Štěstí

Asi jsem měla u tohohle filmu přehnaná očekávání... Ne, že by byl špatný, ale prostě jsem čekala o dost víc nebo možná něco trochu jiného. Dlouhých komentářů je tady spousta, takže už jenom dodám, že se mi opravdu líbili všichni herci, to, jak byl film natočený opravdu jako ze života a hlavně konec (jaký, to přece nebudu prozrazovat). Jinak je to přesně ten formát, na který slyší akademie (jak už naše, tak americká) a který mě poslední dobou začíná trochu unavovat, protože je ho v čechách tak trochu... no víc než dost. (07.04.2006)

Největší štěstí je to akorát tak pro toho, kdo tuhle blbost neviděl. Nebyl jsem schopnej dokoukat to do konce. Vzpomínám si, že v metru byly kdysi plakáty, kde se psalo, že je to film, u kterého budete plakat štěstím. Tak ty plakáty měly částečně pravdu. Ten film je opravdu k pláči. Ovšem rozpláče vás akorát tak dementní scénář, trapný herecký výkony a kamera na úrovni domácího videa z Neváhej a toč. Spíš by se to mělo jmenovat Neštěstí. Jinak Lišku podezřívám z toho, že nehraje debily, že debil opravdu je. V životě jsem ho snad neviděl v nějaký normální roli. Ani se nedivim, že tenhle výtvor běží na HBO leda tak ve středu ve 3 ráno. Škoda času promrhanýho sledovánim týhle blbosti. (07.02.2007)

I prachobyčejné štěstí sakra něco stojí. V Mostě to (alespoň podle Bohdana Slámy) platí dvojnásob. Chladicí věže, komíny, vraky aut, přerostlá zeleň, pobíhající kozy, rozpadlá barabizna. V ní přebývá Pavel Liška, který pláchl z bydlení v paneláku. (Zřejmě už hodně dlouho) miluje Tatianu Vilhelmovou, které právě odlétá za oceán chlapec a kterou čeká jen další a další doplňování regálů v supermarketu. Možná se za ním vydá, ale spíš bude dohlížet na dávnou kamarádku z dětství Annu Geislerovou, kterou sužují psychické trable. Má ženatého milence, dva malé kluky a zmatek v hlavě. Tihle tři tvoří páteř velmi dospělého a výtečně napsaného Slámova dramatu o plápolající naději. Vypráví obyčejně a hlavně uvěřitelně. Prostě se tu žije. Docela těžce. Postavy se vyvíjejí, zrají, některé naopak klesají níž a níž. Nejvděčnější postavu uždibla Anička Geislerová, která mění barvu vlasů i nálady. Je to zralý výkon, naprosto zaslouženě oceněný Českým lvem. To samé platí i u ostatních, kteří si to své kvůli pojetí svých postav krapet víc odedřeli. Vedlejší postavy jsou pak přesné a plné zajímavých rozměrů (Polívka, Huba, Stašová), je patrné, že nad svými postavami přemýšleli. Což dělal zejména Sláma, který svůj klenot točil hóódně měsíců, ale stojí to i po letech za to. (08.04.2019)

(v kontextu české kinemotografie deset až dvacet hvězdiček) Češi se po více jak čtyřiceti letech znovu naučili dělat filmy a ne jenom "estrády", jak říká současným výtvorům české kinematografie Jan Němec. Jenomže, jak čtu, diváci na to nejsou připraveni - už si zvykli na všecky ty Pupenda, Snowborďáky a Netleskající ruce, jakožto i na Hollywood. Štěstí je opravdu nečekaným (a dlouho očekávaným) štěstím českého filmu, ale naneštěstí je dnešní český divák někde na úrovni polipa, takže... ---------- ------- 25. 3. 2007 : Napodruhé už jsem si všiml několika "nepochopitelností" ve scénáři, několika nedotažených dialogů a chvílama nepřesvědčivých výkonů, ale přesto je pro mě Štěstí spolu s Návratem idiota a s filmy Jana Švankmajera to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. ----------- 29. 9. 2010 : Už se na to radši znova dívat nebudu.. Dojem čím dál slabší. (31.07.2005)

Kdybych se nemusel připravovat na rozhovor s Bohdanem Slámou a na text o VENKOVSKÉM UČITELI, asi bych se na ŠTĚSTÍ už nikdy v životě nepodíval a rozhodně bych si ho nepořizoval na DVD._____ Jedná se o zajímavý přiklad filmu, který jednak oslovuje festivalovou porotu svým sociálním tématem a zakomponováním vztahů do "vyprávění" a jednak se zamlouvá spoustě českým kritikům a i divákům, protože je to "film s velkým srdcem, jenž v člověku probouzí sociální cítění". Tím ale jakákoliv zajímavost a diskuze u tohohle filmu končí, protože autentičnosti se nedosáhne prostřednictvím kompozičně promyšleného rámování a práce s hloubkou ostrosti, kdy v druhém plánu jsou banality v podobě kontrastu přirody a průmyslové krajiny, a ŠTĚSTÍ je v zajetí "syndromů českého polistopadového filmu"._____ Herci jsou obsazeni dle svých zavedených rolí, a tak Liška a Vilhelmová hrají postavy jako ze svých předchozích filmů, nejvýrazněji z NÁVRATU IDIOTA, a pokud je někomu dovoleno vymanit se ze "šarže" - případ Polívky a Geislerové -, stejně do ní nakonec spadne, protože scénář postavám neposkytuje dostatek prostoru. Odkazování a silná inspirace v české nové vlně je patrná a ukazuje tak omezený rozhled tvůrců a všech na filmu se podílejících, jenže nejedná se ani o inspiraci zdařilou - kontemplativní vlny se nedosáhne tím, že osudovost se vyznačí blesky, vyšinutost jedné z postav extravagantním oblékáním a lacinými scénami koupání... Ten film neukazuje, proč postavy činí to, co činí, a chce nechat promlouvat obrazy, ale ty jsou plné otravných klišé (kozy v kuchyni) a kýčovité estetiky (to oblečení, ta jakože-vyhrocenost...)._____ Vedle VÁCLAVA vrcholná ukázka "českého chcípáckého filmu", u kterého máme soucítit s postavami na okraji, abychom se cítili tak chápaví a pohnutí (tak leda sami sebou). Je to snobárna a kýčovitá sračka, která se tváří, kdovíjak není duchaplná či oduševnělá, přitom se jedná o okázalou banalitu. A nic víc. (18.01.2007)