Generace X

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda (13.05.2008)

Vůbec se nedivím tomu sinusoidovému hodnocení. Já jsem taky váhala, ale ten filmek je tak zvláštní s těmi bizarními postavičkami a situacemi, takže stačil ponor do teenagerského věku a hned jsem viděla všechno jinýma očima. Ve výsledku film zapůsobil přesně tak, jak měl asi Arie Posin v úmyslu. Chválím výborné herecké obsazení plus krásný soundtrack a i když bych pár připomínek měla, tak souhlasím s jedním uživatelem, že jako obžaloba společnosti a konzumního materialismu funguje tenhle snímek velmi dobře i přes tu svou absurdnost. 70% (08.06.2014)

Skutočne žánrovo veľmi ťažko zaraditeľné. Čím to nazvať? Najviac mi sedí "Psychologicko-satirická dráma s prvkami ľahkej absurdity". Práve spomínaná absurdita je vlastne ťažiskom celého filmu, avšak zatiaľ čo zo začiatku to môže pôsobiť rušivým dojmom, postupne si na zvláštne/šialené/mrazivé/znepokojujúce správanie postáv zvyknete a ponoríte sa do ich osudov, ktoré možno postrádajú väčšiu hĺbku, ale je ich toľko, že by film musel trvať prinajmenšom 3 hodiny. Dostali ma všetky "rodičovské" herecké výkony, najmä excelentné dámy Allison Janney a Glenn Close, za zmienku stojí aj fešák Ralph Fiennes (prednedávnom som videla finále Harryho Pottera a ktože by to bol povedal že z Voldemorta sa nám vykľuje takýto neškodný delfín s bezbranným úsmevom? ). Jammie Bell svoje kvality len potvrdil a Hornerova hudba do filmu pasovala ako riť na šerbeľ, celkovo pochmúrny soundtrack a Placebo na úvod je zvládnutý. U mňa to na 100% nie je, ale jednoznačne stojí za povšimnutie a prípadnú diskusiu o tom, do akej miery sa tu dajú hľadať skutočné paralely s vývojom konzumnej a individualistickej spoločnosti a sociálnej letargie. (07.08.2011)

Chumscrubber na jedné straně působí hodně autenticky, opravdově, občas ale hodně zatahá za oči svou nadsazeností. Nemám nic proti autentické, realistické analýze společnosti a miluju nadsázku a extrémní kritiku, jenže tenhle film se celou dobu potácí někde mezi tím, což mě osobně trochu rušilo. Ale to je jen malá muška na skvěle vypadajícím a voňavém "casserole". Chutě do toho! (20.09.2007)

Na jednu stranu šíleně divnej film, kde hrajou hlavní roli lhostejnost a až přehnaně podivný chování rodičů, ale na stranu druhou to je zajímavý a hlavně hodně chytlavý, přičemž zhruba do poloviny je to fakt excelentní, ale pak už přece jen převládne ta divnost nad zajímavostí a kvalita jde trochu dolu. Přišlo mi to jako takovej mix mez Americkou krásou a Donnie Darko, ale kvality obou snímku to nedosahuje. Nicméně Jemie Bell zahrál skvěle a Camilla Bell je fakt moc pěkná. (28.04.2008)