Me and You and Everyone We Know
Ja a ty a všetci ostatní
Režie:
Miranda JulyScénář:
Miranda JulyKamera:
Chuy ChávezHudba:
Michael AndrewsHrají:
Miranda July, John Hawkes, Miles Thompson, Brandon Ratcliff, Carlie Westerman, Hector Elias, Brad William Henke, Natasha Slayton, Najarra Townsend (více)Obsahy(1)
Režisérka Miranda July nabízí svět, kde se místo ironie či zlomyslnosti nalézá citlivost a jemný humor, kde se obyčejné stává mimořádným a všední lidé oslňují svými charaktery během naprosto běžných lidských okamžiků. Jemný, křehký, vtipný film je příběhem každého z nás. O mě, Tobě a všech ostatních, co znáš! (oficiální text distributora)
Recenze (97)
Divnej film, kterej se nikam nehejbe. Je tam pár zajímavejch příhod, ale hrozně vleklejch. Velmi kladně hodnotím dvě herečky, který mě zaujaly nejen herectvím, ale vzhledem. Byla to Miranda July jako Christine a Najarra Townsend jako "ta vyšší". Jinak v těch příbězích se objevovaly zajímavé nápady (zapálená ruka, back and forth na chatu), ale jaksi tomu chyběla šťáva. Teď koukám, že Miranda July to i režírovala. No ale je teda zajímavější na pohled, než režisérka. ()
))< >(( , sice ne navždy, ale 90 minut stačí (viz http://www.youtube.com/watch?v=KQoJo81lujk ). _____ Další tríčky _____ http://www.youtube.com/watch?v=85pP7yvA3do (všimni si jak to začíná a končí jak týpek čumí na ptáka, moc to vidět není). _______ čekal jsem _____ něco důmyslného, výsměch, ... místo toho mi to přišlo jako že autoři snažili za každou cenu tam dát nějakou prapodivnost . _____ Každá postava _____ je divná - karikatura romantičky, 2 píč, šprtky, ubožáka, pedofila, pedofilky, pedofila a malý kluk (předpokládám, že prcek co má rád hovínkový "tenis" má symbolizovat ... ééé ... něco, nebo něco jiného ... každopádně to byl důvod proč jsem se na to koukl - mělo mi tak dojít že jde o čiré umění = hovno - tedy, že na to nejsem dostatečně intelektuálně vybaven). ____ Poetické _____ to je (metafory, hyperboly (= hysterie), něco se tam pravidelně opakuje, ...), ale celou dobu jsem si říkal "Ok, a co jako?" ()
Celkově mi to nějak uniklo....pár dobrých nápadů nemůže vyplnit prázdnotu. ()
Taková americká miniaturka plná absurdního humoru podbarveného minimalistickou hudbou. Tak trochu na způsob Magnólie... Ale hlavně jeden nikdy neví, s kým si vlastně chatuje, dokud ho nepotká naživo... copy and paste, copy and paste :-) ()
Nevím, co přesně si mám o tomto filmu myslet, ale rozhodně mě překvapil. Nečekal jsem to. Žádný příběh, žádný deadline, žádné poselství, zkrátka nic. Jen příjemně plynoucí sled obrazů a pocitů, po kterých zůstanete velmi pozitivně naladěni. To stačí, ne? Dodatek: John Hawkes mi připomněl svým charakterem Vincenta Galla. To je docela dobrá reference. ()
Náladou připomínající The station agent. Nezávislé americké léto v kvalitativně nejvyspělejších polohách. ()
Některé scény byly silné a originální, jiné naopak laciné a plytké. I celý film byl nevyrovnanou ukázkou klišé a dojímavých okamžiků. Jako dílo Christine zachycené ve filmu - celkem vzato obyčejný videoart se silnými okamžiky. Hromady hluché hlíny obsahující někde malé rezonující drahokamy. ()
Prilis destruktivni, beznadejne, odpudive, strnule, az me to uplne rozcilovalo... ale mozna jsme si jen vzajemne nepadly do nalady. ()
Musím povedať , že neviem prečo, ale tento film sa mi proste páčil. Asi som nepochopil pointu, myšlienku vlastne ani neviem čo chcel povedať tento film, ale aj tak sa mi páčil. ()
))(( ()
Vypadalo to na nezavisly snimecek, ktery jsem nestravil, nepochopil a zahy prepnul na neco normalnejsiho v cem nemusim patrat, co tim autor vlastne chtel rici. 25% ()
Mozaika několika příběhů. Ani se nedá říct lidských osudů, jen příběhů. Většina z nich je naštěstí velmi dobře koukatelná, takže film zaujme a baví až do konce. Občasný krátký hluchý místa ani nevaděj. ()
Moc příjemný pozitivní jarní film. Skvělá kamera skloubená se skvělým ozvučením, z kina jsem vycházel se spokojeným úsměvem na rtech. ()
Surreal and yet so believable. ()
Jeden z těch amerických, nezávislých...o pár osudech, které se trochu prolínají...ti lidé se potkávají a něco prohodí, nebo se sebe jen tak dotknou....a každý má v sobě nějakou touhu a strach....je to, zejména zkraje, navíc docela ujeté, ale asi nám autorka chtěla říct, že takoví jsme všichni, každý v sobě máme něco divného a máme chuť to ostatním ukázat....a film končí, jak to u těchto děl bývá, téměř bez pointy...a v tomto případě je to spíš na škodu než ku prospěchu. Do výšin filmu ještě něco chybí.... ()
Ne úplně originální sociální sonda do krize moderní společnosti, rodiny a osobnosti. Nicméně film vychází z poctivé a citlivé režie a vedení herců, casting byl taky fajn (mj. děti hlavní postavy). V některých momentech je zcela omamný ženský rukopis režisérky, což v člověku zanechává nejvýraznější zápis a vzpomínku. ()
Divnej film o divných lidech s divným feelingem. Nechci tomu filmu křivdit, ale když jsem teď při úklidu ve "Chci vidět" na něj narazil, název mi byl nějak povědomej a po kliknutí jsem zjistil, že jsem ho viděl a hodnotil a ne zase nějak dávno. Ale absolutně jsem zapomněl o čem byl. Což o něm asi vypovídá nejlíp. Vzpomínám si, že při sledování jsem si ten weird feeling docela užíval, ale zaboha už nevím proč a jak. ()
Začátek filmu mě okouzlil. Ale postupně mi připadalo, že těch podivností je až příliš. Všichni toužíme po lásce, po někom blízkém, všichni jsme asi aspoň v něčem trochu ujetí, ale na mě toho bylo prostě moc. Film chtěl šokovat, ale o to já nestojím. John Hawkes jako prodavač obuvi se mi ale líbil moc. Tomu jsem rozuměla a fandila. Chování dětských postav mi přišlo přes čáru. ()
Po shlédnutí tohoto filmu jsem přesně věděl, co mu bude nejvíce vyčítáno, ale působil na mě natolik křehce (po celou dobu se mi zdálo, že se musí každou chvíli celý sesypat a to samé jsem měl u herců), že jsem pocítil nutkavou potřebu jej bránit a ochraňovat. Tak to teď těmi pěti hvězdičkami dělám. ()
Špaténka. Vyumělkované a umělé. Prakticky vše, co na americké nezávislém filmu nesnáším. Paranoia dnešní Ameriky. Fóbie a realita dnešních i minulých dní. Edgare, vše, co miloval jsem, miloval jsem sám. - Jelikož mi nespadl při hodině tělocviku medicinbal na hlavu ani jsem v poledních pěti letech výjimečně nespadla v opilosti do příkopy, nemohu přičleňovati k Amélii či Americké kráse. Já čula zradu ve svých kostech, ale nevěřila Tomášovi. Snad hudba nebyla úplně špatná. Mé sympatii míří k Mirandě July, má talent, ale neptejte se mě nač. Já a ty, Mirando. ()