Panenka z vltavské tůně

Vodnická pohádka s písničkami Pavla Kopty a hudbou Vadima Petrova. Možná zbytečně zdlouhavá a naivní. Hrnčíř Vítek (Olda Vízner) je takový nekňuba a vodnická dcerka Bělička (Jarmila Švehlová) zase prostomyslná dívčina. Nejlepší je její vodnický tatík Otto Šimánek a tetička Míla Myslíková. Jinak takovej lepší průměr, na svou dobu však klasika. (31.03.2019)

Koukám, že v šestasedmdesátém roce se muselo žít. Kam člověk flusnul, tam čuměl vodník či vodnice, samá pařba a bezva zpěvy. V bolševickým Československu mohla navíc aspoň v pohádce přísná paní hrnčířka klidně neschválit mladýmu cucákovi cácoru z protějšího břehu. Takže hvězdu navíc za fašistickonacistickou, xenofóbní a extrémistickou drobnou podnikatelku. Dnes by ji zavřeli. (10.04.2016)

"Ptala se mě mořská panna, proč je voda v moři slaná, co mám na to říci, co mám na to říci?" Já bych v otázkách pokračovala, proč má vodník doma dvě velké láhve od okurek, ve kterých má akvarijní rybky. V tak malých nádobách, kulatých navíc, by ty ryby nemohly být šťastné, nemluvě o tom, že proč mít pod hladinou na ryby sklenici, vodníci přeci logicky musejí ryby chovat v klecích, vodu mají všude kolem. Vodníkova dcera je netypická romantická hrdinka, i když hlavně díky své tetičce, ale ať už kvůli komu(čemu)koliv, tak kromě jojikání a omdlévání i aktivně koná, což z ní, při veškerém patetickém přehrávání, dělá o něco menší nablblo, než jakým obvykle éterické, jojikající, omdlévající romantické hrdinky bývají. (10.08.2014)

Pocházím z města na Vltavě, chodila jsem celé dětství sedávat na jez na Vltavě, mé letní lásky byli často vodáci sjíždějící Vltavu, studovala jsem ve měste na Vltavě a znám všechna města, hrady, zámky nesoucí přízvisko "nad Vltavou". Mám proto k této pohádce velmi blízko. Navíc je ozdobená krásnou písničkou, tklivější než jakýkoli vykalkulovaný hit z amerického velkofilmu..."široký hluboký ty vltavský tůně, měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně...." (31.03.2013)

Podprůměrná ateliérová pohádka, která se tváří jako divadlo. Ty kulisy jsou opravdu příšerné, především vodnická říše udělaná pomocí krepových papírů. Kostýmy jsou stejně tak hnusné a příběh taktéž nic moc. Románek mezi Oldřichem Víznerem a Jarmilou Švehlovou je velice naivní, především ten začátek, kdy se potkají v krámě. Stejně tak Otto Šimánek a Míla Myslíková coby vodníci jsou příšerní. [561. hodnocení, 31. komentář, 70%] (26.07.2020)