Město ztracených dětí

Navzdory velmi chatrnému scénáři mě film zcela uchvátil audiovizuálním zpracováním a postavami, zejména pak excelentní kreací Rona Perlmana a roztomile dospěláckou Judith Vittet. Jakoby si Caro a Jeunet vydestilovali Burtonovu pohádkovou ponurost a promísili jí s excentričností a existenciálním mrazením Terry Gilliama. To vše v roztodivné křivuli, která nese jen a jen jejich pečeť. Právě to, že Město ztracených dětí působí povědomě a přesto originálně, je pro mě dostatečným důvodem pro pátou hvězdu. (18.09.2008)

Rozhodně jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tahle fantasy šílenost je opravdu šílenost,ani pořádně nevím, jak to hodnotit. Hodně mi vadí, že to hlavně hraje na vizuální stránku a děj je odsunutý kamsi na druhou kolej. Nesnáším tyhle filmy. Když jsem viděl ten český pokus o tenhle styl (Přání k mání), tak tam se mi ukázalo, že když jde hlavně o vizuální kýčovitou stránku a děj je buď na druhé koleji a nebo není vůbec (to je případ Přání k mání). Jenže Město ztracených dětí je na tom jinak. Už jenom to, že mě nenudilo je velký zázrak. Už jenom to, že postavy byly zajímavé a hlavní duo sympatické, je též zázrak. Už jenom to, že tam i děj je a je zajímavý, je zázrak. A abych pravdu řekl, líbilo se mi to, z čehož jsem dost překvapený. Ačkoli je to neskutečně šílené, je to skvěle natočené a zajímavé. Sice mě to nechytlo až tolik, ale jo, líbilo se mi to. 4* (10.02.2019)

Moje záliba v obskurnostech, fantasmagoriích a bizarnostech sice byla částečně ukojena, ale na druhý straně mě žalostně štve hlavní náplń filmu: Totiž, že Žán Piér předvádí spíš zajímavé kulisy na pozadí jakéhosi neurčitého příběhu. Ten je možná svým způsobem i originální, ale bohužel bez větší hodnoty. Teda... nechci, aby to znělo jako suchoprdí vejlev samozvanýho umolousance z "Katovny", ale mě to vyprávění fakticky neuspokojilo. V podivném a nesrozumitelném světě se šmrdolí nespočet podivných, nesrozumitelných až protivných existencí... A tak nějak se mi zdá, že celej film spíš balancuje někde na hranici zlýho snu a obskurního nesmyslu. Nemůžu si zkrátka pomoct...Nějakou větší hloubku (a ani extra napětí) jsem v těch podivných obrazech prostě nenašel. Takže na závěr velmi nerad: Tři z pěti za vizuál, mýho oblíbenýho Perlmana a spektakulární "sexy mozek" stráčka Irvina ... Zbytek šel krutě mimo. (07.05.2010)

Jean-Pierre Jeunet rozděluje diváky svých filmů na skupinu příznivců, kteří obdivují jeho bezbřehou fantazii, smysl pro ironii a nadsázku, a na skupinu ostatních, kteří krčí rameny nad podivnými hříčkami, které postrádají děj a jsou zaplněné bizarními postavami, se kterými se nedokáží ztotožnit. Město ztracených dětí je doslova ztělesněním režisérova stylu, je to snímek, který patrně nejvíc charakterizuje jeho přednosti i nedostatky. Dějová linka je chatrná, ale vše vynahrazuje Jeunetova hravost, fantazie a výtvarný styl. Jeunet vyšel z alternativního komiksu, pro který je typická groteska, provokativnost a výtvarný experiment. Nemá nic společného s klasickou komiksovou superhrdinskou a dobrodružnou tvorbou amerického stylu. Jeunet by byl ideálním režisérem filmů např. podle Maxe Anderssona nebo jiných alternativních artových komiksových tvůrců. Je rozkošné sledovat všechny ty ulítlé postavičky, dekorativní prvky a vůbec celý ten zvláštní svět, který v Jeunetově fantazii vznikl. Jako vždycky obsadil Jeunet do klíčové role svého dvorního herce Pinona, kterého tentokrát sedmkrát namnožil, aby ho žádný divák nepřehlédl. Pro ty úžasné kulisy a pro tu neopakovatelnou atmosféru nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)

Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro natočili vizuálně nádherný film. Něco to má z industriálu, ale něco to má i z "Olivera Twista", je to dospělé, ale přitom je to podáno jako pohádka, kde exceluje především Dominique Pinon. Ten i zde ukazuje úchvatné nejen komediální schopnosti. Ron Perlman hraje trochu to, co bych od něj čekal. Ale dobře. (11.08.2017)