Štěstí

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)

I po druhém zhlédnutí si za svým opovrhujícím názorem stojím - nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že ten film místy úplně absentuje scény, které by osvětlily motivace jednání postav a nesouvisle přeskakuje z jedné scény do druhé. Možná Sláma využívá styl zkratkovitého a věcného vyprávění, který jsem prostě jen nepochopil (a snímek proto celkově nedocenil), nebo je to prostě jen opravdu tak špatně napsané a natočené, jak mi to připadá. Herci jsou v tom více-méně nevinně (Vilhelmová působí velmi přirozeně, snaživý Liška je bohužel zas a znovu obsazen do role sympatického trouby atd.), ale k těm postavám jsem si díky Slámově pojetí nedokázal vytvořit žádný silnější vztah a tudíž mi bylo dost jedno, co se komu přihodí a jak skončí. A možná největší problém vidím v tom, že vlastně nevím, co tím chtěl pan režisér říci a o čem to vůbec je - o nenaplněné opravdové lásce? O tom, jaké to asi je, když se vzdáte svého snu kvůli (pochybné) povinnosti a dobrému skutku (BTW celé dění okolo Geislerové dětí mi přijde dost podivné), či se snad jen Sláma snažil poukázat, že u nás žijí i neprávem nešťastní čestní lidé (či jak to říct)? Já vážně nevím, každopádně žádná z těch dějových linií na mě nezapůsobila víc než průměrně. 50 % (28.03.2007)

Ze začátku mi to přišlo jaksi nuceně podané, ale pak si mě ten film získal. Někteří herci jsou fakt dobří (Liška, Huba), jiným jsem to moc nevěřil (Geislerová, Daniel). "Štestím" Bohdan Sláma překonal svojí prvotinu, i když to bylo podle stejného mustru. Takže příště by mohl vyrukovat s něčím trochu jiným. (08.03.2007)

Jak dopadnou letošní Lvi je, myslím, jasné. Jestli je dostane někdo jiný než Sláma a Morávek (Hrubeš a Mareš), tak ať se jde Vachler bodnout! Štěstí je neuvěřitelně geniální film - Aňa Geislerová je vpravdě odporná, potkat někoho takového ve svěm životě, tak se ho vážně bojím. Tatiana Vilhelmová je tu pro mě v dost neobvyklé poloze "světice" a Pavel Liška hrající svého obvyklého Idiota mi kupodivu nebyl ani trochu protivný (což mi od jisté relace na Rádiu DeeJay dost je). K tomu musím připočítat i výbornou režii (zde mě zase mile překvapil Bohdan Sláma, protože jeho předchozí film mne zas tolik neoslovil) a scénář, na kterém je nejmrazivější, že si na realitu nehraje. Sociální realismus filmu vychází z každodenní skutečnosti, kterou při troše pozornosti můžeme vídat všude okolo sebe. Vzpomenout si zaslouží i maskéři a neherci, nebýt jich, film by nikdy nevyzněl tak opravdově. S neherci umí Sláma pracovat výtečně, pořád mi totiž není úplně jasné, kdo byl neherec a koho "jen" zručně namaskovali. A nakonec stojí za zmínku i kamera, syrová jako celý film. Nikde zbytečný záběr, nikde zbytečný střih či cokoliv, co by tohle pečlivě vystavěné dílko odeslalo do vod nižších než 5*. (11.10.2005)

Jsem lehce překvapen z tak nízkého hodnocení. Štěstí je nejsilnější snímek, který se na poli českého filmu v poslední době objevil. To co mi nesedělo na Slámovo Divokých včelách, už ve Štěstí neskřípe. Děj je ucelený, herecké výkony brilatní, kamera se povětšinou soustředí jen na obličeje herců. Také musím vypíchnout hudbu. Kytarová melodie zazní ve filmu jen párkrát, ale k filmu se hodí naprosto dokonale. Kdyby se takhle Slámovi zadařilo i příště, budu jen rád. Za tři takové filmy bech se už nebál nazývat ho mistrem. (06.11.2006)