Následky lásky

Zajímavý žánrový mix, jemuž vévodí postupné rozkrývání tajemství osobnosti hlavního hrdiny, který se rozhodne postavit se svému osudu, a jež je zakončeno osvobozující terminátorskou tečkou. Připojím se k uznání hudby a hereckého výkonu Toni Servilla, ovšem v mých očích nezůstává pozadu ani scénář, kdy přesné dávkování překvapivých informací, jež scénarista a režisér Paolo Sorrentino o ústřední postavě sděluje, nechává diváka v jakémsi příjemném napětí, které definitivně odpadne až s již zmíněnou finální tečkou. Nevšední film, který rozhodně není pro každého. (24.12.2013)

Dokonalý filmík, ktorý ma bez nejakých trikov udržal v napätí až do konca filmu. Herci s hlavným predstaviteľom.... Kamera dokonalá. Občas som mal pocit, že na niečom frčím namiesto... Dej sa pomaly odvíjal scéna za scénou a dôkladne všetko spolupracovalo. Keď bolo treba nabudiť, prebudiť, či dofarbiť fantastická hudba sa o to postarala. Občas nejaké drobné vstupy, ktoré nemali vplyv na dej, len mali spestriť zážitok. Ešte doteraz počujem ako doznieva zvuk zvoniacej lampy a zadržiavané výbuchy smiechu v sále.... :) (03.03.2016)

S užívateľkou mat.ildou mám dlhodobo zhodný názor na mizerné filmy. A Následky lásky považujem za mizerný film. Hrdinsky som ho dopozeral do konca a som presvedčený, že ani režisér presne nevedel, čo chce vlastne nakrútiť. Lebo ten spomalený kolobeh života hlavného hrdinu, prerušovaný nepochopiteľnými vsuvkami, rýchlymi vysvetlivkami, nelogickým správaním a nedotiahnutými sekvenciami môžem považovať iba za chaotické a nepodarené dielo a je mi zatiaľ úplne jedno, že Sorrentino sa preslávil úplne iným filmom. (02.04.2015)

Režisér Paolo Sorrentino mě svým filmem Velká nádhera natolik zaujal, že jsem si dal za domací úkol číhat na jeho filmy v kině a při první příležitosti na ně vtrhnout. Upřimně řečeno Následky lásky mě sedly ještě líp, než Velká nádhera. Jedná se o příběh, který je plný osamělosti, ale nikoli smutku, to zejména proto, že k hlavní postavě si až do finálové fáze těžko hledáte vztah. Neznáte, nevíte, emočně se nějak neprojevuje, ale způsob vyprávění je veden tak zajímavým způsobem, že mě ta emoční neutrailta totálně dostala. Některý dialogy skvěle navazovaly na předchozí scény (chybějících 100. tisíc + scéna s Oliviou v garáži ) a pokud jde o souhru Toni + Paolo, tak ta funguje výborně a skvěle tam zapadá i krásná Olivia (taky bych si s ní střihnul nějakej ten následek lásky, to ne že ne ). Tuhle modrookou Italku bych ještě rád někdy potkal na plátně. Líbí se mě jakým způsobem jsou pojaty všechny dramatické scény, jsou dělány v duchu "jako by nic", ale přitom jsou neskutečně silný (invalida, zpověd, telefon s rodinou ) . Hudební složka filmu je taky kvalitka nad kvalitku, ale všechnu tuhle chválu zastiňuje závěr, ten považuji za hodně zdařilý, silný, emotivní, ale přitom v duchu celýho filmu, tedy "jako by nic" . (30.01.2014)

Sorrentino mě zklamal Velkou nádherou a nadchnul Mladým papežem. Můj třetí pokus s ním skončil zoufalou nudou. Nedokážu ocenit bloudivou kameru po chladných ulicích města a čistě neosobním hotelu, když hlavní hrdina je postava, která jen přežívá zakletá ve svých rituálech a úzce vymezeném prostoru. Postupné odkrývání střípků jeho minulého života, když ještě žil a ne jenom přežíval, mě ničím nedokázalo vtáhnout. Nesympatický, unuděný muž ve mě nevzbudil žádné pocity než jen touhu, ať už tahle bezdějová záležitost konečně skončí. (14.05.2018)