Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého.  Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (108)

Isherwood odpad!

všechny recenze uživatele

První otázka po návratu z války: „Soudruzi, co je se socializací?“ Historická spolupráce: Ústav dějin KSČ. Široké úsměvy! Ještě širší ramena! Utlačovaný proletariát konečně na vzestupu! Politicky uvědomělé pětileté holčičky! Politicko-historicky relativně neškodné, ale ideový zárodek čtyřicetiletého zločinu tomu odpárat nelze. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Soudruzi socdemáci nemohli se shodnouti, zda-li srdce soudruha bije nalevo nebo ještě více nalevo. Spor vyústí v generální stávku a vyhlášení republiky rad. Ta sice záhy zaniká, ale "Noví bojovníci" se již začínají družit v čerstvě vzniklé, tj. od sociální demokracie odtržené Komunistické strany Československa. Tolik v kostce téma filmu. Snad jsem ten popis ideologicky, krom velmi mírné ironie, nezatížil. +++++ Film však těžko chápat jako podrobnou rekonstrukci významné historické události (snad i antikomunista význam vzniku KSČ musí uznat), mnohem více vypovídá o době svého vzniku - ospravedlňuje, proč některé věci nejdou jinak. Jsou v něm dva druhy postav: proletáři a ti ostatní. Ti ostatní tyjí z práce dělného lidu, snaží se jej ohlupovat a ovládat, zneužít jej ekonomicky (panstvo), politicky (oportunističtí socdemáci) i sexuálně. Ve chvílích, kdy se jim zdá situace unikat z rukou ustrašeně kníkají. Pohled mají pouze úlisný, pohrdavý či bojácný. Nic nechápou a strnule zůstávají na pozici třídy historií odsouzenou k zániku. +++++ To proletáři jsou jiní. Jejich nadšení je od počátku revoluční, pohled jim plá, hlasitě se smějí, zubí se (Bek to má jako trademark), mluví rázně a jasně. Jsou spravedliví, poctiví, pracovití, odvážní a srdeční. Především však prodělávají vývoj - vývoj k třídní uvědomělosti. Není to změna povahy, ta již chyb nemá - jde o poznání, že dělníci a rolníci se mohou ve snaze o nastolení spravedlivé společnosti, prosazení zájmů pracující třídy, spolehnout pouze sami na sebe (a Sovětský svaz). Že se nezbytně musí zorganizovat v Komunistickou stranu a odebrat moc dosavadní vrchnosti. Že po dobrém to nepůjde - revoluce je nezbytná. +++++ Tak zpětně film legitimizuje události čtyřicátého osmého roku. Činí tak divácky ne zcela přívětivě - těžko věřit, že by někoho mohlo bavit scény života dělníků-soudruhů, které slouží především k líčení bodrosti a opravdovosti lidu. Jenomže ta opravdovost zaniká ve fanatickém nadšení rozzářených rudých tvářiček (a srdcí), kterému se v umírněné formě poddává jen Fabiánová a tak jen jí aspoň trochy té skutečnosti zůstavá. Rudá záře je, naštěstí, obrazem jak z jiného světa. Hrozné jsou konečně i obrazy z toho našeho. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Stěžejní komunistické dílo, natočené podle známého románu svého (bohužel jsem ho nikdy nečetl!) času hradního pána, jak napsal Brouk, ano, často se mu přezdívalo právě Zápotockého pomník, film na který dnes určitá skupinka lidí pohlíží se značným despektem, ale na druhou stranu, být v té době, třeba zrovna na Kladně, být jen synem obyčejného dělníka, být v komplikované sociální situaci, asi by se všem přemýšlelo jinak. Ostatně to se němění, stejné smýšlení určité skupinky lidí vidíme i dnes. Parádní jiskrná byla např. scéna vdova Jarmila Kurandová vs. bohatý kapitalista! Film je vnímán jako osobní dobou značně idealizovaná autobiografie člověka-dělnického funkcionáře, který toto všechno zažil na vlastní kůži. Když si odmyslíme všechny ty komunistické žvásty např.o vzájemné socializaci společnosti (které dnes působí víceméně komicky), všechny ty dobové písně, atd, tak je to docela koukatelný příběh, obyčejných lidí, na pozadí historických událostí, které měnili republiku, tím že 15. května 1921 na sjezdu sociálně demokratické levice bylo odhlasováno založení Komunistické strany Československa a pak netřeba připomínat jak to šlo dál, tehdy ještě nikdo nevěděl ani netušil že bude nějaká 2. Světová válka a že bude zničeno skoro celé radikální jádro této strany.! K jednotlivým rolím: Pepík Beků jako Tonda, funkcionář SD, si opět střihl roli vůdce (veřejné plamenné manifestační projevy, ty mu vždycky šli), kterou znal už z předešlé Anny Proletářky, byl to tip příkladného dělnického hrdiny, který je svým vitálním herectvím, povýšil na ideální hrdiny, přímočaré, robustní a lidové..Po jeho boku se tu objevila a rovněž zazářila Vlasta Chramostová jako Toníkova milá (dnes s odstupem času na tuto svou roli asi moc ráda vzpomínat nebude a zřejmě bude nerada že tento film po letech vůbec spatřil světlo světa), zde jako velká soudružka (v civilním životě nejspíš také, ono to bylo těžké asi tak, kdo nešel s námi šel proti nám), později po roce 68' zřejmě už dávno po všech těch zvěrstev napáchaných v 50 letech prozřela (prvotní a původní nadšení bylo rázem pryč, ale to i u jiných) aby nakonec později podepsala jako jedna z předních signatářek Chartu 77! Zajmavá kariéra známé komunistobijky! Kdo se mi ještě líbil, byli dva prvorepublikový herečtí velikáni Jaroslav Vojta a Vlasta Fabiánová jako ta nadšená ideálu.Jejich rozhovor doma, stál zato.."Ty si důvěrnice"? Jakto? "Ty jedeš na sjezd"? Zas tak strašné to tedy v sumáru není, většina filmu se tu prozpívá, když to začíná bejt konečně zajímavé (ozbrojené povstání a zatýkání), jak rychle to začne, tak rychle to skončí a vše to dokončí vzájemná soudružská spokojenost za zvuku známé komunistické internacionály. Zajímavost: Film měl premiéru v únoru v roce 1956, uskutečnilo se 9 546 představení a návštěva byla na 1 524 455 diváků. Barva, kamera, některé herecké party za 2*. ()

dobytek odpad!

všechny recenze uživatele

Když jsem zjistil, že na kanálu CS film budou vysílat tuhle legendární ptákovinu, tak jsem měl velkou radost. Čekal jsem nějakou nechtěně zábavnou komunistickou propagandu a ono hovno. Ten film je prostě k uzoufání nudnej. V půlce jsem už na to neměl nervy a začal jsem se věnovat něčemu jinýmu a jenom tak na to občas mrknul a nakonec jsem to ani nedokoukal, protože mě to fakt vůbec nebavilo. Jinak já nejsem žádnej zarytej antikomunista, takže odpad (na rozdíl od některejch jinejch hodnotících) opravdu nedávám z politickejch důvodů. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Ač to pro řadu lidí zní neuvěřitelně, na Kladně, sociálně demokratické baště, byla opravdu vyhlášena republika rad (dobový překlad slova sovětský). Její efemérní trvání kolem 15.-20. prosince 1920 ovšem na rozdíl od ruských událostí nevedlo ke krveprolití, ale k pokojné kapitulaci do rukou prvorepublikové moci. Ne snad tolik ve filmu, ale ve stejnojmenné knize-předloze udivuje nelíčený autorův obdiv k TGM (myšlenka, že buržoazie dělníkům TGM prostě ukradla) a přes veškerou plakátovitost v měřítcích doby smysl pro realitu a minimum "budovatelského" voluntarismu. Stejně příznačné je, že při svých výletech do minulosti nejde Antonín Zápotocký nikdy za rok 1921. Té radostnosti by bylo pochopitelně podstatně méně. Ještě jedno je zřejmé: v tomto případě film zaostává výrazně za literární předlohou. Dnes je pro svou antikvovanost a myšlenkovou i hodnotovou kontextovou nepřijatelnost vhodný nanejvýš jako studijní badatelský materiál. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama