Čarodějky

Být tak sedm, osm, devět let stár, minimálně týden bych pro vzpomínku na ty krasavice inteligentní, které si tam v tom hotýlku udělaly ten svůj výroční sjezd, nezamhouřil oka… Teď však seriózně, bez spekulací, byl jsem spokojen, stopáž přijatelná, tak hloupé to taky nebylo, zkrátka film jako stvořený pro dlouhé zimní večery trávené v úzkém kruhu rodinném, nic víc, nic miň. 70% (04.12.2016)

Už je to dávno, co mi moje sestry vyprávěly o filmu s plešatými čarodějkami se svítícíma růžovýma očima, který je kdysi traumatizoval, když ho jako malé shlédly u babičky v televizi. A taky už je to docela dávno, co jsem poprvé slyšel o Roegově, ne úplně child friendly adaptaci Dahlovy klasiky. Ale teprve nedávno jsem si (když při rozhovoru se sestrami opět přišla řeč na onen záhadný, hrozivý film z jejich dětství) spojil dvě a dvě dohromady, a došlo mi, že právě Roegovy Čarodějky jsou tím filmem, co je tehdy tak vyděsil. Horory maskující se za filmy pro děti jsou jedním z mých nejoblíbenějších filmových subžánrů, a tak jsem se rozhodl na vlastní kůži přesvědčit, jestli je tenhle film tak strašně děsivý, jak (nejen) sestry tvrdí. A můžu říct, že jo, je to fakt celkem psycho. Hned úvod s holčičkou uvězněnou v obrazu, ale především pak scéna srazu čarodějnic by mi taky nejspíš v mládí dokázaly zaručit spoustu bezesných nocí. Anjelica Huston je v roli hlavní čarodějky perfektní a dokáže být fakt odporná, když chce. V druhé půlce, po přeměně Luka v myš, však bohužel film na docela dlouhou dobu o svůj hororový nádech přichází, a stává se mnohem infantilnější, nudnější podívanou. Závěr to zachraňuje spíš jen tak napůl. Celkem vzato tedy nepůjde o můj nejoblíbenější horor pro děti (tento titul nálěží nejspíš stále Peanut Butter Solution, případně Coraline, počítá-li se), ale za shlédnutí rozhodně stojí. 7/10 (30.12.2022)

Jako dítě mě fascinovala skutečnost, že čarodějnice začarovaly malou holčičku do obrazu a ona tam skutečně rostla. Už jen pro ten začátek jsem měla chuť se na to dívat znovu a znovu. Kupodivu to pro mě bylo děsivější než následné masky čarodějnic - tedy hlavně té nejvyšší. Luke (Ljuků! Pojď sem!) mi nikdy se svým podivně tupým výrazem sympatický nebyl, ale vynahrazovalo mi to vše okolo. Prostředí hotelu, nenažranej Bruno, hlavní čarodějnice (na tu roli výborná Anjelica Huston) a tak :) Takže byz mrknutí oka dávám čtyři, protože i dnes se na ten film ráda dívám a pořád mě baví. (30.04.2012)

"Pohádka" mého dětství. Pamatuji si, jak jsem na to koukal jako malý, ale nikdy mi to nepřišlo tak "creepy", jako teď v dospělosti. Už asi vím, kde se vzala má vášeň pro horory. Zvláštním způsobem (pro mě chvílemi až amatérsky (omlouvám se za tento výraz)) natočený film, ale něčím mě upoutal. Naprosto skvěle zpracované masky i efekty. Nepřirovnal bych to úplně k rodinnému filmu, možná chvílemi ani ne k dětskému filmu, ale příjemné na odpolední odreagování a zavzpomínání, tento snímek stojí. Možná to bude tím, že k tomuto filmu mám citový vztah z dětství? Kdo ví? Ale určitě se na tento skoro už legendární film alespoň jednou podívejte. (28.04.2021)

Takže ono se to mému dětskému Já tehdy nezdálo, tohle je totiž v řadě scén horor jako z partesu. Hrůzná bezútěšnost se tu od začátku do konce střídá s přesvědčením, že všechno dobře dopadne, a celé to má velmi podobnou náladu jako třeba Čarodějův učeň Karla Zemana. Čarodějky (dnes už) kromě děsu ale také baví, a to zásluhou černého humoru, skvělých masek i loutek a samozřejmě zásluhou hereckých výkonů Anjelicy Huston a Rowana Atkinsona. (22.11.2021)