Štěstí

Jeden z vůbec nejzákeřnějších (nejenom) českých filmů. Ukrývá se za všeobecný humanismus, ale v zásadě oslavuje chudobu jako nejlidštější, nejupřímnější a nejsprávnější způsob života. Nutí diváky v luxusních multiplexech a u domácích kin plakat nad tím, jak by bylo krásné být chudými a proto čistými lidmi. _____ Extrém vydává za obyčejnost, poddanost špatné sociální situaci za čestnost, mravnost až svatost. Možná to zní příliš drsně, ale toto dílo je příkladem "otrocké morálky", naprosté neochoty vzepřít se a jen přijímat a být smířený. A to jde samozřejmě jen o postavy v příběhu. ________ Z hlediska umělce- tvůrce je to ještě mnohem horší. Bohdan Sláma si pravidelně vybírá tematiku společenského okraje, ale přitom zásadně odmítá ukázat příčiny, proč lidé nějak žijí. Větší umělecké selhání asi neexistuje. ______ Zde je navíc zabaleno do falešných kliček (melodramatická láska, figurkaření) a až podezřelého nezájmu o detaily skutečného života (takhle to s opuštěnými dětmi zkrátka nechodí; kde berou ti chuďasové neustále peníze na drahé opravy domu atd.). ________ Štěstí je příklad vysněného echt-českého filmu, o jakém se vyučuje na jedné ze dvou frakcí na FAMU - taková ta "člověčinka se srdíčkem". Pro mě osobně další důvod k tomu, proč nemít rád současnou českou kinematografii. (24.04.2006)

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)

Tak nevím, jak se na to mám koukat Jako na film, jehož podbízivost a brnkání na city je místy až kontraproduktivní nebo se na něj koukat očima Mostečáka? V tom případě jako Mostečák nechápu vynaložené úsilí a maximální vstřícnost zástupců Statutárního města Mostu vůči filmovému štábu při realizaci tohoto snímku, ze kterého pak vyjde město Most jako nejdepresivnější a nejhorší místo pro život v této zemi No, to snad ne! Vždyť to není pravda! Filmu rozhodně nelze upřít silné stránky. Rodiče v podání Bolka P. a Simony S. jsou hereckým klenotem a Pavel L. se díky Štěstí a Účastníkům zájezdu možná konečně jednou provždy zbavil škatulkového zařazení rolí do pozic trotlů a polomentálů A? Štěstí je, že se Bohdan S. obklopil správnými lidmi. Štěstí je, že Slámovo Štěstí je. Štěstí je, že jsem ho viděl. Štěstí je, že jsem v něm viděl dnes již neexistující „luftku“ od hlubinného dolu Julius III. Štěstí je, že jsem nedaleko ní prožil v Kopistech před mnoha a mnoha lety nádherné dětství. Štěstí je vidět Slámovo Štěstí a uvědomit si jaké štěstí je vědět odkud člověk je. Ano, jsem Mostečák a jsem na to hrdý:-) Sečteno podtrženo Slámovo Štěstí je silný film, pro mě ale vnitřně i pocitově zůstává jedním z nejrozporuplnějších snímků, které jsem kdy viděl (10.05.2006)

S Bohdanem Slámou je to těžké - na jednu stranu má vyhraněný originální rukopis a dokáže si vybírat taková témata a nahlížet na ně z takového úhlu, jakého ostatní čeští filmaři nejsou schopní, na druhé straně mi s výjimkou jeho posledního snímku Venkovský učitel, který jsem konečně mohl ohodnotit absolutním počtem, přišly jeho předchozí kousky scénáristicky nedotažené, a stejně tak tomu je v případě Štěstí. Sláma má smůlu, že netočí o dalekých zemích, ale o české společnosti a v ní to zkrátka např. s opuštěnými dětmi nechodí a ani nemůže chodit tak, jak popisuje. Navíc některá rozhodnutí a citové projevy hlavní hrdinky nepřijdou věrohodné. Jinak zájmu zahraničních festivalových porot a kritiků se není co divit, Sláma dokáže např. lásku popisovat tak, jak to v příbězích od pana Vieweiga nebo nedej bože Báry Nesvadbové nikdy nenajdeme. Dobře ví, že láska obsahuje soucit, odříkání a spoustu dalších emocí. Některé momenty, jako smíření s umírající sestrou, jsou maximálně dojemné a samy o sobě by zasloužily o dvě hvězdičky víc. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2010)

Nuda, nuda, nuda! Děj se vleče, žádné větší vzrušení, chvilka napětí, zkrátka nic; do komedie má daleko. V řeckém dramatu znali pojmy kolize, krize, peripetie, Bohdan Sláma asi ne, příběh jede stejnou linií a může zaujmout možná někoho, kdo čeká jen naivní příběh o ničem, který začíná v A, končí v B a mezitím se nic moc neděje. 1* dávám kvůli hercům - mám rád Táňu Vilhelmovou a i Pavel Liška, Aňa Geislerová a Bolek Polívka předváděli dobré výkony. Bohužel mizerný scénář ani sebelepší herec nevytáhne. (23.06.2008)