Zulu

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)

Suchý děj, suché bitvy, suché vtípky. Je vidět, že se to odehrává v Africe. Chvilku mi trvalo, než jsem poznal Batmanova majordoma, ale je fakt, že tam hrají tak nějak suše úplně všichni, takže je to úplně jedno, kdo jakého rudokabátníka hraje, hlavně, že střílí do černochů. Největší paradox je, že na první pohled neumětelsky ztvárněné nabíhání Zulů přímo do salvy je přesně to, s čím Zulové na Brity šli a na co vlastně navzdory x-násobné přesile dojeli. Tři červenokabátnické hvězdy, víc tomu nemůžu dát, cca 50 % filmu byla nuda jako prase. (15.03.2014)

Ať už je to věkem filmu, nebo neumětelstvím autorů, ztvárnění bitvy je doslova příšerné. Kromě toho, že jsou válečníci Zulu naprosto retardovaní, nic nedělají a většinu času jenom tak poskakují, případně čekají na to až je někdo zastřelí nebo probodne, člověku vytvoří úsměv na tváři, když každé druhé propíchnutí bajonetem je zcela evidentně vedle (vždy tak pár cm vedle břicha) a zdá se že to nikoho netrápilo. Což je u filmu, kde bitva zabírá věšinu času trochu problém. Jinak je to škoda, přecijen historických filmů z Afriky není tolik a tak jediné kvůli čemu by snad stálo vidět tento film, jsou davové scény a tance Zulu. Jestli je tohle podle pravdy, tak to zcela jistě nevypadalo takto. (14.07.2010)

Toto keby sa natočilo pár rôčkov neskôr , alebo mať možnosť do toho nacpať väčší rozpočet, Spielberg by zapredal vlastnú babičku, aby to mohol režírovať. A v takom prípade by to tutovo malo oskarové piedestály. Takto je to "iba" zaprášený skvost čistej filmárskej zručnosti. Odhliadnuc od skoro až divadelne nemožných scén bojov na blízku pri tomto veľkolepom napätí a v každej fáze jeho gradovania - obzvlášť scenáristického - fakt tuhne krv v žilách (a nechýba ani príbehovo veľmi šikovne situovaný "muž mieru" - farárko, ktorý sa vďaka svojej neoblomnej viere ocitá ako keby na hrane barikády medzi svojimi a... a "svojimi". Mať tento koncept rozvinutejší, ukrochkal by som sa plátnovým blahom. Takto som si to len poriadne vychutnal. Skvelý film! (15.02.2016)

Nádherná kamera a poctivá výprava udělaly hodně, byly ovšem pohříchu omezeny na jednu malou vojenskou základnu. Úvodní příprava "opevnění" povrchně seznámila (po vzoru katastrofických filmů) s význačnými charaktery z nevelké posádky, aby posléze nastal očekávaný útok – tzn. monotónní nabíhání zulských válečníků na zteč a jejich masakrální (leč bezkrevné) postřílení a propíchání bajonety na hromadu. Avšak kdo jsem já, abych zpochybňoval vytříbenou kmenovou "taktiku", že? Z pohledu Britů zaznělo pár plochých protiválečných (křesťanských) noticek či náznaků sporu o velení, došlo k několika hrdinstvím i na "gentlemanskou" bojovou disciplínu a řád, což mělo své momenty, celkově ale film ani režie strhnout nedokázaly. (20.02.2024)