Svaté město

Mladý pravoslavný seminarista je vyslán na odlehlou venkovskou usedlost, aby zde strávil několik nocí u mladé dívky, jejíž smrt obestírá mnoho nejasností...a také údajná posedlost.No, abych to zkrátil, jestli byl kdy někdo ve filmu posedlý mocnostmi pekelnými, tak je to tahle holka a jestli jsem někdy viděl opravdu výborný horror, tak je to tento jugoslávský (srbský) film. Režisér Djordje Kadijevic natočil na motivy novely N.V. Gogola vskutku skvostný kousek. (18.01.2006)

Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu. (25.06.2015)

Horor z východoeurópskych zemí bol viacmenej raritou a to samozrejme aj u nás. Jugoši to skúsili tiež a nepohoreli. Ďalšie filmové spracovanie Gogoľovho VIY sa zameriava na atmosféru a trikovú stránku prakticky zanedbáva. Čiže nejde o nič akčné a krvavé, ale o pomaly rozprávaný príbeh, bezútešný a pesimistický. Proste aký kraj, taký mrav. (13.07.2017)

Působivá, nejednou skutečně děsivá, atmosféra tohoto srbského hororu, vezme za své s prvními sexuálními motivy, jichž v průběhu filmu nestřídmě příbývá, až se stanou bezmála jeho ohniskem; přitom jejich nudná doslovnost, je zcela protichůdná přízračnému ovzduší, sycenému sugestivní fúzí hudby a obrazivosti. Erotická vývěva postupně celou omamnou náladu slovanského venkova, slitého z křesťanských i pohanských sil, čili z víry a pověr a z lidských ctností a slabostí, vyčerpá a zbyde jen pachuť nikoliv hrůzné či hrozící věčné noci, ale kocoviny z podbízivé grotesky... (01.11.2010)

Oproti sovětské verzi je to o hodně slabší. Chybí nadhled, ironie, je to takové mystičtější a hlavní hrdina i lidé kolem něho uvěřitelnější (i když otec přehrává jak amatérský ochotník). Ale scény v kostele nijak strašidelné nejsou a hlavní herečka taky moc charismatu nepobrala. Trošku mne i udivilo, že zvenku jdou všichni podle stavby a kříže na ní do katolického kostela (jeden příčný trám na kříži oproti dvěma u pravoslavných chrámů), ale uvnitř je ikonostas jak z pravoslavného nebo řecko-katolického kostela. Potěšilo mne, že na rozdíl od sovětské verze, kde jsem si toho nevšiml, je jakž takž vysvětleno, proč na posvěcené půdě by mohlo rejdit zlo, když se tam předtím bálo vstoupit. A že na rozdíl od sovětského "ať mne hrom zabije" řekne Toma "ať zemřu, jestli lžu" - dává to pak větší smysl. Vyprávění se zde víc soustředí na retrospektivní příběhy služebných a sloužících, a naznačuje tolik erotického dusna, že by z toho policie nespala - incest na druhou, otec s dcerou, matka s dcerou, lesbická láska, do toho překvapivě nějaká ta žárlivost, nekrofilie... raději nad tím nepřemýšlet do detailů, jež film naznačuje, protože mi tím přijde zbytečně úchylný, A vlastně, když nad tím přemýšlím, i tady ten pokus o konec mi nakonec přišel oproti sovětskému, otevřenému, zase takový moc doslovný, (03.05.2016)