L'Enfant
L'Enfant
The Child
Dieťa
L'enfant
Obsahy(1)
Osmnáctileté Soně a o málo staršímu Brunovi se právě narodilo dítě. Nemají kam jít, ale nezdá se, že by jim to dělalo velké starosti: jsou zvyklí žít ze dne na den. Bruno se živí drobnými krádežemi a trochu i prodejem drog, ale Soňu má zřejmě rád a zdá se, že je ochoten postarat se i o dítě. Když ho ale Soňa pošle na procházku s kočárkem, který narychlo sehnali, zatímco sama čeká ve frontě, aby dítě zapsala do matriky, vybaví se Brunovi lákavá nabídka z minulého dne a bez dlouhého rozmýšlení se rozhodne prodat dítě k adopci. Vzápětí je odnese podle telefonických pokynů před dveře cizího bytu a po chvilce sebere obálku s penězi. Vůbec nechápe, proč je Soňa tak zděšená: přece dítě si mohou udělat nové, kdežto peníze potřebují teď. Teprve když zjistí, že Soňa je neoblomná, vydá se na místo činu, aby dítě získal zpět. Po čekání v tajemné garáži skutečně dítě najde, ale je postaven před nutnost vrátit jednou tolik, než předtím dostal. Jak se Bruno, sám vlastně ještě dítě, vyrovná se všemi problémy, jež se na něj nahrnuly? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (83)
Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. ()
Jestli něco nemusím, tak filmy o hloupých lidech. A snímek L'Enfant o lidské hlouposti je. Těšil jsem se, že snímek bude popisovat složitosti lidského života jako je založení rodiny v ne zrovna ideálních podmínkách, ale místo toho divák sleduje životní trampoty a neschopnost jednoho primitiva. Navíc film téměř postrádá jakýkoliv příběh, díky čemuž je devadesáti minutová stopáž místy téměř k nevydržení. Spousta scén se v nepatrných obměnách neustále opakuje a sledovat jednoho tupce, jak chodí od ničeho k ničemu, sem tam něco ukradne a vyšmelí se dá tak maximálně hodinu. Pro jednoho vrcholné umění, pro druhého nuda k pokálení a já zde umění a filmařskou zručnost rozhodně nevidím. Herci se snaží, ale Renier stvárňuje natolik primitivní postavu, že k němu nelze přivyknout a talentovaná Déborah Francois vlastně nemá co hrát, ale tu naštvanou pózu jsem jí celkem žral. Celé je to chladné a realistickým stylem natočené, ale pro mě nepříliš uvěřitelné, kde slabý (uměle hrocený) příběh zabíjí vše ostatní. ()
Čakal som väčší masaker, ale to by už potom asi nebolo také skutočné. Dnešní nezávislí Američania by z toho možno urobili šok, akým boli svojho času Kids (kde tie časy plné lásky sú?), naopak títo Belgičania akoby po vzore "závislých" filmárov vniesli do svojho príbehu aj čosi pozitívne. A čuduj sa svete, ono im to zafungovalo! Šikovní chlapci = šikovne urobený film. ...jo! a na tom Tetsuovom komente tiež niečo bude. ()
Zase jeden z těch těžkých snímků bratrů Dardennových. ()
Most a pod ním hladina z cukru. Bičem hnána kupředu, dokola, do břehů. Před mostem dětství, na mostě mládí, za mostem stáří stmelené v koutku. Roztřesené stíny dětství nabírají. Slzu po slze rozmělňují v dlaních - zbytek si tiše a ještě dopijí. ()
Reálné a živoucí natolik, že nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že podobné příběhy zkrátka někde nejen v belgických ulicích existují. Příznačně se pak ale nabízí otázka, jak k podobně nestylizovaným a bolestným filmům přistupovat. U bratří Dardennů jsem schopný veskrze ohodnotit jen to, do jaké míry myslím na kritérium věrnosti reality, resp. do jaké míry si myslím, že je mi odvrženo přemýšlet o příběhu jako konstruktu. Netuším, proč je mi Dítě zatím z mé mlhavé znalosti obou Belgičanů nejbližší; asi za to může fakt ne striktně jednoznačných postav. I když jsou obě hlavní postavy víceméně nezodpovědné, stále je možné je spatřovat i jako oběti, byť zkratkovitě jednající. Jenže není to i v ostatních filmech bratří Dardennů? A není to i tím, že mi každý nově viděný film připadá jako jejich nejlepší? Polemika nad počtem hvězdiček je veskrze zbytečná. Všechno ty filmy jsou výseky té stejné umolousané reality, všechno je to ten jeden fikční svět. A jednou jsem si tenhle pseudointektualismus napsat u Dardennů prostě musel. Tak. ()
Vyjímečně syrové (pozor, nezaměňovat se surové) drama, které má až dokumentární charakter. Naprostá absence hudby (dokonce i u titulků) a dalších jiných filmařských berliček a příkras nechává diváka plně se pohroužit do příběhu samotného. Scénář je velmi dobře napsaný, žádné kudrlinky, pěkně civilně a od kosti. Jde se přímo k věci. S tím samozřejmě souzní i herecké výkony. Nerozptylován ničím jiným se může divák plně soustředit na gesta a mimiku hlavních představitelů. Nevědět, že J. Renier už v jednom starším snímku bratří Dardennů hrál, tipoval bych ho na člověka z ulice, který nehraje, ale žije. Tipoval bych, že kamera je opravdu nezůčastněný pozorovatel, ale ne! Renier je herec a v L´ Enfant dokazuje, že velký. Stejně tak Dardennovi ukazují, že velmi působivý, neřku-li strhující film, se dá natočit lidsky, bez pompy, triků a patosu. Nádhera. Dostalo mě to i na podruhé. ()
Kvalitní výborně natočený film s jedinou, ale pro mě zásadní vadou. 1) A tou jsou obě hlavní postavy. S osudem nepříjemné matky a debilního otce dítěte se ztotožnit nemohu. Sympatie si bezcharakterní zloděj fakt nezaslouží._____ 2) Jediný sympatický prvek ve filmu je herec 24letý Jérémie Renier (Bruno)._____ 3) Spoiler. Pláč protagonistů na konci filmu není výrazem poznání, prohlédnutí, natož pak pokání. Je to jen sebelítost ufňukánků nad tím, jak je život pronásleduje, jak je nespravedlivý a jak jsou oni jeho obětí. ()
77 % - Dokumentaristicky syrové, a přitom docela poutavé. Dobře vykreslené figury, které mají hloubku, ale stejně jsem se nemohl úplně zbavit jistého pocitu odtažitosti. Prostě dokumentární nahlížení na osudy hlavních hrdinů, ale nejde jim úplně pod kůži. I když na druhou stranu, možná lepší takhle lehce nedotažené než umělé dojení emocí... ()
Silný príbeh nakrútený geniálne ktorý v divákovi dusí emócie. Ide o psychiky ťažko stráviteľné hlavne preto, že vzbudzuje pocit, nepríjemne chladnej reality. V krátkosti: Odobrať matke dieťa je hrôzostrašný čin, nech je aká chce. Hlavnej úlohe som to bezpodmienečne uveril. ()
Dítě na mě zapůsobilo jako zjevení. I když ve filmu jde i o miminko, jedná se hlavně o dospění jinýho dítěte, jeho táty. O dospění a uvědomění si, co máme opravdu rádi, na čem skutečně záleží. A někdy tohle dospění bolí, někdy je i fatální, přesto - pokud k němu vůbec dojde, tak je to výhra až za hrob a pro diváka katarze. Dospívání hlavního hrdinu bolelo, tak moc, že jsem měl husí kůží a bolelo mě to s nim a alespoň náznak jeho dospění byl blaženě osvobozující. Šťastná byla i volba hlavních představitelů, jejichž křehkost, zranitelnost a sympatičnost určitě pomohla ke snadnýmu vctítění se do osudů postav jimi ztvárněných. O přílišnej realističnosti a absenci hudby, jak někteří filmu vyčítají, bych se vůbec nebavil, toto je výsostný umělecký dílo. ()
Příběh o dětech. Nejmenší se dalo určit snadno, největší jen obttížně, nejspíš to byl Bruno. Věcně odvyprávěné drama o člověku, pro něhož jsou všechno jen předměty určené k rychlému získání a rychlé výměně za peníze, které slouží k rychlému utracení. Novorozenec je tu bez delšího přemýšlení jen dalším artefaktem. A jak to obvykle bývá, situace se změní, až už pořádně teče do bot, případně až za límec. Závěrečné setkání (v ústavu podobném polepšovně) se Soňou není samozřejmé, zřejmě i jí se začalo znovu stýkat po laškování s dítětem. ()
ocenenia : MFF Cannes 2005 - Zlatá Palma ()
Další velice povedený sociálně zaměřený film. Hodně zajímavý - i díky naprosté absenci hudby, syrový, a přitom nebo právě proto tak opravdový, až depresivní. Konečné vyznění možná po tom všem trochu překvapivé, ale o nic méně uvěřitelné, ba spíš tajně vroucně očekávané. V každém případě hodně působivý film. Mé druhé setkání s bratry Dardennovými a poskytli mi opět silný filmový zážitek. ()
Zatím to nejslabší, co jsem od Dardennových viděl. A je mi to celkem líto, protože na Dítě jsem se celkem dost těšil. Bohužel došlo k tomu, co se mi většinou děje u filmů, na které se těším - zklamání. Kamera je sice pořád na úrovni a realističnost navozuje, líbily se mi i civilní herecké výkony, příběh taky není špatný, ale celé to kazí strašně hloupé postavy. Kluk krade (a někdy i dealuje drogy), co ukradne prodá a peníze co za to dostane okamžitě utratí a nic se nenechá. A takhle to ten blbec dělá pořád dokola, až při jednom průseru na konci filmu se zachová správně. Ta jeho holka na tom je o trochu líp, ale tenhle můj názor je asi způsoben tím, že je naprosto nevýrazná. Obě hlavní postavy jsou ale především dost ploché a víme o nich strašně málo věcí. A s těmihle mám soucítit? Nebo jim fandit? Sorry, ale když vám tady je osud hlavních postav lhostejný, je něco sakra špatně. Přesně kvůli tomu mi ten film přijde slabý a bez atmosféry, navíc neobstojí ani jako sonda do života těchto lidí, když je ani pořádně nepředstaví. Pardon, ale tohle prostě není povedený film. Slabé 3* ()
Prodat lze všechno, jenom následky si musí nést každý sám. Bruno chce pomoci - sobě i své přítelkyni, na které mu záleží. K právě narozenému synovi ještě nemá žádný citový vztah a prodat dítě k adopci je pro něho zcela přirozené řešení a snadný výdělek - jako kšeftování s kradenými věcmi. O nic nejde, mohou mít přece jiné ... Nepočítá s mateřským citem Soni, je naprosto zaskočený její reakcí a snaží se dát všechno do pořádku - jenomže to nejde tak snadno. Civilně natočené, ale poutavé drama o vině a trestu. Klidně se to mohlo stát. ()
Jak dvacetileté dítě Bruno k dospělosti došlo. A jak se s minimálními prostředky dosáhne maximálního emocionálního účinku. Jistě, jde pořád o hru na realitu, psychologové občas mohou ohrnovat nos nad režisérským vedením postav, ale ten je daný potřebou dramatického oblouku. ()
Filmy bratrů Dardenneů jsou zkrátka výborné (nejen díky své téměř dokumentárnosti), ani tento není vyjímkou. ()
Zajímavé, jak se u tohoto filmu rozchází kritika a diváci. Asi je to tím, že jsme zvyklí chápat film jako zábavné médium. Tento snímek má vyšší ambice. Cena v Cannes ukazuje, že to s tímto festivalem není ještě tak zlé. ()
Bola v tom realita, depresia, pointa .. Na takýto druh filmov ale ešte nie som dostatočne vyzretý typ diváka. ()