Následky lásky

Tiež rád mlčím. Ticho niekedy povie viac, ako slová. Aj tak sú to väčšinou prázdne slová, komponované do prázdnych myšlienok od prázdnych ľudí. Úžasná montáž záberov doprevádzaná mrazivou hudbou. Síce je mrazivá, ale plná citu. Keď budete mať trpezlivosť, kúsok bezstarostnosti a dostatok dôvtipu, všetko to dá dokonalý zmysel. A bola by škoda ho neochutnať. A neužiť si ho. Plán do budúcnosti: nepodceňovať následky lásky. (31.08.2012)

Režisér Paolo Sorrentino mě svým filmem Velká nádhera natolik zaujal, že jsem si dal za domací úkol číhat na jeho filmy v kině a při první příležitosti na ně vtrhnout. Upřimně řečeno Následky lásky mě sedly ještě líp, než Velká nádhera. Jedná se o příběh, který je plný osamělosti, ale nikoli smutku, to zejména proto, že k hlavní postavě si až do finálové fáze těžko hledáte vztah. Neznáte, nevíte, emočně se nějak neprojevuje, ale způsob vyprávění je veden tak zajímavým způsobem, že mě ta emoční neutrailta totálně dostala. Některý dialogy skvěle navazovaly na předchozí scény (chybějících 100. tisíc + scéna s Oliviou v garáži ) a pokud jde o souhru Toni + Paolo, tak ta funguje výborně a skvěle tam zapadá i krásná Olivia (taky bych si s ní střihnul nějakej ten následek lásky, to ne že ne ). Tuhle modrookou Italku bych ještě rád někdy potkal na plátně. Líbí se mě jakým způsobem jsou pojaty všechny dramatické scény, jsou dělány v duchu "jako by nic", ale přitom jsou neskutečně silný (invalida, zpověd, telefon s rodinou ) . Hudební složka filmu je taky kvalitka nad kvalitku, ale všechnu tuhle chválu zastiňuje závěr, ten považuji za hodně zdařilý, silný, emotivní, ale přitom v duchu celýho filmu, tedy "jako by nic" . (30.01.2014)

Cinepur Choice 07 - Jedním slovem nádhera. Ať už se jedná o scénář, vizuální stránku, herecké výkony či hudbu. Hlavní postava v podobě zatrpklého, cynického a životem zkroušeného samotáře Titty Di Girolama (vynikající Toni Servillo) prožívá nelehké období, z kamenného výrazu Tittovi tváře lze ale těžko něco postřehnout. Na první pohled člověk emočně vyprahlý a chladný, pomyslíte si (zpočátku jsem si dokonce říkal, že by stačilo vyholit a máme tu Hitmana po dvaceti letech :-). Jenže jak děj postupuje vpřed a Titta divákovi (prostřednictvím vnitřních monologů) prozrazuje (v přesně odměřeném množství) všechna svá tajemství, identifikace s postavou již není tak komplikovaná, divák s ní začne soucítit. Titta si mě v druhé půli kompletně získal na svou stranu. [==] "Romantická část" (Olivia Magnani ♥) není příliš výrazná, spíše je jen okrajově naznačena. Film se výhradně soustředí na postavu Titty a jeho příběh, dává tak vyniknout výjimečnému hereckému výkonu Toni Servilla, ze který byl oceněn Donatellovým Davidem (italská obdoba Českého lva). [==] Už tak silný divácký zážitek ještě zintenzivnilo zakomponování mafiánské tématiky v podobě sicilské Cosy Nostry. Při Tittově "cestě na smrt" mi doslova tuhla krev v žilách, okamžitě se mi vybavilo několik sekvencí ze Scorseseho Mafiánů. Jedno špatně zvolené gesto, jedna špatně formulovaná věta, a pak už jen věčný odpočinek - to jsem si uvědomoval nejen já, ale určiě i Titta, z pozdějšího záběru na jeho tvář bylo zřetelně vidět, jaký obrovský strach a respekt z bosse má. A jak praví stará mafiánská pravda: "Když si myslíš, že si je převezl, převezli oni tebe." [==] Samostatnou kapitolu tvoří filmová hudba, tvůrci si s výběrem a zkomponováním skladeb neuvěřiteně vyhráli, tomu já říkám vymazlený soundtrack pro třetí tisíciletí. [==] Suma sumárum spolu s Tejút nejintenzivnější zážitek z letošního Cinepur Choice. (04.12.2007)

Formálne strhujúce a dejovo neustále prekvapujúce. Uhraničivý Toni Servillo. Po skončení ale s nulovou katarziou, vyšumené do prázdna. Tematicky podobný Corbijnov Američan nie je o nič menej artový, a je zmysluplnejší, harmonickejší a emocionálne aj myšlienkovo uspokojivejší. (14.10.2015)

Zajímavý žánrový mix, jemuž vévodí postupné rozkrývání tajemství osobnosti hlavního hrdiny, který se rozhodne postavit se svému osudu, a jež je zakončeno osvobozující terminátorskou tečkou. Připojím se k uznání hudby a hereckého výkonu Toni Servilla, ovšem v mých očích nezůstává pozadu ani scénář, kdy přesné dávkování překvapivých informací, jež scénarista a režisér Paolo Sorrentino o ústřední postavě sděluje, nechává diváka v jakémsi příjemném napětí, které definitivně odpadne až s již zmíněnou finální tečkou. Nevšední film, který rozhodně není pro každého. (24.12.2013)