Rivalové pod rudým sluncem

Jedna velká záhada mého dětství je vyřešena. Když jsem byla hodně maličké děťátko, kterému rodiče skoro nedovolovali dívat se na televizi, aby z ní nezblblo a vnímalo ty správné životní hodnoty, hlídávala mě občas babička, která mě přirozeně nechávala zírat na cokoliv, co jsem si zamanula. A z těchto dob mi zůstala letmá vzpomínka na western se samuraji, kde "na konci visí na sloupu ten meč". To byly jediné vědomé informace, které mi zůstaly. Podvědomí, to už je jiná. Myslím, že mi to hodně pošramotilo psychosociální vývoj a nakazilo mě to představou, že chlapi se dělí na tři skupiny: (SPOILER) všiváci, žertující všiváci a ti čestní, kteří se pro život nehodí a musí zemřít (KONEC SPOILERU). Dnes jsem tedy film našla a mohla ho porovnat se svojí dětskou vzpomínkou, je samozřejmě jiný, než si ho pamatuji, ale pořád si ho cením mnohem víc, než například Tenkrát na západě. (05.10.2014)

Ty dvě hodiny utečou jako nic - nenudil jsem se ani chvíli. Nelze očekávat žádnou intelektuální pastvu, ale prázdné to taky není. Prostě slušný western, který navíc zdvihá herecké obsazení. Je zajímavé, jak dvojice Bronson/Mifune funguje, i kdybychom nebrali v potaz, že Mifune repliky odříkával se svou mizivou znalostí cizích jazyků. (23.12.2007)

Ideální věc pro všechny, kteří mají rádi westerny, ale klasická témata je už nebaví a rádi by si žánr zpestřili něčím neobvyklým. A neobvyklé, to Rudé slunce rozhodně je. Ukecaný (ne moc, nebojte) Bronson se táhne pouští se zamračeným Mifunem a sledují záporáka Delona. Jeden kvůli ukradenému lupu a odplatě, druhý kvůli ukradenému meči a naplnění samurajského kodexu. Spolu s Youngovou režií, výbornými (nejen akčními) scénami kovboj + samuraj, japonským duchovnem a Jarreho hudbou vytváří tenhle zdánlivě prostý příběh jeden z nejzajímavějších westernů, jaký jsem viděl, a který se může chlubit tím, že má něco, co ostatní ne: Myšlenku.__P.S. Jen ta Ursula Andress byla otravná až hanba.__P.P.S.: Finální scéna s indiány a bojem proti nim je bezchybná. (20.10.2010)

Čo si budeme hovoriť. Terence Young nijakým majstrom spaghetti westernu rozhodne nebol. Jeho žánrový príspevok je nanajvýš priemerný, kultúrne rozdiely vo filme povrchné a z nich ťažiaci humor plytký, postavy na báze klišé archetypov ploché a zápletka snáď ani nemôže byť obohranejšia, pokiaľ neberieme v úvahu prítomnosť samuraja na Divokom západe.. Kamera ani hudba neoslnia a skutočným klasikám nesiahajú ani po špičky jazdeckých čižiem. Je to ale problém? Ani v najmenšom. Celé to totiž stojí a padá na vzájomnom prechcávaní sa troch westernových karikatúr, ktoré charizmatická trojica Charles Bronson, Toširó Mifune a Alain Delon posúvajú na vyššiu úroveň. Popri nich sa dá preniesť sa so zdvihnutým obočím ponad logické kiksy a chyby ako náhodné zhmotnenie sa zbraní či jedla, ktoré so sebou predtým postavy zjavne nemali. Čiže áno, skutočne mi tentoraz stačí trocha streľby, sekania mečom a pohľad na odhalené prsia Ursuly Andress. Na nejakú objektivitu sa môžem vykašľať :-) Guilty pleasure ako hrom. 75% (06.10.2014)

Jakožto milovníku filmů z Divokého Západu, který zároveň chladně přijímá ty největší klasiky jako Leone a Wayne, je pro kovboje velmi těžké, aby se mi trefili do noty. Ovšem pokud zamíří skutečně správným směrem, mé nadšení z filmového zážitku bývá obrovské! A Rivalům se to povedlo na výbornou. Odlehčený western s absolutně šíleným, ale geniálním obsazením mě prostě okouzlil. (16.01.2009)