Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Úvodná prednáška vynikajúca, rozhovor Jasoňa s Drsoňom excelentný, návšteva Děda Vševěda geniálna, záver s "já bych si s dovolením taky dal" takisto skvelý. Len ten zbytok sa mi zdal trochu slabší, možno aj preto, že som pár dní pred tým videl Dobytí severního pólu, ktoré bolo nabité hláškami od začiatku do konca. Takže "iba" 8/10, no s radosťou sa k tomu ešte niekedy vrátim a snáď aj to hodnotenie potom pôjde ešte vyššie. ()
Když se podívám na hodnocení svých oblíbených uživatelů, připomínají mi krásně utkaný červený koberec se vzorkou pěti hvězdiček po téměř celé šířce, pouze ve dvou řádcích s nepatrnou ztrátou jedné hvězdy. Proč ne, ale když mám ohodnotit tento kousek za sebe, spíše než něco jedinečného jsem viděl prostě milou jednohubku s poměrně sympatickým experimentem výhradně mužské konverzační / jevištní komediální variace na českou pohádku. Úvodní 20-timinutovou přednášku jsem nějak bez zaujetí přečkal, abych se pak u průpovídek mohl nejednou dobře pobavit. Dlouhý, široký a krátkozraký mají v sobě několik výtečných scén (např. Čepelkův úvodní dlouhý „sakra“ monolog v lese nebo píseň po návštěvě Vševěda), i ve zbylých částech přináší fajn humor, ale i navzdory kratší stopáži mi občas přišla tato hříčka natáhlá a pokud pominu ten netradiční pohádkový žánr, tak oproti jiným cimrmanovským hrám (z nichž některé mě v minulosti opravdu nadchly, např. Dobytí severního pólu) také někdy méně výrazná i méně propracovaná. [60%] ()
Asi nejznámější česká pohádka pro dospělé. Hře samotné předchází krátký (ale velmi povedený) seminář a pak už se s herci vydáme do světa princů a princezen, obrů a obryň, trpaslíků a trpaslic. Spousta hlášek z této hry zlidověla, jedinečný je pan Weigel v roli děda Vševěda. Divák, který tuto hru neviděl, se nechal ochudit o zázrak jevištní techniky, kdy za plného osvětlení a při otevřené oponě dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Tento Cimrmanův vynález způsobil svého času světový rozruch, zejména na Litoměřicku. ()
Další z řady legendárních her Divadla Járy Cimrmana, která je vysoce hodnocena. Tady se ovšem budu s většinou rozcházet. Vždycky mi přišlo, že až moc kopíruje/paroduje pohádky a je v ní méně vlastní invence než v těch nejpovedenějších hrách (Dobytí severního pólu, Záskok, České nebe, Švestka). Přiznám se, že mě svého času odrazoval i nekritický obdiv hry u mého tehdejšího okolí. Přišla mi spíš průměrná a pár lidí ji stále vychvalovalo až do nebes a citovalo hlášky, které se mi spíš zprotivily. Úplně špatná určitě není, nicméně si ji na rozdíl od jiných opakovaně nikdy nepouštím. ()
Tak opět naprosto bezchybná záležitost. Jára Cimrman byl očividně renesanční člověk, protože také v kategorii pohádka nemá konkurenci. Z dětství jsem si pamatovala pouze proměnu Zlatovlásky v ženu, ale hra je nabitá skvělými scénami od začátku do konce. Nejvíce se mi líbí návštěva u Děda Vševěda, která je opravdu dotažená k úplné dokonalosti. Pro mě, vedle Záskoku, zatím nejlepší hra! ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Po úmrtí Ladislava Smoljaka hrál roli Bystrozrakého Miroslav Táborský, který se v odborné části sám přirovnává k Prácheňskýmu, jenž byl Cimrmanův zaskakující herec. (Driss)
- Tato hra má, co se týče audiovizuálního záznamu, svého předchůdce. V roce 1987 byla natočena stejná hra ještě v Divadle Solidarita pro Československou televizi a na VHS. Obsazení se moc nelišilo. Rozdíl byl, že v přednáškách vystoupil Ladislav Smoljak, coby technik vystoupil Genadij Rumlena. Ve hře pak jako Zlatovláska vystoupil Jaroslav Vozáb a jako Děd Vševěd Jaroslav Weigel. (mnaucz)
- Hlas obra Koloděje patří Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
Reklama