Příběh dušičkový

Doménou režiséra Františka Filipa nebyl film, ale poněkud skromnější a komornější prostředí televizního studia. Jeho cit pro výběr příběhů i těch, kteří je potom před kamerou oživovali prostřednictvím svého hereckého umění zůstával a zůstává trvalou hodnotou, překlenující již několik dekád lidského života. Vpravdě neodolatelná adaptace jedné z Herrmannových starosvětských vyprávěnek, odkazujíc svým pojetím spíše k tradici typické prvorepublikové veselohry, sklidila později nečekaně příznivý divácký ohlas i na plátnech kin. Trojským koněm tu je totiž mimořádný a dost možná i životní výkon excelujícího Jana Pivce v roli věčně nešťastného oficiála Konopky, spoluutvářený nenapodobitelnými, typicky "pivcovskými", povzdechy a lamentacemi. O třídu níž rozhodně nejsou ani jeho partneři – vynikající polohu tu v dryáčnicky hubaté odběhnuté ženušce nalézá skvělá Dana Medřická, vynikající jsou i ostatní, především Marvan, Kemr, Havelková i Šejbalová. K naprosté spokojenosti schází snad jen převedení na DVD nosiče, neb v případě této nefalšované perly československé televizní tvorby je to až s podivem. (20.01.2009)

Dokonalé a nenapodobitelné Pivcovo herectví a jeden z nejlepších Pivcových televizních výkonů vůbec, s jeho slavným a typickým"jéžišmarjá", co více si může divák starých černobílých "TELEVIZNÍCH" snímků ještě přát..? Revident v podání Jaroslava Marvana byl také výtečný, podobně jako třeba menší role Dvorského zřízence. Zhruba tak na stejné úrovni s jiným úspěšným Filipovým televizním filmem "Láskou jako trám! Vše podstatné už ale napsal a vystihl uživ. Oskar. Nikdy neokoukatelná, stálá, a hodnotná televizní zábava. Televizní Pivec byl stejně nejlepší, to mi nikdo nevymluví. (29.07.2007)

Příběh dušičkový je sice filmem z roku 1964, jde ale v podstatě o film pro pamětníky z období první republiky. Černobílá kamera, dobové zasazení, herecké obsazení, mile naivní příběh, dialogy a vůbec celá atmosféra. Sice nejsem žádným extra velkým milovníkem filmů pro pamětníky, nicméně Příběh dušičkový se nám doma trefil do nálady a společně jsme se u něj pobavili. Zejména obsazení a herecké výkony ústřední dvojky nám sedly. Pan oficiál (Jan Pivec) a pan revident (Jaroslav Marvan) si krásně vypravují o svých starostech, navzájem si radí a rozumují, jak je to na světě s těma ženskýma těžké. Jejich životní pravdy nás několikrát rozesmály. Je třeba připustit ten lehce naivní přístup filmu a nehledat v tom nic s extra velkým přesahem, s napětím, či promyšleným příběhem. Zkrátka jde o takovou pohodovou komedii z minulých časů. Osobně bych měl jen jednu výtku. Pohledy a promluvy herců do kamery nemám rád, vždy mě to vytrhává z příběhu a přijde mi, že tvůrci z diváků dělají hlupáky a je jim potřeba něco přímo do očí vysvětlit. Je už jedno, jestli tak mluví Jan Pivec, Michael Caine (Alfie), Paul Newman (soudce Roy Bean), nebo někdo jiný. Každopádně v Příběhu dušičkovém pozitiva převažují a rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu. (03.11.2023)

A pak, že muži nestárnou. No stárnou, bohužel. Ježišmarjá! Od Šejbalové bych si budoucnost taky nechala vyložit, její jasnovidka se mi zamlouvala ze všech postav nejvíce. Hermannův banální příběh je zpracován s citem, sehrán elitními herci, ale přesto stále zůstává banálním příběhem. Pivcovi se občas zasmát dá, graciézní Kemr scénu rozsvítí, ale přesto na mě film působí omšele. (08.10.2020)

Jan Pivec je oficiál berního ouřadu. Zvykl si na megeru Danu Medřickou a oukrop. Jenže žena mu uteče s kurevníkem Kemrem, čpícím manéží a slámou. Nedivme se, že Jan Pivec řekne během filmu asi 200x Ješišmarja. Někdy má nervy tak v hajzlu, že to ani nedořekne! Má věřit revidentovi Marvanovi, co mu sežral kuře od posluhovačky? No kamarád, ale nevim...Má věřit cikánce Šejbalové, co věští ve verších, na stole ptáka maje? A co když se mu ta kráva Medřická vrátí? A do toho sex! A pomůže mu soudní rada Martin Růžek? Jo má snahu, jenže CK právo manželské je neúprosné! Ale nebojte se, dopadne to ...no pan oficiál to přežije. Skvěle zahraný film, pod skvělou režií, plný humoru, drama a filosofie. Skvělá kamera Vladimíra Opletala, vždy neúprosně kompoziční. Proti sračkám z pera Wíewega a režie Hřebejka opravdový skvost. "Pane revidente, ona u vás přespala? No, jo co jsem měl dělat, ale pane oficiále, ve vší počestnosti, v kuchyni na divanu. Na divanu???? Ješišmarjááá!" (23.05.2018)