Když v ráji pršelo

Kdysi dávno, při prvním zhlédnutí, mě film těžce zklamal. S vtipnou a dobře se čtoucí knižní předlohou nemá nic společného. Napodruhé je to pořád hrůza, ale - jedna hvězdička za příjemnou hudbu Petra Skoumala a poetickou kameru Emila Sirotka ( chvílemi jakoby probleskl střípek z Ester Krumbachové, chvílemi je ovšem jako utržená ze řetězu) a druhá hvězdička za Pražský výběr. Mám takový pocit, že při premiéře v kině byl vystřižený. Herci místo milé nešikovnosti předvádějí Pata a Mata v porcelánu a J.Jirásková hereckou katastrofu sama nezachrání. Dokonce i P.Nový předvádí výkon hodný posledního ochotníka z Horní Dolní.... (19.12.2010)

Chudak Jirinka...co ji primelo k ucasti na tomto dile, to fakt netusim. On by to asi nebyl spatny film, mohla to byt prumerna romanticka nebo rodinna komedie, ale musel by to natocit nekdo jiny. Potesila puvabna (a docela dobre se do role hodici) Ivana V. A protoze jsem byl uz v pulce uplne vycerpanej snahou o pochopeni invence pani Pivonkove, celkem davam 2- (08.07.2014)

Poetika je docela dobře zachycená, ale naprosto tragická je ústřední dvojice. Ivana Vávrová má aspoň hezký úsměv a mnohé dožene tím, že nenosí podprsenku, ale Zdeněk Podhůrský je mírně řečeno příšerný. Něco takového se skutečně jen tak nevidí, absolutně nechápu jakým způsobem se mu podařilo dostat do filmu... Olda je přítel můj, ale tenhle film ne. (27.10.2016)

Poetický "Kachyňovský" film, který ukazuje, že když má mladý člověk sen, jde si za ním a nehledí na překážky, které mu předkládá život. Režisérku Magdalénu Pivoňkovou nějak neznám, ale musím přiznat, že tento její debut dopadl na výbornou. Snové části zpříjemňují vyprávění a dávají tomu větší kouzlo. Mladá dvojice ( Ivana Vávrová a Zdeněk Podhůrský) se výborně doplňuje a postava, kterou ztvárnila Jiřina Jirásková, mi připomíná 'baby' z filmu Sestřičky. Škoda, že je snímek pozapomenutý, protože takové příjemné a pohodové filmy na českých obrazovkách skutečně chybějí. (01.11.2013)

Měli jsme farmu... ne... nečekejte, že v Africe, nebudu začínat úvodní větou knihy a filmu Vzpomínky na Afriku. Měli jsme zkrátka takovou farmu tam v lesích kousek od Žatce... Opuštěnou, zpustlou, ale velmi krásnou a byl jsem tam šťastný. To místo dodávalo energii. I já jsem snil, že bych tam snad jednou možná mohl žít, ačkoliv civilizace byla daleko. I když už bylo po sametu a dříve nemožné se stávalo pozvolna možným... A samozřejmě, nechtěl jsem tam žít sám, ale s někým, kdo by tam byl také šťastný a nevadilo by mu spíš než s lidmi žít s přírodou. No nestalo se a farmu odvál čas, nikoliv však z mých vzpomínek. A tak půjdu proti proudu i zdejším velkým zdejším znalcům filmařiny. Romantické a poetické filmy jsou takovou extra disciplínou v kinematografii. Autor se nám filmem snaží něco sdělit, předat a mnohdy jednotlivé obrazy kouzlí z vlastních nálad, vzpomínek či pocitů. Ačkoliv je film mírně řečeno hodně idealistický, mně velice sednul. Ivaně Vávrové to tam v jejím mládí sluší ať už nahé či oblečené a dostala mně Jiřina Jirásková se svými dědky. Souhlasím, že postava Zdeňka Podhůrského byla podivná i některé obrazy jako např. koza s SPZ na krku atd... Každopádně, tenhle film mně vrátil někam zpátky a zůstala po něm taková melancholická pachuť. A jelikož se tohle za poslední dobu hned tak někomu nepovedlo, kreslím 4 kvítečky na fasádu mlýna. * * * * (28.06.2018)