Série noire
Čierna séria
Režie:
Alain CorneauKamera:
Pierre-William GlennHrají:
Patrick Dewaere, Myriam Boyer, Marie Trintignant, Jeanne Herviale, Andreas Katsulas, Bernard Blier, Fanny Bastien, Vincent Grass, Erick Desmarestz (více)Obsahy(2)
Proč má být někdo bohatý a někdo chudý? Tragédie cesťáka z pařížského předměstí... Pro svůj čtvrtý film sáhl francouzský režisér Alain Corneau po knize amerického spisovatele Jima Thompsona. Corneau napsal scénář s Georgesem Perecem, který cizeloval dialogy filmu v duchu poesie a humoru noirových detektivek. Corneau chtěl narušit zvyky francouzské kinematografie a vnést do ní svobodu a realitu. Dvě kamery na ramenou nepřetržitě natáčejí herce a každé jejich hnutí, herci mají microporty. Zatímco kamera respektuje hereckou akci, herci do písmene respektují Perecův text. Černá řada (název je odvozen z ediční řady La Série noire nakladatelství Gallimard) navazuje na určité francouzské noirové tradice v kinematografii (Clouzot, Allégret) a v literatuře (Céline), nezapře vliv Martina Scorseseho a jeho filmů Taxikář (Taxi Driver) a Špinavé ulice (Mean Streets). Hlavní představitel Patrick Dewaere vždy mluvil o Černé řadě jako o filmu svého života a Corneau by se raději filmu vzdal, kdyby Dewaere roli Francka odmítl. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (39)
Neviděl jsem snad zatím jediný film s Patrickem Dewaerem, jenž by nebyl bizarní, a v němž by nehrál bizarní/vyšinutou postavu. Černá řada jde místy až do úplného extrému a někdy jsem nevěděl, zda se mám opravdu smát a zda to tak tvůrci chtěli, aby vše odlehčili, anebo to byla neúmyslná tragikomická vložka. Za vše hovoří, že hlavní rolí se zhostili dva herci, již oba vedli poměrně neuspořádaný život s nezadržitelným tragickým koncem. Mám opravdu zvláštní pocit a tři hvězdičky jsou asi nejvýstižnějším hodnocením, nedokážu se přiklonit ani směrem nahoru ani směrem dolů. ()
Hlubinný ponor do šílenství zahalen do hávu tak surového thrilleru, že by před ním prchl i Peter Stormare z Farga (a to i uprostřed práce s Buscemim a štěpkovačem). Tahle řada je vážně černá. A pokud v ní někdy prosvitne světélko naděje, nečekejte ulehčení. Světlo zde slouží pouze k jediné věci - aby nám odhalilo jak moc je tma hluboká (i v tomto ohledu se film podobá, jak zde zmiňuje několik uživatelů, Zločinu a trestu). Každopádně před spaním rozhodně nedoporučuji. PS: Ve stoje tleskám Dewaeremu, který zde předvedl jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů, co jsem měl (zatím) možnost vidět. ()
Exhibicionistická variace na výstřednější i nápaditější francouzské surreálné úkroky Blierovy (jenž si ve snímku rovněž zahrál). Bezživotný celek vyvolává dojem improvizace a přes svou vleklost urychluje konec. Hlavní postava podomního obchodníčka je příliš roztříštěna svou profesní divadelností na to, aby dokázala ze snových událostí utkat příběh. Jen poslepu ohledává nabízející se dráhu svých příštích kroků a sestupuje-li, pak nevědomky a lhostejně… ()
"Corneau chtěl narušit zvyky francouzské kinematografie a vnést do ní svobodu a realitu." No, tak to se tedy opravdu nepovedlo, z každého záběru čiší šroubovanost a afektovanost francouzské nové vlny. Jako by vlastní "příběh" byl jen nutné zlo. Nicméně dát míň než 2* mi brání to, že tam přece jen "něco" bylo. ()
Ponurý príbeh komplikovaného podomového predavača ( excelentný Patrick Dewaere ), ktorý sa dostane do konfliktu so zákonom. Nejde však o kriminálny film, skôr o psychologickú drobnokresbu človeka, ktorý žije v nedostatku a vo svojom vlastnom svete, z ktorého nemá šancu uniknúť. Rozhodne zaujímavý snímok, kde niet kladných hrdinov a preto pôsobí veľmi depresívne. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (3)
- Námet na film pochádza z knihy "A Hell of a Woman" z roku 1967 od spisovateľa Jima Thompsona. Vo Francúzsku vyšla pod názvom "Des cliques et des cloaques". Román je sledom dramatických udalostí nevyhnutne nasmerovaným k zlému koncu, teda čiernou sériou. (Biopler)
- V úvodnej scéne, v ktorej Franck (Patrick Dewaere) predstiera prestrelku a tancuje s imaginárnou tanečníčkou, znie skladba Dukea Ellingtona "Moonlight Fiesta". (Biopler)
- Pusté pozemky, schátrané domy na predmestí mesta a ich interiéry sú obrazom duševného zdravia postáv. Franck (Patrick Dewaere) žije so ženou Jeanne (Myriam Boyer) v byte, v ktorom je obrovský neporiadok. Keď sa s ním Jeanne rozíde, on uprace, pootvára okná a vpustí čerstvý vzduch, čo signalizuje zmeny v jeho živote. Jeho život je síce uprataný, no vybavený starými, vyradenými predmetmi, pre ktoré on ešte nachádza aké-také využitie, napr. stará chladnička slúži ako knižnica. Nový život je tak len recykláciou starého. (Biopler)
Reklama