Říjnové nebe

Jake Gyllenhaal se začíná nesmazatelně vrývat do mých nejoblíbenějších herců. ON je prostě geniální a já mu "žeru" každou jeho roli, protože on tomu dá něco, čím už takhle dobrý film ještě zvedle. Nádherný příběh o snu, který se nezdá tak nenaplnitelný, když do toho 4 kluci dají své srdce, víru a hlavně vytrvalou práci. (08.01.2011)

Je ikonické, že jsem Říjnové nebe viděl den po TV filmu České televize Monstrum. Říjnové nebe totiž jasně ukazuje to, jak správný film podle skutečných událostí má vypadat, aby nepůsobil křečovitě, nudně a neforemně. Zatímco Monstrum se snažilo být filmem, kde je v popředí všechno od života autora, přes stavbu Stalinova pomníku, až po čistky padesátých let, je Říjnové nebe snímkem, které stojí na životě kluka, který se snaží vymanit ze sevření uhelného městečka a přesto najít blízký vztah se svým otcem, pro nějž je těžba uhlí vším. Ano, Říjnové nebe je komorním dramatem o tom, jak těžké je prosadit se a kolik obětí musíme přinést, abychom si uskutečnili své sny. Samotné pouštění raket je zde pouze jakousi kulisou, jež stojí za motivací postav (a spíše figuruje pro příběh jako hnací motor), ale nikdy není samotným centrem dění. Tou zůstává hlavní postava a jeho osobní vnitřní dramata. Říjnové nebe to vědělo a je kvalitativně na samotném vrcholu kvality. Monstrum naopak v této věci pohořelo. Velký palec nahoru a rád si tento film opět připomenu. 80% (29.05.2017)

Přihrbený platfusák s trvale nainstalovaným úsměvem se za mohutného patosu rozhodne během melodramatické limonády o sestavení rakety. K tomu je měrou vrchovatou přimíchán americký nacionalismus. No fujtajbl. Jo a ten platfusák je ještě ke všemu hrbatý, z fleku by bez maskování mohl vystřihnout zvoníka u Matky Boží. (30.12.2021)

Mám ráda filmy o lidech, kteří se nenechali odradit, kteří si - považováni okolím za blázny - věřili a nejenže "to aspoň zkusili", ale nepřestávali na svém snu pracovat a nebýt těch dojímavých klišé jako když nenáviděná hornická helma leží vedle stojánku s fotkou vědeckého idolu nebo pohled do hvězdného nebe při klesání výtahu do šachty nebo ten konec s tátou, vlastně nebýt "příkras", které film zřejmě měly pozvedat (a divákovo srdce a slzné váčky polechtat), ale v mých očích mu byly naopak medvědí službou, bych byla (ráda) štědřejší, protože ten film by na to býval měl. (08.03.2006)

Joe Johnston je zkušeným tvůrcem rodinných filmů s pozitivním poselstvím a tento patří k jeho nejpovedenějším (byť je hranice mezi dětským dobrodružstvím a sociálním dramatem téměř setřena a film je možné v tomto ohledu brát za ukázkovou kombinaci obojího). Inspirující nádech je o to silnější, že jde o příběh podle skutečných událostí, k jehož prezentaci byly vybrány vhodné herecké tváře i snesitelná míra patosu. 80% (04.05.2009)