Klíč

Posudzovanie, či je film strašidelný, alebo nie, nechám na iných, nakoľko z doterajších skúseností mi vychádza, že v kine sa báť proste neviem. No slušná atmosféra (miestami mierne pripomínajúca zabudnutý VHS-kový kultík GRANDMA'S HOUSE) sa nepostrehnúť nedala a najvypätejšie scény dokážu vyvolať príjemné a divácky obľúbené zimomriavky, čo sa cení. Polhviezdičku k hodnoteniu pridáva až nečakane slušná (vzhľadom k čistokrvne priemerným predchádzajúcim minútam) záverečná pointa. Rozhodne jeden z najlepších zástupcov žánrového mainstreamu, aké rok 2005 zatiaľ vypľul. (23.10.2005)

Poctivý oldschool thriller říznutý duchařinou se sympatickou hlavní hrdinkou, ale nikterak originálním či nevídaným obsahem. Jde z něj cítit řemeslná zručnost, zejména pak v budování atmosféry v domě či samotném závěru a jsem si jist, že v roce vydání mohlo jít dost dobře o událost roku, která dosud nevyšla, ale po tolika letech a zhlédnutých filmech mi zde jednotlivé prvky už nepřijdou jako inovativní, nýbrž všechny v dnešní době už stokrát viděné. I tak ale mohu objektivně říct, že napětím film rozhodně nešetřil a dost jsem si ho užil. Zejména pak musím vyzvednout samotnou finální pětiminutovku, která mě teda skvěle překvapila a natvrdo uzemnila a která filmu vysloužila čtvrtou hvězdičku. (01.05.2023)

Mé druhé setkání s tvorbou Iana Softleyho dopadlo překvapivě pozitivně. I přestože jsem se trochu polekala, když jsem v titulcích uzřela jméno Ehrena Krugera, který je značkou dobrého předělavače (americký Kruh), průměrného adaptéra (Impostor - P.K. Dick) a špatného pokračovatele (Kruh 2 , Vřískot 3). O práci režiséra jsem se tolik nebála, obzvláště tomu napomáhal jímavý vizuální styl předchozího dílka K-Pax, který jsem měla před shlédnutím Klíče ještě v živé paměti. A i v tomto dílku Softley překvapí občasnými vizuálními nápady, dokázal využít silný potenciál výpravy, protože právě prostředí, v němž se děj odehrává, je hlavním zdrojem despesivně strašidelné atmosféry. Klíč je víceméně originální film na pomezí žánrů. Není to rozhodně horror a co si budem nalhávat není ani tak moc strašidelný jako spíše tajemný, tajuplný, napínavý... A má skutečně romanticky-nekorektní závěr, který mě kupodivu i překvapil. Myslím si, že kdo není příznivcem infarktových lekacích vyvražďovaček, přijde si na své. A přiznávám, že kdyby se Skeleton Key dostal do spárů nějakému průměrnému nádenickému béčkaři, nedala bych tak vysoké hodnocení. (12.04.2006)

Slušný horor, u něhož jsem se tak dvě třetiny opravdu bál, potom to díky odtajnění tajemství tak nějak vyprchalo, ale pořád jsem se slušně bavil. Kate Hudsonová bojující proti neidentifikovatelnému zlu ve starém baráku je docela k sežrání, a John Hurt prosící svým němým pohledem o pomoc vyvolává v divákovi podobné chvění jako letmý dotek neznámého v černočerné tmě. Ve filmu mě vyloženě rušili (asi tak dvě) scény z nějaké diskotéky, kde hrdinka se svou kamarádkou tancuje na nějakou pochybnou „moderní“ hudbu. Nějak mi to nezapadlo do té pochmurné hoodoo atmosféry, která jinak celý film ovládá. (07.06.2006)

Súc nie veľkým vyznávačom filmového žánru Horror, musím sa priznať, že sa režisérovi podarilo navodiť miestami hustú a desivú atmosféru, pri ktorých naskakovala husia koža po celom tele. Nie je to stavané na ľakačkách, ani na hektolitroch krvi. Je to poctivé napätie, ktoré dokáže diváka pripútať ku obrazovke a čakať na záver. V tomto filme pointa prichádza až posledných minútach a na chválu je tiež, že (na rozdiel od iných horrorov) tento film pointu mal ..... (09.11.2005)