Hrůza přichází z moře

Snímek podle klasického dobového mustru: zkoušky nukleárních zbraní - monstrum (které ale nezmutovalo radiací, nýbrž jí bylo přilákáno) - hon na bestii - katastrofické scény ničení - vypořádání se s monstrem. Osobně mám tyhle snímky rád, i když jsou si tak podobné. Tenhle ale považuji spíše za průměrný, jelikož napětí je značně kolísavé. Přidanou hodnotou jsou samozřejmě triky R. Harryhausena a půvabná Faith Domergueová. Studená válka, feminismus a úsměvný konec. (26.12.2019)

Až v úvodních titulcích jsem si všiml hereckého obsazení kousku, který jsem si dal včera na dobrou noc. Faith Domergue v oblíbených nemám jen náhodou, a zde mě znovu potěšila (např. jako civilní poradce pracující pro armádu suverénně úkoluje velící důstojníky, ti polknou a rozkazy poslušně vykonají...). Velmi zdatná konverzačka s velkým, žravým, radioaktivním plodem moře v hlavní roli. Zcela funguje linka monstra, Harrryhausenovi se povedlo, naštve jedině snad opakování záběrů a drobné nelogičnosti typu, že i po zlomení mostu přes něj nadále v pozadí záběru jezdí auta. Na konci došel rozpočet na triky, tak potvora líně leží na mělčině a apaticky se nechá odpravit -- ale jak jsem psal, to Harryhausenovi za vinu klást nelze. Technika: docela pěkný autentický vnitřek ponorky (byl jsem uvnitř USS Bowfin v Pearl Harboru, tak vím). Lokace: Hned několik míst v Pacifiku, kde jsem byl. Super :) Nemonstrózní linka: K mé plné spokojenosti, zde fungující milostný trojúhelník je z levných scifi fláků nejlepší, co jsem kdy viděl. Faith pohrdá zábrananami chodit s oběma hlavními hrdiny najednou a oni se chovají také dospěle. Inu, od Casablanky značný posun. Čekal jsem, jak to zazdí romantický závěr, a ono vůbec ne. Správně! (06.08.2014)

V 50.letech se spousta monster-bijáků točila podle jednoho osvědčeného vzorce - velkou potvoru vyrušilo z netečnosti či zmutovalo NĚCO (většinou nukleární testy) a ta následně nastoupila zkázonosnou cestu, nejlépe směrem k nějakému velkému městu. Přesně o tohle jde i v tomto filmu, ve kterém obří chobotnice zpočátku ohrozí atomovou ponorku, poté zničí rybářskou loď a nakonec terorizuje San Francisco. Že tento, dějově nijak vyjimečný monster-flák, nezapadne prachem ve filmovém archívu, ale naopak se může stát ozdobou speciálních fanouškovských DVD edicí, může vděčit jedinému jménu - trikařské legendě a proslavenému tvůrci stop-motion animace Ray Harryhausenovi (Souboj titánů, Zlatá Sindibádova cesta, 20 Million Miles to Earth, Jáson and the Argonauts). Harryhausen si svůj trikový debut odbyl o dva roky dříve filmem THE BEAST FROM 20000 FATHOMS, který slavil ve své době slušný komerční úspěch a představil světu typické harryhausenovské figurky, kterým vdechlo život pookénkové snímání. V tomhle filmu se Harryhausen "vyřádil" s animací chobotnice. Její útok na Golden Great Bridge na konci filmu vypadá na svoji dobu skvěle, chapadla jsou krásně rozpohybována, boří stěny a dokonce vrhají stíny. Prolínání se záběry se skutečnými herci vypadá velmi dobře a ne tak nepatřičně, jako v případě THE BEAST.... Stejně tak zadní projekce nejsou tak do očí bijící, slabší chvilku si Harryhausen vybral v závěrečných podvodních (tradičně) sekvencích, kde model ponorky a studiové prosředí prostředí kolem potapěčů je příliš okaté. Přesto se dá říci, že Harryhausenova práce přebila nedostatek v podobě očekávaně fádního děje. Celé tři čtvrtiny filmu je třeba se prokousat skrze lehce načrtnutý milostný trojuhelník a následné milostné vzplanutí mezi hlavními postavami - kapitánem atomové ponorky (v podání tehdy velmi oblíbené hvězdy B-filmů Kennethe Tobeye) a významnou vědkyní, i skrze trochu zdlouhavé vědátorské ujišťování o existenci velkého hlavonožce (pobaví teorie vědkyně, že chobotnice vlivem radioaktivního záření změnila prioritu svého jídelníčku a tou se teď nutně stal vyšší živočišný druh - lidé). Obojí tu slouží jako časová výplň před velkým finále v San Franciscu, kde ke slovu přijdou mocná chapadla, torpéda a dokonce plamenomety. Předvídatelnost a jistá dávka naivity nevadí, pro tyhle fláky mám zkrátka slabost :o) A hlavně pro Harryhausena. (24.01.2005)

Na to, že je film relativně krátký, trvá až pozoruhodně dlouho, než se v něm začne něco dít. Nejprve strávíme půlhodinu ve společnosti milostného trojúhelníku, poté se dočkáme scény, kdy Harryhausenova příšera napadne loď (přičemž zjistíme, čím že se inspirovali hoši z ILM při výrobě scén s krakenem pro druhé Piráty z Karibiku), pak se milostný trojúhelník vrátí na scénu, my se sice nenudíme, ale stejně pořád čekáme na finále. Finále naštěstí přijde. A se vším všudy. Obří chobotnice řádí, ničí domy, Golden Gate Bridge, zaplácává nebohé Sanfrancisčany... Radost pohledět. Tomu, co přišlo z hlubin moře, nakonec za to, co přivodilo těm, kteří se nebojí v restauracích požírat malé chobotničky, dávám tři hvězdy. (02.06.2011)

Již jasným signálem k dobré podívané je jméno člověka, který měl na starosti speciální efekty. Ray Harryhausen je zárukou kvality a i tentokrát odvedl pořádný kus práce. A to i přesto, že obří chobotnice nedostala ve filmu zas až tolik prostoru, tedy hlavně ze začátku. Nejúžasnější scénou byl útok na známý Golden Gate Bridge. Možná si řeknete, co může být skvělého na klubku svíjejících se chapadel? Dokud to neuvidíte, tak neuvěříte. Většina z vás má jistě zkušenosti z céčkových filmů typu Octopus atd., ale tohle je jiná liga. Samozřejmě se musí brát ohled na dobu vzniku, ale i tak se tvůrcům podařila slušná práce. Pohyby chapadel vypadají v rámci možností věrohodně, tedy žádná gumovitost na první pohled. Rovněž její ničení San Francisca nabízí pěknou podívanou. Samotná atmosféra mi v určitých chvílích ovšem připravila několik „horkých“ chvilek. Nelze si nevšimnout její nevyváženosti a především v první polovině filmu nebyl obsah zrovna moc záživný. Tedy až do chvíle, kdy se chobotnice konečně představila poprvé v akci. Do té doby musí divák zkousnout nejen romantickou vložku mezi hlavní trojicí, ale i poněkud vlažný děj. Víc se totiž mluvilo, než aby se objevila nějaká pořádná akce. (05.08.2012)