Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (117)
Monštruózna propaganda Zápotockého, chválenie vrahov ako Lenin a Stalin, ľudia, ktorí sú prešťastní z toho, že im vládne najfalošnejší režim v dejinách. Ak by film bol natočený dajme tomu tesne po uchopení moci, ešte by sa to dalo prekúsnuť, ale rok výroby 1955 už po smrti Gottwalda a všetkých tých procesoch, keď už aj slepý videl, čo tá značka KSČ vlastne znamená, to je neospravedlniteľné. Avšak len ťažko možno kohokoľvek z daného obdobia odsúdiť, keď sú tú taký psychopati, ktorý v 21. storočí volia Komunistickú stranu a potom taký užívateľ Vesecký, zjavný boľševický asslicker, ešte v roku 2016 napíše, že "Koniec filmu ma dojal k slzám a musel som si zaspievať piesne". ()
Herecké výkony Beka a Chramostové jsou na úrovni. Jinak tento film je v podstatě velmi tendenční rekonstrukcí událostí na Kladně 1920, kde se odtrhla od sociální demokracie ultralevicová frakce teroristů a pochodovala na Prahu. Podotýkám, že byli ozbrojeni. Tatík Masaryk by totálně selhal, kdyby na tuto hloupou agresivní lůzu neposlal vojsko. Tato pakáž věřila, že bojuje za svobodu. Pak svobodu vybojovala a všichni víme, v čem jsme žili. Teroristé z Kladna porušili minimálně pět závažných paragrafů tehdejšího právního řádu mladě sotva vzniklé republiky. Však po několika měsících(?) přicházejí z kriminálu a kují pikle dále. Kdyby byli u moci už ti správní komunisté, jak je známe, nevrátil by se z Jáchymova nikdo. Inu Masaryk, humanista. ()
Režisér Vladimír Vlček, jak sám potvrzuje, byl při filmově adaptaci románu „Rudá záře nad Kladnem" postaven před velmi odpovědný úkol, který měl možnost vyřešit dvojím způsobem. Zpracovat román Antonína Zápotockého jako mohutnou historickou fresku, kde by byly zachyceny události konce prvé světově války, počátky republiky a prvé boje dělnické třídy až k založení Komunistické strany Československa nebo předložit diváku výsek života několika kladenských dělnických rodin na pozadí těchto velkých historických události. Jak film prozrazuje, volil režisér Vlček druhou cestu. Pracující lidé Kladenska, havíři a hutníci, jejich rodinný život, jejich vzájemné vztahy, jejich cítění a jejich celý postoj k velkému revolučnímu hnutí — to je vlastně náplň filmu. Jako další úkol, který si tvůrčí pracovníci filmu dali, byl ten, aby co možná nejpravdivěji vystihli a ukázali postoj tehdejší sociální demokracie, vykreslili její vůdce a na jejich počínání ukázali zradu, které se dopustili. Tím zároveň je ve filmu přesvědčivě dokumentována nutnost vytvořit v Československu stranu nového typu, která by byla s to vybojovat lepší a spravedlivější život dělnické třídě. A právě zde v překreslení osob, jejich prostředí, v prokreslení poctivého a čestného boje proti nesprávnosti a nespravedlnosti, v prokreslení celého velkého zanícení kladenských dělníků neustoupit před nikým a ničím stává se film nejbližší našemu diváku. Hrdinové filmu stojí před námi jako odhodlaní lidé, cítíme přímo, že za žádných okolností neustoupí od svých cílů a že věří pevně ve své vítězství. To je to podstatné, co zůstává v diváku, když odchází z kina, co mu dává podnět k přemýšlení o všech těch lidech, s kterými se ve filmu setkal, a i k uvažování o významných událostech, jichž byli tito lidé nejen svědky, ale které, také přímo vytvářeli. Filmový přehled 2/1956 ()
ČSFD je pořád ještě filmová databáze, takže politiku hodnotit nebudu. Co se kinematografických aspektů týče, tak je Rudá záře nad Kladnem mizerný počin. Přehrávající herci, na efekt psané šroubované dialogy, nevěrohodné postavy a v neposlední řadě nuda. Hlavně první polovina je pomalá a zajímavá jenom proto, že dneska už takové naivní komunistické představy působí jako z jiného světa. Od stávky dál se děj trochu rozjel, ale ostatní zápory nezmizely, spíše se prohloubily. Režisér se obešel bez gradace i atmosféry. Události by sice měly být napínavé, ale plynou tak nějak mimochodem a emoce se projevují, jenom když se Josef Bek rozřeční. Tenhle úhelný kámen československého propagandistického filmu má dnes už význam jen pro cinefilní nadšence, jako regulérní zábava je to ztráta času. Jediné co jsem si odnesl já, je povědomí o Valdemaru Psilanderovi. ()
Bylo potřeba si řádně ospravedlnit poválečný politický vývoj a co je lepšího než autobiografický literární opus Tondy Zápotockého o dělnickém hnutí na Kladensku ve 20. letech. Jakkoliv kdysi mohla literatura s podobnými tématy mezi obyčejnými čtenáři rezonovat, dnes jde jenom o obskurní relikt minulosti. ___Románová freska druhého dělnického prezidenta si svou epickou rozmáchlostí napodobuje styl román-řeka a byť se stejně číst nedá, tak je v literární podobě soudržnější než její filmová verze. Tam, kde Šádek dlouho nahání Rézinu na kanape se zrcadlem, si Vlček vystačí s jednou sekvencí po odchodu z kina a tak by se dalo pokračovat dál. Z rozsahem monumentálního (vynechme kritérium kvality) románu se stalo zmrzačené torzo špatně napsaného scénáře, se kterým po opakovaných konzultacích nebyl spokojený ani autor předlohy. ___Postavy postrádají jakoukoliv hlubší psychologickou prokreslenost, vidíme šablonovité typizované postavy hrdinných soudruhů, jejich váhavých souputníků, zbrklých revolucionářů a vedle nich i keťasů, oportunistů a zpátečnických kapitalistů. Nechtějme vývoj postav, ty jsou v budovatelském dramatu dané.___ Když mužské postavy odejdou na konci druhé třetiny filmu do vězení, tak zbylá část po vzoru vyprázdněné umělecké narace rezignuje na jakýkoliv dramatický vývoj děje a dostaneme několik nespojitých obrazů s poselstvím - i ženy bojují za stranu, ženy musí do práce, dělnická pospolitost nenechá nikoho v bídě a jen jedna Strana nade všemi. ____ Podle hesla "k čertu s jednotlivcem" je v centru pozornosti je především politické uvědomění proletariátu, kterému se jako jedinému dostává nějaké proměny. Z poválečného chaosu se právě levicová síla a snaha o socializaci stává hybnou silou lépe organizovaného zítřka. A není až takové překvapení, když se dělníci a rolníci odtrhnou od kavárenských socialistů a už nezávisle na nich se přimknou ke Třetí internacionále a dosáhnou svého Svatého grálu - založí Komunistickou stranu Československa. Co na tom, že se na to nedá koukat a je to nuda k nepřežití - zvlášť, když je vrcholem vtipu uspořádat zemědělskou stávku v zimě, kdy úplně není na poli sezóna.. ()
Reklama