Generace X

Na jednu stranu šíleně divnej film, kde hrajou hlavní roli lhostejnost a až přehnaně podivný chování rodičů, ale na stranu druhou to je zajímavý a hlavně hodně chytlavý, přičemž zhruba do poloviny je to fakt excelentní, ale pak už přece jen převládne ta divnost nad zajímavostí a kvalita jde trochu dolu. Přišlo mi to jako takovej mix mez Americkou krásou a Donnie Darko, ale kvality obou snímku to nedosahuje. Nicméně Jemie Bell zahrál skvěle a Camilla Bell je fakt moc pěkná. (28.04.2008)

Během filmu jsem přemítal, zda to tvůrci myslí vážně nebo je to nějaká ujetá černá komedie, až postupně mi docházelo, že se jedná o nemilosrdnou kritiku americké společnosti a především jednoho jejího rysu - lhostejnosti. Peníze, krásné domy v krásných čtvrtích, luxus, nic z toho však nemůže zajistit příjemné dospívání, podporu rodiny a silné zážitky. V okamžiku, kdy se něco pokazí, se lidem začnou otvírat oči...Film napěchovaný známými hereckými tvářemi, jimž vévodí sympatický Jamie Bell. (06.07.2010)

Film ukazuje ako sú ľudia, teda hlavne rodičia zahľadení do seba a svojich problémov, a vôbec sa nezaujímajú o svoje deti - ako sa majú, či majú nejaké problémy, alebo či skutočne sú tam, kde si myslíme že sú. A keď chce dieťa niečo rodičovi povedať, ale rodič nenastolí priaznivé podmienky na komunikáciu, tak komunikácia viazne, čo môže vyústiť až do katastrofálnych rozmerov. A je teda na deti, aby si navzájom pomohli. Zaujímavý komentár: KevSpa, ktorá film okomentovala z holistického pohľadu. (25.12.2014)

Skutočne žánrovo veľmi ťažko zaraditeľné. Čím to nazvať? Najviac mi sedí "Psychologicko-satirická dráma s prvkami ľahkej absurdity". Práve spomínaná absurdita je vlastne ťažiskom celého filmu, avšak zatiaľ čo zo začiatku to môže pôsobiť rušivým dojmom, postupne si na zvláštne/šialené/mrazivé/znepokojujúce správanie postáv zvyknete a ponoríte sa do ich osudov, ktoré možno postrádajú väčšiu hĺbku, ale je ich toľko, že by film musel trvať prinajmenšom 3 hodiny. Dostali ma všetky "rodičovské" herecké výkony, najmä excelentné dámy Allison Janney a Glenn Close, za zmienku stojí aj fešák Ralph Fiennes (prednedávnom som videla finále Harryho Pottera a ktože by to bol povedal že z Voldemorta sa nám vykľuje takýto neškodný delfín s bezbranným úsmevom? ). Jammie Bell svoje kvality len potvrdil a Hornerova hudba do filmu pasovala ako riť na šerbeľ, celkovo pochmúrny soundtrack a Placebo na úvod je zvládnutý. U mňa to na 100% nie je, ale jednoznačne stojí za povšimnutie a prípadnú diskusiu o tom, do akej miery sa tu dajú hľadať skutočné paralely s vývojom konzumnej a individualistickej spoločnosti a sociálnej letargie. (07.08.2011)

Rozporuplný film, který vypráví o lhostejnosti dnešního světa za pomoci vyobrazení takového "normálního předměstí kdesi v USA". Většina postav mezi sebou komunikuje na oko vřele a chápavě, přesto však mnohým z nich jde jen o vlastní prospěch a jsou příliš zahleděni do svých problémů, aby dokázali vnímat vážnější situace, které se odehrávají v jejich bezprostředním okolí. Zobrazená přezíravost některých dospělých postav, stádovost a "slepá poslušnost" mladých je dokonalá... a mezi tím vším ční Jamie Bell, který se snaží vyrovnat se smrtí svého nejlepšího přítele. Se snímkem jsem měl ovšem dva problémy, které nakonec ubraly ve výsledném hodnocení jednu hvězdu. 1. Nedokázal jsem se ztotožnit ani s jednou z různorodých postav, což bych u takto prokresleného příběhu nečekal. 2. závěr, konkrétně osud hlavní osoby, mi přišel v rozporu s předchozím děním filmu. Jinak jde ovšem o velmi dobře napsané a zahrané drama (komedie je spíše matoucím zařazením), které stojí za to vidět. P.S.: Vyzdvihované kvality snímku (zobrazení přezíravosti a stádovosti) dle mého ještě mnohem lépe vyjádřil estonský snímek Klass, který sice pojednává o jiné problematice, ale zanechal ve mně hlubší dojem. (25.08.2011)