Silent Hill

Po vizuální stránce naprosto parádní záležitost a ať už se objevil Pyramid Head, Alessa nebo jakékoli jiné zjevení, jenom jsem žaul, co všechno Gans divákovi s parádním klavírním doprovodem předkládá. Bohužel jakožto osobě, která nehrála herní předlohu, jsem se docela silně ztrácel, abych se na konci ztratil úplně a nebýt toho, že jsem si hodně věcí dohledal, asi bych doteď nevěděl, jestli se mi Silent Hill líbil nebo ne. Po docvaknutí hlavních souvislostí trochu ustřelené čtyři hvězdy s tím, že v téhle atmosféře se mělo pokračovat hned o rok později a nedělat z podezřelého města mlhy lacinou horrorovou značku. (07.12.2006)

Domů, domů! SILENT HILL !! Je tedy čas vydat se na cestu!.... Bavila mě vizuální stránka se zajímavou kamerou. A parádní zvuk! Díky zpracování si vobčas opravdu připadám jako ve hře a navíc mě to podpráhově nutí si ji zahrát. Seděl mně vypravěčskej styl, protože jsem ochotnej přimout postupný odhalování tajemství na úkor krve (dočasně!) a nesmyslnejch vražd. A za odměnu se mi dostalo pravdy... (05.12.2006)

Po letech opětovné shledání s ponurým městečkem Silent Hill a jeho nechutným obyvatelstvem. A bylo to setkání neméně působivé, ačkoliv jsem tentokráte děj jen sledoval na plátně. Slabší děj a místy poněkud stupidní rozhovory jsou pro mě jako fandu herních japonských survival horrorů absolutně podružné. Silent Hill je výbornou filmovou adaptací survival horroru a nejlepší adaptací videohry vůbec. Monstra, atmosféra, hudba... Vše jakoby vyskočilo rovnou ze hry a zaútočilo drtivou silou na smysly zmateného diváka. Paráda! Z filmu jsem nadšen a zároveň smutný z faktu, že japonský Capcom si vznik filmové adaptace mé nejmilejší herní série Resident Evil nepohlídal jako v tomto případě společnost Konami a oba díly RE zklamaly fanoušky her na celé čáře. Režie šikovného režiséra Ganse by RE rozhodně slušela. Aspoň, že Silent Hill se povedl nad očekávání a francouzsko - japonská spolupráce se ukázala jako překvapivě ideální řešení. Díky bohu za to. (25.07.2006)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Tak mi zase nezbývá, než jít hlavou proti obecným ohlasům, ale mé svědomí mi nedovolí jinak. Nevím, jestli je to tím, že jsem měl u Tichého kopce silný pocit dejavu. Každopádně se začínám obrňovat proti z Japonska pocházejícím hororům, protože je to všechno tak nějak na jedno černovlasé děvče. Tomu se kdysi stala nějaká nepravost a tak do sebe nechalo vstoupit zlo. Ať je to Kruh, ať je to Temná voda, všude je to stejná variace se záhadou, kdy nešťastná matinka bojuje za záchranu svého děťátka a nevědomky se tak scénáristicky dosti svévolně dostává na stopu dávné události. K filmu samému. Nejdřív pár pozitiv. Audiovizuálně je to vymakané, zvláště kamera. Ze začátku docela funguje atmosféra, vzdor několika nelogičnostem v zápletce (je náměsíčnost choroba, kvůli které se vydáte kamsi do horní dolní) a především v chování Rose (proč před tou policajtkou vlastně ujížděla). Ještě když zahoukala poprvé siréna, bylo to docela napínavé, bohužel pak tento prvek ve filmu úplně zdevalvuje. Jak se nitky příběhu rozplétaly, bylo čím dál víc jasné, že je to zas to samé, co už bylo jinde. Navíc film všechno detailně ukazuje, takže po prvním předvedení všech těch oblůdek a s celkem zřejmou předtuchou, jak se to bude ubírat dál, není moc čeho se bát. A to je pro horor dost špatné. Ozvláštněním je skupina fanatiků, ale vzhledem k jejich masakrálnímu konci jaksi mizí smysl existence celého Silent Hillu. Samotný závěr "doma" prozměnu opisuje Ty druhé a Šestý smysl, existence manželovy dějové linie je nakonec vlastně jen zcela zbytečnou vsuvkou a voděním za nos, takže kol a kolem scénáristicky nedotažená variace na již viděné okořeněná hardcore výjevy a jednou náboženskou fanatičkou. Film se nemůže rozhodnout, jestli chce být akční nebo záhadný a není nakonec ani jedno. Hororům s japonskou předlohou se napříště vyhýbám obloukem a ne proto, že bych se bál :)) (08.07.2006)