Shake Hands with the Devil

Pro mě nejintenzivnější a nejsyrovější filmové zpracování genocidy ve Rwandě. Nejedna slza mi ukápla i po několikátém zkouknutí. Roy Dupuis jako generál Romeo Dallair se své role zhostil výtečně. Tento film ve mně nebudí jen lítost, ale hlavně nepochopení, jak tohle světové mocnosti vůbec mohly dopustit 91%. (04.01.2015)

Pro mě ne tak silné jako Hotel Rwanda, přesto neskutečně působivé a nabízející trošku jiný pohled, více vojenský a syrový než jeho civilnější předchůdce. Film o selhání lidí, kteří měli tu moc s tím něco udělat, jenže koho by zajímala malá země v Africe. Roy Dupuis v roli zpovídajícího se generála Romea Dallaira je skvělý. Již podruhé mě v biografickém příběhu uchvátil (Maurice Richard) a pokud se objeví v nějaké další určitě nebudu váhat, protože je zárukou kvality. (16.07.2013)

Trochu jiný pohled na genocidu ve Rwandě, tentokráte očima generála mírových vojsk OSN R. Dallaira. Řekl bych, že předchozí Hotel Rwanda vzbuzuje určitě větší emoce a také - ač to narozdíl od tohoto filmu není hlavním tématem - se sledováním HR pociťujete větší naštvanost vůči západu, s jakou neochotou přistupoval k reakci na genocidu, která se ve Rwandě odehrávala. Podat ruku ďáblu je rozhodně výborný film, jen opět nějak nechápu, že jsem na něj narazil až náhodou tady na ČSFD a ne už dříve při udílení filmových cen. Kamera, jejíž prim hrají záběry rwandské krajiny, je nádherná. P.S.: Možná jste si všimli toho, kterak se Dallaire zmiňuje o problémech v jakémsi hotelu "Mille Collines" - ano, je to ten slavný Hotel Rwanda, ve kterém Paul Rusesabagina zachránil tolik Tutsiů. 8,5,10 (27.09.2010)

Ten pocit absolutní bezmocnoti, kdy chcete alespoň něco udělat, ale prostě nemůžete. Stísněnost, psychycký nátlak a nepochopitelné zvěrstva jdoucí ruku v ruce s lidským selháním. To zobrazuje Shake Hands with the Devil silně, jako jeden z velmi mála filmů. Podle skutečnosti, autentická místa, a "bohužel" výborné a přesně zmapované zpracování. Je dobře, že se tohle točí, protože to považuju za to minimum, co lze udělat pro to, aby se to v budoucnu už možná nedělo. (13.08.2014)

....a to si říkáme civilizovaný národ. Je smutné, že se něco takového ve 20st. může stát. Nejhorší na tom všem je, že se to děje stále, pouze Rwandu vystřídala " demokratická republika Kongo " (býv. Zair). Snímek líčí události z r. 1993 (kdy během pouhých 90dní bylo zavražděno na 1 milion lidí a kdy za tichého přihlížení celého zbytku světa (včetně OSN) docházelo k masovým vraždám.). Je odporné (nechce se tomu ani věřit), že celý svět zavíral před konfilktem obě oči, zuby nehty se bránil označení genocida, aby nemusel automaticky zasahovat. Tentokrát (narozdíl od snímku hotel Rwanda) to není viděno (vyprávěno) z pohledu “obyčejného” člověka, managera hotelu Paula Russesabaginy, nýbrž pohledem přímého účastníka, který měl “vše na starost” generála Romea Dallaira, díky jehož iniciativě bylo zachráněno přes 35 000 lidí ( životů). Syrové, drsné, téměř dokumentární, velice autentické, ve výsledku nesmírně působivé. R. Dupuis (coby general Romeo Dallair) ušel od Brutální Nikity pořádný kus cesty (myšleno her. projevem i vizáží) a podává naprosto strhující výkon. Umírněný, civilní, bez zbytečných patetických gest, ve výsledku nesmírně působivý. V roce 2004 na mě v kině při sledování snímku Hotel Rwanda padly nesmírně skličující pocity. Nemyslel jsem si, že by to mohlo jentak něco překonat. Stačilo 7 let a stalo se! Shake hands with the devil je pro mě osobně jeden z NEJpůsobivějších snímků (dokumentů), co jsem měl možnost shlédnout. 95% p.s. na závěr mi dovolte lehké zamyšlení. Američané to nemají jednoduché. Když nezasáhnou, je jim vždy vyčítána naprostá pasivita a bezohlednost. Když zasáhnou, je jim vyčítáno vměšování se do záležitostí, o kterých zhola nic neví a do kterých jim nic není. Na druhou stranu ( ruku na srdce) byla by válka v Iráku, kdyby nedisponoval ložiskami ropy?! Nebyla, to je myslím odpověď na mnohé….. (28.02.2011)