Zikmund řečený Šelma ryšavá

Zikmund Lucemburský, syn Karla IV. byl významným panovníkem evropského formátu. Odstranil dvojpapeží, provedl výrazné reformy v Říši a byl českým, uherským a německým králem, což rozlohou odpovídá budoucí habsburské Podunajské monarchii. Jenže- jako český král usedl na trůn fakticky jen na pár měsíců a stejně ho nakonec čeští páni spolu s městy vyhnali. Na svém útěku zemřel ve Znojmě, pln nenávisti k husitům a Čechům obecně, jelikož oni mu tzv. "sebrali hračky". Tento film zachycuje poslední okažiky Zikmundova života. Věnuje se však spíš divadelnímu projevu Rudolfa Hrušínského a zatlačuje tak do pozadí možná zajímavější mocenský boj královny Barbory a Albrechta Habsburského o trůn, do něhož povážlivě zasahují čeští páni. Postavy tehdejšího dramatu nám nikdo nepředstaví, takže divák neznající politického pozadí je ztracen. Zbyde jen křik a zmítání Hrušínského a nevyužitý potenciál jinak skvělého tématu. Hrušínský mohl stejně umělecky zemřít jako Napoleon nebo Sokrates, bylo by to stejné. 60% (26.08.2012)

Milovníci Hrušínského extrémní deklamace/intonace si tady opět přijdou na své. Extrémní protahování konce slov/vět, kde se ještě ke všemu konečná slabika většinou sníží o pár tónů, jako by "dodělávala"/uvadala, je pravděpodobně světová rarita v oblasti hereckého přednesu. Někdy to sedne, někdy to je k zasmání a někdy to leze dost na nervy. Výborný herec a nepřekonatelný Švejk nikdy nebyl tak úplně můj šálek čaje. (10.06.2018)

Herecký koncert Rudolfa Hrušínského. Mistrně stvárnil mocného panovníka, který na konci života naplněného boji na poli válečném i politickém vidí, jak výsledky jeho úsilí berou za své a jsou ničeny jeho nízkým a sobeckým okolím. V jednom z komentářů se tu objevilo cosi o vlastenecké břečce a "zlém Zikmundovi" ( a také cosi o přehrávání, což autor patrně převzal z komentáře kolegy Civala :-)) ). Právě "Zikmund, řečený šelma ryšavá" ovšem s tradičním "vlasteneckým" pojetím této historické osobnosti ostře polemizuje - jak je ostatně dobrým zvykem jeho autora Jiřího Šotoly, spisovatele stojícího vždy mimo proud literatury oceňovaný oficiální kritikou různých režimů. Inu, když už píšu komentář, je dobré se na (CELÝ) daný pořad opravdu podívat a neposuzovat ho jen podle názvu, který může být pohříchu míněn jako ironická provokace různých rozumbradů... (14.07.2007)

Hořký a neslavný konec posledního Lucemburka, umírajícího při zbabělém útěku z Čech na znojemském hradě, lze i dnes vnímat jako jeden z nejvýznamnějších historických okamžiků evropských dějin. Bělkova televizní inscenace zachycuje poslední chvíle mocného panovníka, tehdy již bezvládného starce, který s ironickým nadhledem bilancuje svou kariéru i osobní život. Ani jedno, ani druhé se mu zcela nevydařilo. Vzpomínka na upálení Mistra Jana se do jeho svědomí zahryzává stále bolestněji, právě tak, jako nevyhnutelný pád lucemburské dynastie. A všichni jen čekají na jedno. Na smrt. V popředí tohoto tragického apokryfu stojí především jedna z vrcholných kreací Rudolfa Hrušínského, který v umírajícím císaři personifikoval pošetilost a vrtkavost lidského rozumu; zástup předních českých herců ve vedlejších, ale výrazných rolích (Dvorská, Bydžovská, Švehlík, Cupák, Mrkvička a další) bezpochyby spoluutváří výjimečnost tohoto skromného televizního díla. (11.05.2016)

Jiří Bělka natočil dvě historické inscenace posledních dnů synů Karla IV. podle Jiřího Šotoly. V obou případech do hlavní role obsadil výborného pana Hrušinského. Je zajímavé jak tento pan herec zahrál dvě různé postavy s jinou osobností - Václava IV. a Zikmunda. Je nádhera ho sledovat v obou divadelních kusech. Píšu divadelní, jelikož tohle herectví není filmové, ale hodno velkých jevišť a toho velkého herectví. Člověk je až přikován na rtech i očích - vidí zatrpklost, stáří, jízlivost i velikost. Pan Šotola napsal  i hru o smrti Karla IV. s Martinem Růžkem v hlavní roli. Ale Zikmunda si vychutnávám. (30.07.2022)