zvolily za svůj druhý domov... Franco Zeffirelli natočil Čaj s Mussolinim v šestasedmdesáti letech a vnukl mu mnohé autobiografické prvky. Hvězdně obsazený snímek (v rolích Lucových opatrovnic se představily Judi Denchová, Maggie Smithová, Cher, Joan Plowrightová či Lily Tomlinová) má jemně nostalgický tón dětské vzpomínky, dýchá z něj však hlavně optimismus, něha a humor. (Česká televize)
(více)Recenze (40)
hodně příjemné, velmi milé překvapení je i to, že tvůrcem je právě Zeffirelli... ()
Skvěle natočené, brilantní dialogy, výborné herecké výkony. Vytkla bych jen tu sladkobolnou romantizaci. Za mne 90%. ()
Tento film přímo zbožňuji už jeden kvůli hereckému obsazení. ()
Na Zeffirelliho trošku vlažné, ale hodnotenie musím zdvihnúť už len kvôli Maggie Smith a Toskánsku ;) ()
Cher mi opět potvrdila, že je lepší herečka než spěvačka. Její postava ve filmu mi byla velice blízká a silné přátelství mezi postaršími dámami i ní by mohli závidět všechny důchodkyně. :-) ()
"Věřili jsme mužům, z kterých se vyklubali bastardi..." Víceleté vyprávění o skupině Angličanek, které byly sice někdy naivní, ale nesklonily se před nikým ani za války. "Nevzdali jsme se Němcům, ani Italům, neexistuje jediný důvod, proč bychom se vzdali Skotům!" ()
Film možná nebyl stoprocentní, ale zaujal a dojal a nenudil. příjemní herci. Hezký kluk, co hrál staršího Lucu. Maggie Smith. Tak proto 4*:-) ()
Jednoznačně podhodnocený film, který má všech pět P a navíc ještě opravdu luxusní herecké obsazení, skvělou kameru a hudbu, vybroušené dialogy a slušné tempo. I události po vypuknutí války líčí možná až příliš milosrdně a uhlazeně, ale to k filmu tohoto žánru - nostalgická komedie - patří: to nejhorší je ve vzpomínkách utlumeno a do popředí se dostává to hezčí. Jistě to není Amarcord, ale domnívám se, že filmu není co vytknout. Milovníci Toskánska se budou – už kvůli lokacím – u tohoto filmu jistě tetelit blahem. ()
Také považuji tento film doposud za velmi podhodnocený a zdá se, že odborná kritika ho začíná s odstupem času hodnotit značně lépe. Musím říct, že podobných filmů je pozoruhodně málo. Málokdy jsem z kina odcházela tak mile ofouknutá a pohlazená jako z téhle vzpomínkové záležitosti. Nevím, jak by mě ovlivnil případný dabing, ale film, příběh, kamera, herci - paráda. ()
I přes tíživou dobu, kterou snímek zachycuje ze specifického úhlu pohledu, se režisérovi podařilo sugestivně stvořit úsměvně nostalgickou atmosféru s nadlehčeným humorným nadhledem. Film má v sobě také silný náboj neokázalého lidství, které divákovu mysl nenápadně povznáší příjemně pozitivním směrem. ()
Průměrný film. Zajímavý námět, ze kterého by se dalo určitě udělat víc. Ale příběh není natočen tak, aby diváka strhnul, bohužel. ()
Zajímavý příběh z války, sbírky italského umění, falzifikáty, Florencie, několik anglických starších dam, přesněji ježibab z různých britských filmů a seriálů, Joan Plowright, Maggie Smith, Lily Tomlin a excelentní restaurátorka maleb a fresek Judi Dench. Doplňuje je výstřední bohatá američanka Cher. Příběh není nijak náročný, je postavený zejména na dobových kostýmech a hereckých výkonech. Ale ani to z něj nedělá nic skvostného, je to průměr, 52%. ()
Cher vyzera OK, z vojnovy filmov tak priemer ()
Príjemný film, ktorý s anglickým nadhľadom a suchým humorom rozpráva príbeh skupiny anglických dám žijúcich počas 2. svetovej vojny vo Florencii. Ich vytrvalosť, ale aj tvrdohlavosť, s ktorou nástoja na zaužívaných zvykoch a názoroch je svojím spôsobom sympatická aj keď im bráni v tom, aby poznali smutnú realitu. Napriek ťažkým podmienkam pomáhajú nie len sebe navzájom ale aj svojim priateľom a okoliu. Produkcia je kvalitná a herecké obsadenie matadorkami hereckého umenia ako Cher, Judi Dench, Joan Plowright, Maggie Smith je výborné. 70% ()
Tenhle film mám mezi nejoblíbenějšími. Ano odehrává se jak název napovídá za Mussoliniho. Válka je však věcí druhořadou. Zeffirelli se zde velmi osobně vyznává z lásky k tomu, co ho formovalo. Vzdává tu jakýsi hold britsko-italské kulturní koexistenci. Malý chlapec, syn italské švadleny je po její smrti bez zázemí. Jeho otec se k němu jako k nemanželskému nemůže a hlavně něchce veřejně přiznat. Aby chlapce zachránila před sirotčincem, ujímá se ho pravá britská stará dáma a spolu se svými přítelkyněmi se stává jednou z jeho dobrých víl. Chlapec se dostává do úžasného světa britské komunity ve Florencii. Obdiv a láska k Florencii, jejímu kulturnímu odkazu, to je to, co se chlapci dostává snad víc něž stravy. Sochy, obrazy, architektura, říznuté britskými podivínskými figurkami - jejich důstojnost, někdy naivní strojenost, nadšení pro ideál, nezlomnost. První dětskou lásku pro mladého dospívajícího muže je nádherná Američanka, kterou hraje Cher a která nádherně kontruje britským dámám. ()
Tento film patří mezi mé oblíbené od Zeffirelliho, ale mezi mé srdeční filmy vůbec. Popisuje to nepostihnutelné praštěné kouzlo, které pro mě má Itálie, zejména když se namíchá s anglickou kulturou. Je to Zeffirelliho výpověď, jeho životní příběh a vysvětlení, co mu pomohlo být tak dobrý v tom, v čem je. Skupina Angličanek, které si z různých způsobů zamilovaly svůj život ve Florencii natolik,že když by bylo radno Itálii opustit, zůstávají a čelí tomu se vším, co k tomu patří. Samé starší, zralé ženy, takže se režisér nesnaží zrychlovat tep diváků laciným příběhem, jak zachránit panenství ctné dívky před ošklivými vojáky. Naopak, jediným ohroženým je anglický chlapec oblečený do dívčích šatů. Přesto film je především o lásce a obdivu, obdivu k odvaze v každé podobě a lidské formě, lásce k tomu, co jsme zdědili po předcích a co by neměla zničit ani nějaká ta válka. Scéna, kdy se dámy přiváží k proslaveným věžím v San Giminanu, aby je zabránilypřed odstřelením, mluví za vše. To bylo to všechno, co mu tyto anglické paničky daly pro život - Shakespeara, lásku k architektuře, malířství, sochařství. Vím, že se tomuto snímku vyčítá pomalé tempo (pro někoho možná nuda) a pro mě to mluví za vše. To, že je lépe jako retrospektivní váleční snímek hodnocena Malena, která je obklopena chlípnými kanci a dorotenci, kteří po ní baží a my očima chlapce (také neobdivoje jeji duši) sledujeme její pád, mi připadá dost ubohé a to mám Tornatoreho rád. ()
Takové vyprávění, kterému chybí víc šťávy, víc emocí. Je to plytké, ale ne úplně nudné. 60%, 29.10.2013. ()
Atraktivní prostředí uměleckého světa a trochu groteskní společnost starých Angličanek je v silném kontrastu s tísnivou atmosférou fašistické Itálie a válečných událostí. Polohy dramatu, komedie a milé vzpomínky na eleganci zašlých časů jsou ale dobře namíchány a poměrně vyváženě fungují v jednom celku. Film také dobře ukazuje určité charakteristické typy lidí a očekávatelné i nečekané proměny jejich chování v kritických situacích. Cher je stejně jako její extravagantní postava Elsa neuvěřitelně charismatická a strhává na sebe možná až přílišnou pozornost. Vzhled a chování starých Angličanek zase v některých situacích až příliš zavání karikaturou. Hodně absurdně také působí scéna v závěru filmu, kdy "neohrožené staré dámy" vlastními těly zabrání zničení proslulých věží v San Gimignanu ustupující německou armádou. ()
To byla jedna velká nuda. ()
Uvěřitelný, dobře obsazený a neméně dobře režírovaný film. ()